Fairy Tail Boyfriend Scenarios

Když jdete k oltáři

Lyon

Místo hromového nadšení, které jsem očekávala, nastalo ticho. Cítila jsem na mě pohledy všech. Rozbrečela jsem se. “(Jméno),” Lyon si sedl vedle mě. Nemohla jsem se zastavit. “Tohle jsem nečekal,” poznamenal Jura. Lyon mě pevně objal. “Takže… takže budeš moje?” optal se pro jistotu. “Dokud nás smrt nerozdělí,” vysoukala jsem ze sebe. “To je tak roztomilé,” prohlásila Cheria. “Tolik lásky,” dodala. “Nikdy bych si netipl, že zrovna (Jméno) bude mít takovouhle reakci,” smál se Jura. Po chvíli jsem se konečně uklidnila. Utřela jsem si slzy a pročistila nos. “Tak, kdy bude svatba,” vložila se do hovoru cechmistrová. Oba jsme zrudli.

“Vymyslel jsem to tak nějak narychlo…,” Lyon se nervózně poškrábal za krkem. “On ani nevěřil tomu, že řekneš ano,” rejpl si Jura. “Hej,” Lyon vyštěkl. Postavila jsem se a oprášila se. “Tak málo ve mě věříš,” založila jsem si ruce. Lyon sklopil hlavu. “Promiň,” taky se zvedl. Pak mě chytil za ruku a nasadil mi prsten. Nadšeně jsem ho pozorovala. “Vybral si dobře Lyone,” Jura ho poplácal po zádech. “Ukaž,” Cheria se na mě vrhla. “Brzdi,” smála jsem se. I ostatní nám koukali přes ramena a blahopřáli. Povzdechla jsem si. “Mám ještě otázku nebo spíš prosbu,” založila jsem si ruce. “Copak zlato,” políbil mě na čelo. “Za prvé nech si to zlato a za druhé nepotřebuju, aby celý cech věděl o všem, co se mezi námi stane,” požadovala jsem. Lyon se jen usmál.

“Jsi krásná (Jméno), uklidni se,” Cheria se mnou byla v šatně. “Co na to vůbec řekli vaši,” optala se. “Táta hrubě nesouhlasil, ještě že mám mamku,” usmála jsem se. V ten moment se otevřely dveře. “Kdepak je moje malá dceruška,” mamka mě objala. “Mami,” protočila jsem očima, ale objetí jsem opětovala. “Jsem na tebe tak pyšná,” usmála se. “A věřím, že sis vybrala dobře,” už mě táhla ze šatny. Odvedla mě k oltáři za Lyonem. “Vypadá dobře,” zašeptala. “Tvé mámě se očividně líbím,” ušklíbl se, když byla mamá z doslechu. “Máme podobný vkus,” vrátila jsem úšklebek. “Doufám ale, že já budu mít větší štěstí,” usmála jsem se a přešli jsme k prvnímu políbení manželskému.

Gajeel

“(Jméno) brečí,” křičel Natsu. Začal se mi cukat koutek oka. Odtáhla jsem se od Gajeela a vydala jsem se směrem k ohnivému drakobijci. “Jestli nezmlkneš budeš brečet ty,” zavrčela jsem. “Noták (Jméno), máš narozeniny,” Lucy mě zadržela. “Jak lépe je strávit, než vysklít Salamandrovi zuby,” ušklíbla jsem se. “To je moje (Jméno),” Gajeel mě objal. “Nezapomněl jsi  na něco?” opřela jsem se o něj. “Na co?” nechápal. Lili se plácl do čela a já s ním. “Co takhle prsten Gajeeli,” Lili si založil ruce. Gajeel zrudnul. Začala jsem se smát. “Jak můžeš zapomenout na něco takovýho,” držela jsem se za břicho. “Moc vtipný,” zavrčel a popadl mě za zápěstí. Vzal ručně vyrobený kovový kotouč a nasadil mi ho na prst.

“Tak a jde se slavit,” volal Natsu. “Ten idiot nezavře klapačku,” pozvedla jsem obočí. “Asi ne,” Gajeel pokrčil rameny. Najednou mě popadl do náručí. “Co blbneš,” vyjekla jsem. “Beru si tě,” ušklíbl se. Povzdechla jsem, ale nechala jsem se nést. Posadil mě k baru. “Blahopřeji,” Mira mě přes bar objala. “Bože to je povyku,” protočila jsem očima. “Musel si z toho udělat takovouhle show,” lehla jsem si na bar. “Promiň jestli to nebylo podle tvých představ,” uhnul pohledem. “Všichni mě viděli brečet, moje pověst je v čudu,” zaúpěla jsem. Gajeel se zasmál. “Chtěl jsem, aby lidi viděli tvojí citlivou stránku, tady nepotřebuješ žádné obranné zdi,” rozcuchal mě. “Pod co jsem se to zas upsala,” promnula jsem si kořen nosu. “Zbytek života se mnou,” políbil mě.

Dejchej ženská, dejchej. Stála jsem před zrcadlem v šatně a prohlížela si šaty. Nesnáším šaty. Tohle je ale nutné zlo. Zhluboka jsem se nadechla. “Na co si tu sakra hraju,” odsekla jsem. “Snad nelituješ,” za mnou se ozval Lili. To znamená jen jediné. Je to tady. “To ne,” uhnula jsem pohledem. “Jen se nemůžu dočkat až vylezu z tohohle,” ukázala jsem na svatební róbu. “Tak už pojď,” pobídl mě. Opustila jsem bezpečí šatny a po červeném koberci jsem došla až k oltáři. “Ať je to za mnou,” prosila jsem. “Sluší ti to,” ušklíbl se Gajeel. “Ne nebudu nosit šaty,” prohlásila jsem a kněz začal vykládat. Pak prsteny, polibek a ven.