"Panebože, co se vám stalo?" zvolala paní Thorneová, když jsem stál v napůl otevřených dveří. "Nebojte se, paní Thorneová. Nic mi není." uklidnil jsem ji a vešel dovnitř. Paní Thorneová stále smýšlela opak ale nic neřekla. Místo toho mlčky vytahovala koše s květinami ven. Nasával jsem tu silnou přírodní vůni. Doufal jsem, že takhle zapomenu na včerejší noc.
Asi kolem desáté přišel první zákazník. Byl to nějaký starý pán, nepoznával jsem ho. Vlasy měl zcela bílé a na bradě mu rostlo strniště. Byl zahalený do černého kabátu. Vyzařovala z něho taková zvláštní atmosféra. "D-dobrý den," vykoktal jsem ze sebe a přitom jsem si třel klouby na rukou. "Zdravím," pronesl hlubokým tónem. Paní Thorneová se vrátila dovnitř a ve dveřích se zeptala: "Jaké je vaše přání?" Cítil jsem, jak je ten pán smutný. Zabolelo mě to u srdce. "Vzal bych si tyhle", odpověděl a ukázal na velké fialové květy jinak nevýrazné rostliny v květináči, které stály na plechové polici mezi ostatním rostlinstvem. Vzal jsem objemný květináč do obou rukou. Silná vůně květin mě štípala v nose. Položil jsem kvítí na stůl. Paní Thorneová zasedla znovu za kasu. "Marianne bude nadšená," řekl neočekávaně ten stařík, "ona tyto květiny tak zbožňovala."
Jeho slova mě nepříjemně bodala v hrudi. Měl jsem sto chutí se rozbrečet. I paní Thorneovou se zmocnila vlna melancholie. Ten stařík se podíval na cenovku a položil peníze na stůl. Potom jsem mu květináč předal. Usmál se na mě. Bylo to dost nepříjemné. Bohužel jsem až přehnaně empatický. V tichosti se otočil a nabral směr východ. Paní Thorneová mu na rozloučenou řekla: "A opatrujte se!" Stařík se otočil a dodal: "Vy se taky opatrujte." Poté po sobě zabouchl dveře.
"Je mi toho pána líto," řekla, když se ujistila, že je ten pán dostatečně daleko. Do očí se mi nahrnuly slzy. Promnul jsem si oči. Naneštěstí mi z levého oka zase místo slz tekla krev. " "Bohužel, vím jak se cítí," pronesla zase paní Thorneová. To bylo poprvé, co odkryla něco ze svého života. Bylo mi teď do pláče ještě víc než předtím. "T-to je mi líto," řekl jsem zcela upřímně. Už tak jsem měl na krajíčku. Paní Thorneová se na mě podívala. Neudržel jsem se. Bylo mi trapně. Neměla mě takhle vidět. Zakrýval jsem si tvář rukama. "Co se stalo", snažila se mě utišit. "Proč," začal jsem," proč musí dobří lidé umírat?" Položila mi ruku na rameno a řekla: "Lidé bohužel umírají ale není důvod, proč pro ně truchlit. Oni budou pořád s námi." Odkryl jsem ruce a podíval jsem se na ni: "Vážně?" Místo toho se vyděsila: "Panebože! Co se vám stalo. Pojďte rychle se mnou do koupelny!"
Podíval jsem se na své dlaně. Celou levou ruku jsem měl ušpiněnou od červeně.
ΔΙΑΒΑΖΕΙΣ
Sunflowers (Bunny SP)✔️
FanfictionPřes den milován, v noci nenáviděn. Může tento doslova chaotický vztah fungovat? Tohle je bunny ship (kenny x butters) fanfikce. doufám, že tento ship není v ČR zakázaný..
