LXVI

49 5 0
                                    

Hvězdy připomínají malé plamínky. Je jich tolik a všechno viděly.
Leo upustil střep a odběhl ode mě. Chtěl jsem se postavit a zastavit ho, jen dokázal zvednout hlavu. Stál blízko plamenů, vypadalo to, jako by se chtěl do nic opřít. Nemohl že mě spustit oči. Z pravého oka mu tekly obyčejné slzy z druhého rudá krev. Stejně jako ve snu.
Najednou zmizel za ohnivou zdí. "Né," zachraptil jsem. Bál jsem se o něj. I když mě několikrát málem zabil, pořád to byl jediný člověk, kterého jsem měl rád. Chaos, nechaos, chci vědět, kde je a jestli se mu nic nestalo.
Do ohně jsem ještě chvilku zíral s nadějí, že se vrátí. Bohužel nic. Smířený s prohrou jsem si zase lehl na zem a díval se na hvězdy. Snažil jsem se jen vše okolo nevnímat. Hledal jsem souhvězdí. Malý vůz, Labuť, Lyra, Andromeda, Střelec......Lev.
U posledního jsem se zachvěl.
                                 Leo
Oheň už dohasínal. Z obrovské zdi se stal jen malý plůtek. Pomalu jsem usínal, když v tom jsem zaslechl sirény a spatřil modročervená světla. Do kruhu ke mně vstoupili dvě postavy. Urostlý muž a mladá žena. Oba dva v oranžových kombinézách.
"Slyšíte mě?" zeptala se dáma. "Ano, slyším," odpověděl jsem. "Odneseme vás do vozu," dodal její společník.
Po chvíli mě zvedli, jako bych byl jen pírko a odnesli mě do vozu.
Ležel jsem na měkkém ale i tak jsem se necítil pohodlně. Bílá. Všude jen bílá. Bodala mě do očí. Zavřel jsem víčka.
Všechno už bude v pořádku, pomyslel jsem si.

Sunflowers (Bunny SP)✔️Where stories live. Discover now