Fairy Tail Boyfriend Scenarios

Když najde tvojí ‚šťavnatou' literaturu + pánové mají kocovinu

Nahlédla jsem ze zvědavosti do papírů. Zrudla jsem. Byl to příběh. Ne jen tak ledajaký. Byl to příběh o mě a Lyonovi. „Cheria tohle… napsala?“ nevěřícně jsem na to koukala. „(Jméno),“ zaslechla jsem Lyonův hlas. Zvedla jsem se a šla jsem za ním. „Copak zlato,“ opřela jsem se o futra. „Potřebuješ pomoct s kocovinkou,“ ušklíbla jsem se. „Prosím~,“ škemral. Zavrtěla jsem hlavou. „Ty si případ,“ odešla jsem pro nějaký prášky. „Pití tam máš?“ volala jsem na něj. „Mám,“ sotva jsem ho slyšela. No když je to idiot. „Tady,“ podala jsem mu prášek. „Ty jsi můj anděl,“ usmál se. Protočila jsem očima a nechala jsem ho ležet.

Vzala jsem do ruky Cheriin příběh. „Tak se podíváme,“ ušklíbla jsem se. Ještě jsem nedočetla odstavec a už jsem byla rudá. Ta holka má fantazii. Potutelně jsem se usmála a četla jsem dál. Najednou mi papíry zmizely před očima. „C-co?“ zvedla jsem zrak. „L-Lyone,“ vykřikla jsem a chňapla po papírech. Ucukl. „T-to si psala t-ty?“ zamrkal. „Ne,“ vyjekla jsem. „Tak kdo,“ pousmál se. „Cheria,“ ukázala jsem mu ten vzkaz. „Má… bujnou fantazii,“ poznamenal. „Ne že by to nešlo v reálu,“ posadil se vedle mě. „Je devět ráno,“ okřikla jsem ho. „A?“ políbil mě. „Ideální doba,“ položil mě na gauč. „A ta povídka mě namotivovala,“ ušklíbl se. Polkla jsem.

Gajeel

Otevřela jsem oči. Byla jsem doma. A Gajeel ležel vedle mě na posteli. „Jak jsme se sem dostali. „Dobré ráno,“ černý kocour mě pozdravil. „Oh ok,“ povzdechla jsem si. „Vy jste případi,“ zavrtěl hlavou. „Nech si toho,“ zavrčela jsem. „Jinak děkuji,“ pousmála jsem se. „Ty mi děkuješ? To je novinka,“ ušklíbl se. „Hej,“ posadila jsem se. „Nejsem nevychovanej fracek,“ naoko jsem se urazila. Povzdechla jsem si. „Porlyusica měla pravdu,“ uznala jsem. „Ale jinak by Gajeel zničil celý cech,“ ušklíbl se Lili. Pousmála jsem se při pohledu na něj. „Je vzácné vás takhle vidět,“ dodal.

Zaštrachala jsem ve svém nočním stolku. „Co to máš?“ Lili pozvedl obočí. „Má inspirační literatura,“ ušklíbla jsem se. „Dárek od Levy,“ dodala jsem. „Inspirační?“ Lili nechápal. Ukázala jsem mu obal. „A jo tak,“ odkašlal si. „Jen tak dál a možná budete jednou normální pár,“ rejpnul si. „Ale myslím si, že se zlepšujeme ne?“ zamrkala jsem. „To ano,“ smál se. „Musíte dělat takový rámus,“ Gajeel zavrčel. „Chceš přinést prášek na migrénu, zlato,“ ušklíbla jsem se. „Zlato?“ pozvedl obočí. „Problém,“ pousmála jsem se. „N-ne,“ odsekl a zaryl se do polštáře.

Zvedla jsem se z postele a šla jsem hledat lékárnu. „Ještě vodu,“ popadla jsem čistou skleničku. „Už to-,“ zasekla jsem se v půlce věty. „Kde si vzala tuhle knížku,“ ušklíbl se Gajeel. Zrudla jsem. „Od Levy,“ podala jsem mu prášek a vodu. „Já si říkal, že to asi není tvoje,“ zapil prášek. „Čtu ji už po čtvrtý,“ ušklíbla jsem se. Gajeel vyprskl zbytek vody. Začala jsem se smát. „Levy mi tu knížku dala,“ schovala jsem ji zpátky do šuplíku. „Tak ty takhle jo,“ vlezl si nade mě. „Najednou tě hlava nebolí,“ rejpla jsem si. „Ne,“ ušklíbl se. „Asi půjdu,“ Lili za sebou zavřel. „Hned takhle po ránu jo?“ dala jsem si ruce za hlavu.

Natsu

Probrala jsem se na cechovní ošetřovně. Natsu tu byl taky. „Dobré,“ zachraptěl. Začala jsem se smát. „Co je tu k smíchu,“ sípal. „Zníš hrozně,“ dusila jsem se smíchem. „Tak děkuju,“ zakašlal. „Nikdy nebudu pít,“ zaúpěl. Začínalo mě bolet břicho. „To známe,“ vysoukala jsem ze sebe, když jsem se uklidnila. Natsu zakňučel „Nechceš něco na bolest?“ posadila jsem se. „To by bylo fajn,“ konečně se rozmluvil. Zvedla jsem se z postele a šla jsem něco najít. „Pití máš?“ ani jsem se neotočila. „Mám,“ oznámil. „Máš ho dost,“ vynořila jsem se z lékárny na zdi. „Moc ne,“ přiznal. Dala jsem mu do ruky prášek a dolila jsem mu vodu. „Tady,“ usmála jsem se a šla jsem si zase lehnout.