Sunflowers (Bunny SP)✔️

III

Hned poté
DO PRDELE!
DO PRDELE!
DO PRDELE!
Bolest mi procházela celým tělem. Tělo jsem měl v jednom ohni. A to doslova!
"Proč jsem nezůstal doma?" vyčítal jsem si nahlas, " S takovou se můžu s Leem napohodu rozloučit."
Naštěstí mě déšť uhasil ale už v té době, kdy jsem byl v havarijním stavu. Na několika místech mi zůstalo jen spálené maso. Nejhůř dopadl můj obličej. "Sbohem můj krásný ksichte." řekl jsem, jako bych hrál nějakou roli v divadle. Abych upřímně řekl, já školní hry absolutně nenáviděl ale když už jsem musel hrát anděla na vánoční besídce tak pořádně.
Ale zpátky k mému ohořelému tělu, válel jsem se na tom mokrém chodníku snad hodinu. Já, mokrý jak psí čumák, jsem uznal, že už nemůžu nic udělat. I když jsem mlčel, má duše křičela o pomoc a vysvobození. Každá kapka co se dotkla mého obličeje ukrutně pálila. Proklínal jsem sebe. Proč mi Chaos dělá ze života peklo?
"Zabijte mne někdo!" můj hlas přehlušil hrom. V tom ten blesk asi ve mně probudil trochu riskantní nápad, který by mohl možná fungovat.
"No ano! Někdo by mě měl zabít." řekl jsem jakoby to byl nějaký skvělý vynález. Dlouho se to nestalo, abych zemřel. Dělal jsem pro to vše jen abych tu bolest nemusel zas pociťovat. Vyhýbal jsem se všem nebezpečným sportům, přestal jsem experimentovat se vším možným i nemožným a radši jsem ani nevycházel z domu. Ale teď to bylo jiné, měl jsem pocit, že to dělám pro vyšší dobro a hlavně pro Lea.
Sebral jsem všechny své síly abych se mohl převrátit blíže k silnici. Vsadím se, že jsem vypadal komicky ale všechna snaha se vyplatila. Ležel jsem uprostřed silnice a díval jsem se na oblohu. Už mě to tolik nepálilo, protože jsem asi přestal cítit svůj seškvařený obličej. Vlastně jsem se nato, až zase umřu, těšil. Jako když dítě čeká na vánoce a počítá každou vteřinu.
Ani jsem nemusel dlouho čekat, dálce jsem už viděl světla, které se nebezpečnou rychlostí blížila ke mě.
Doufám, že to vidíš, Leo.