Fairy Tail Boyfriend Scenarios

Když ty žárlíš

Mezitím já jsem k nim pomalu došla. Koutek oka se mi stále cukal. Rogue se na mě zmateně díval. “Zasvěťte mě taky,” sedla jsem si. “Vaše konverzace vypadala tak živě,” prohlásila jsem. Yukino se pousmála. “Nemáte se čeho bát paní cechmistrová,” usmála se. “Jen hledala radu s tamtim,” Rogue poukázal na blonďatého drakobijce (nevím jestli mám radši Yukino se Stingem nebo Roguem). Povzdechla si a vydala se za ním. Já jsem idiot. “Vypadáš roztomile, když žárlíš,” usmál se. Uhnula jsem pohledem. Rogue obešel stůl a sedl si vedle mě. Objal mě. “Ale ty přece víš, že nemusíš,” pousmál se.

Lyon

Pomáhala jsem na baru… zase. “Tobě se tu nějak zalíbilo,” ušklíbl se Jura. “Nechceš tu zůstat?” navrhl. “Nejsem barmanka,” odsekla jsem. “Ale mohla bys,” přemlouval. “Cech by ti za to platil,” mluvil dál. “A Lyon by mě nemohl tahat na mise,” přemýšlela jsem. “Zajímavý návrh,” uznala jsem. Jura se usmál. “Stejně jsme chtěli zaměstnat novou,” pokrčil rameny. “Vždyť vidíš, jak je spolehlivá,” povzdechl si. “Promyslím to,” řekla jsem nakonec. “A radši bych tu měl tebe, protože tě všichni známe a hlavně už máš praxi,” přemlouval dál a dál. “Tak co,” ptal se. “Hele klidně,” pokrčila jsem rameny. “Děkuji,” usmál se, Toby si přisedl. “Copak to bude?” obrátila jsem k němu svojí pozornost. “Voda stačí,” vyštěkl. Čokl bláznivej.

“Hele (Jméno),” ozval se najednou. Otočila jsem se na to pako a ponožkou okolo krku. “Ano?” usmála jsem se. “Slyšel jsem, že zůstaneš za barem,” zajiskřila mu očka. Kývla jsem. “Alespoň jeden z nás musí mít stálý příjem,” pousmála jsem se. Jak to budeš dělat až… no…,” zasekl se. “To má ještě čas,” mávla jsem rukou. “To budu řešit až to bude akutní,” pokrčila jsem rameny. “Ale nejspíš z Lyona udělám otce v domácnosti… protože on nemá stabilní příjem,” rychle jsem odůvodnila. “(Jméno)?” vyrušil mě Jura. Podívala jsem se na něj. Poukázal za sebe. Zatnula jsem pěsti. “Jen tě dráždí, klid,” uklidňoval mě Yuka. “Dal bych si pivo,” ušklíbl se. Nalila jsem mu. “ Bar dočasně mimo provoz,” vydala jsem se za Lyonem. “Z důvodu žárlivé manželky,” ušklíbl se Yuka.

Už jsem byla u stolu, kde byl Lyon obklopen dámským osazenstvem. Zastavila jsem se těsně před ním. Měla jsem smrt v očích. Dívky se rozklepaly. “(Jméno),” Lyon se na mě zmateně podíval. “Doufám, že se bavíte,” odsekla jsem. Lyon se zarazil. Pak se ušklíbl. “Přece bys nežárlila,” zvedl se. Uhnula jsem pohledem. Lyon se zastavil těsně přede mnou. Pak mě objal. “Co blbneš,” okřikla jsem ho. “Já se bál, že se toho nedožiju,” předstíral pláč. “L-Lyone,” vysoukala jsem ze sebe. Podíval se na mě a všiml si, jak pomalu ztrácím barvu. “Promiň, Lásko,” pustil mě. “Co jsem říkala o tom oslovení,” zamračila jsem se. “Promiň..., (Jméno),” řekl po chvíli. Usmála jsem se. “Ty mě přivedeš smrt,” otočila jsem se a vydala se opět k baru.

Gajeel

“Tak se sakra zvedni,” volal na mě Lili už posté. “Nechce se mi,” zamručela jsem visejíc hlavou dolů z gauče. “Paní Redfox,” podíval se mi do očí. Při tom oslovení jsem zrudla. Pořád si na to nemůžu zvyknout. “Pořád sis nezvykla,” Lili se ušklíbl. “Jak si na to přišel,” odsekla jsem a posadila jsem se. “Taková blbost,” dodala jsem. “No jasně,” Lili zavrtěl hlavou. “Tak když už sedíš,” nadhodil. “Ne,” založila jsem si ruce. “(Jméno),” zamračil se. “Proč nemůžeš udělat něco hezkého,” káral mě. Mlčela jsem. “(Jméno),” naléhal. “Fajn,” vykřikla jsem a zvedla se. “Já věděl, že povolíš,” ušklíbl se. “Zmetku malej,” procedila jsem mezi zuby. Lili na sebe vzal svou větší podobu. “Tak jen zmetku,” vytáhla jsem peněženku. “Víš že jsem silnější,” rejpla jsem si.