Sunflowers (Bunny SP)✔️

XXXVI

Vraceli jsme se ulicemi domů. Bouřka nepolevila a k tomu se k ní přidal i mráz, předpovídající že se začíná stmívat.
V ulicích nikdo nebyl. Nedivím se tomu, možná bych také zůstal doma ale to bych přišel o další jedinečný a neopakovatelný zážitek.
Obchody byly vesměs zavřené, alespoň mě nikdo, kromě Lea, neviděl.  Ledový déšť mě neustále bodal do holých zad. Leo šel kratšími kroky vepředu a každou chvíli se za mnou otáčel. Bunda mu byla trochu velká a kapucí měl nasazenou na hlavě. Spoza mé bundy mu šly vidět jenom rty nos a konec rudé jizvy. Bylo mi lépe, když jsem věděl, že mu není zima.
Přesunuli jsme se k obydlenější části města. Před námi stály dvě řady barevných rodinných domků. Upřel jsem pohled na jeden z nic, měl jsem totiž pocit, že se někdo chystá otevřít dveře. Mé očekávání se naplnilo. Přidal jsem do kroku, jen ať nás nikdo nevidí. Ohlédl jsem se za sebe. Bylo to horší než jsem tušil. Ve dveřích stál Craig a zmateně se na nás podíval. Leo se taky obrátil a hned poté se dal na útěk. Běžel jsem za ním a Craiga nechal Craigem, i když teď asi ví naše tajemství a možná, možná to vyzradí ostatním.
"Nechoď hlavně domů, zůstaň u mě," požádal mě Leo, když za sebou zabouchl dveře od vchodu.  Přikývl jsem a automaticky šel nahoru.
"Už bych ti ji měl dát", řekl a pomalu si bundu sundal. Oblečení měl pořád dost vlhké, dokonce za ním zůstávala mokrá cestička. Pan Čumáček si nás asi ani nevšiml. Leo pro něj obstaral  klec a všechny ostatní věci, které asi králíci potřebují.
"To už je jedno," odpověděl jsem a mávl nad tím rukou. Leo pověsil mokrou bundu na věšák a pomalu se pod ní dělala loužička. Zůstal jsem stát uprostřed jeho pokoje. Sednout jsem si nemohl. Kalhoty mám taky mokré a pokud bych se opřel o zeď......no nevím, jestli si zrovna přeje mít můj obtisk na zdi takové krásně modré zdi. Leo se vrátil ke mně. V obličeji byl celý rudý. Díval se mi jen do očí a přitom si pomalu rozepínal modrou bundu, pod kterou skrýval stejně mokré tričko s nápisem Vše bude v pořádku.
"Určitě je ti zima," řekl potichu," měl bych ti asi něco půjčit." Zatím odložil i svou bundu ale narozdíl od mojí ji přehodil přes židli. Já stál jsem jako přibitý. Proč to vše pro mě dělá? Nedává to smysl.
Ani jsem nemrkl, Leo už měl vytaženou polovinu skříně a hledal něco pro mě. Zanedlouho našel ,na něho, dost velkou mikinu. Měla bebesky modrou barvu, jako většina jeho věcí. K ní přihodil bílé kalhoty s roztrhanými nohavicemi." Doufám, že  ti to bude dobré," dodal trochu hlasitěji a podal mi pečlivě poskládané oblečení do rukou. "D-Dík," vypravil jsem ze sebe to slovo dost krkolomně. Cítil jsem, jak můj obličej nabírá stejný červený odstín jako Leův. Otočil jsem se a šel se převléct do koupelny.
"Vypadáš..... dobře," řekl s údivem, když jsem vylezl ven. Oblečení mi dokonale padlo, bylo takové voňavé a hebké. (Musím se ho zeptat na prací prášek, který používá) Leo se taky oblékl do suchého. Měl na sobě (nečekaně) modrý svetr a tmavě zelené jeany. Seděl na okraji své postele a rukama se opíral o postel. Díval se do země ale já poznal, že se celý červená.
Přišel jsem si k němu a dotkl jsem se jeho ruky. Cukl sebou, jakoby dostal ránu elektrickým proudem. Podíval se na mne. Na jeho tváři hrály odstíny sněhově bílé kůže, variace červené a růžové ale taky šedé po kalných kapkách deště. "Co máme v plánu?" zeptal jsem se. Usmál se a odpověděl:" To nevím."