Sunflowers (Bunny SP)✔️

XXI

Probudilo mě Leovo zmatkování. Teď se mi to zdá zlé ale díky bohu, že Mike zavedl "Pondělí, kdy máš právo vylehávat kocovinu, a tak se oficiálně stává nejlepším dnem v týdnu". Bylo mi trapné jen tak mu ležet v posteli, a proto jsem se mu snažil pomoct. Ustlal jsem mu postel a uklidil pokoj tak aby to vypadalo, že tu Kennyho noha nikdy nevstoupila. Leo tryskem utekl z bytu, nechal dokonce i klíče v zámku. Podíval jsem se na Pana Čumáčka, který seděl vedle mě na zadku a pokukoval po okolí. "A kdo se postará o tebe?" zeptal jsem se němého králíka. On pořád seděl na tom samém místě. Tušil jsem, že by asi sám doma umřel hlady, a tak jsem si králíka strčil pod bundu, zavřel dveře a pádil jsem za Leem.
Celou cestu mě ten spropadený králík škrábal a kousal. Ještě horší to je s faktem, že pod svou budou nic nemám. Dorazil jsem celý udýchaný před květinářství, bohužel to už bylo příliš pozdě. Květinářství bylo už otevřené a ta stará paní Leovi něco vyčítala.
"Čau, Kenny!" zaslechl jsem známý hlas. Otočil jsem se. Kdo by čekal, že by stvořitel a propagátor "Pondělí, kdy máš právo vylehávat kocovinu, a tak se oficiálně stává nejlepším dnem v týdnu" by se v Pondělí jen tak procházel kolem své práce. Dneska měl na sobě červenou bundu, která kontrastovala s černou buřinkou. To vše doplňovaly šedé tepláky a pohorky se sytě růžovými tkaničkami. "Co se děje? " dodal a naklonil hlavu směrem ke květinářství. Vypadalo to, že Leovi dává ta stará paní dost zabrat. Zhluboka jsem se nadechl a spustil: "Leo přišel pozdě do práce, protože byl včera se mnou na párty, kde mě pozval můj bývalý spolužák Stan a kde dal ránu pěstí jinému bývalému spolužákovi jménem Jimmy, no a já ho uklidnil..." nadechl jsem se ještě jednou, abych dokončil myšlenku," potom jsme měli vášnivou chvilku, jen jsme se líbali, nic víc, tancovali jsme spolu a kolem jedné jsme odešli ale já byl strašně unavený a taky opilý, takže jsem spal u něho doma."
Mike na mě kulil oči a měl pusu dokořán. "Takže....Leo se potřebuje vyvléknout z problému?" zeptal se. Já jsem mu pokýval hlavou. On pak dodal: "Víš co, já mu pomůžu." Poté se otočil a zamířil ke dveřím, já jsem šel hned za ním.
"... víš jak to může poškodit obchod?! To je nehorázné!" křičela ta stará ženská. Bílé vlasy ji stály na hlavě. Podíval jsem se na Lea, ten se mnou navázal  oční kontakt a začervenal se. "Promiňte," skočil té staré ženské do řeči a ona se ho tak trochu vyděsila,"přišel jsem omluvit tady Lea. On totiž za to nemůže, tady pan McCormick vám to může dosvědčit." Měl jsem chuť ho vynést v zubech. Potom jsem potichu potvrdil: "Ano, Leo toho měl dost na práci a potřeboval se vyspat."
Ta paní se podívala chvíli na Lea, potom na Mika a naposled na mě, potom si povzdechla a pravila:" Pokud je to takhle, můžu vás omluvit."
Leo se na mě i Mika vděčně podíval, na oplátku jsem se na něj usmál a on zase nabral karmínovou barvu. Už jsem chtěl odejít ale v tom Mike řekl: "Když už jsme tady, nemáte náhodou nějaké skalničky?" Stará dáma se napřímila jako proutek a s nadšením řekla: "Samozřejmě že máme! Jakou barvu?" "Máte bílé?" zeptal se Mike. Leo zamířil dozadu a po chvíli se vrátil s truhlíkem plných drobných bílých kvítků. "Tak to bude 5,60," řekla. Mike vysypal na stůl všechny své drobné a spolu se mnou a truhlíkem odešel pryč.
Ještě venku jsem se ohlédl za sebe. Chudák ženská, přepočítat tu hromadu bude trvat věčnost.