Star wars: My dark world

Jacen v průšvihu

"Jo, Choppe. Tudy se dovnitř dostali oni, ale my musíme najít druhý vchod."

"Bwa bwa bipbi bíp, bip bíp bwabwabr?"

"Jak vím, že je tam druhý? Choppere, já myslel, že ty máš být ten chytřejší."

"Bwabwa."

"Vždycky je druhý vchod! A navíc, kama by se dovnitř dostaly lodě?"

"Bwa ... bwab."

"No tak vidíš."

S Ezrou sice Jacen trénuje teprve chvíli, ale za tu dobu už ví, že pokud chce, aby mu pomohla Síla, musí jí naslouchat.

A tak chvíli klidně seděl, pustil myšlenky z hlavy a soustředěně dýchal. A pak to ucítil, byť jen na chvíli. Už ví, kde jeho rodina je.

Převzal řízení a až si byl jistý, že je na místě, přistál.

"Hlídej loď Choppe!" Vykřikl za běhu, když opouštěl loď. "A nebrblej, to je přece rozkaz od mámy!"

Jacen se rozhlídl okolo. Jasně, že nikoho nevidí. Protože oni jsou v podzemí. Tedy, měli by být. Ale kde je teda ten druhý vchod?

Stačilo se pořádně podívat a teď už vidí velké napůl otevřené dveře, které jsou zakryté malbou v barvách okolní přírody. I ty obrovské otevřené dveře vlastně vypadají jako jeskyně.

Jacen se rozhodl vejít dovnitř.

Opravdu je to hangár. Jsou tu lodě, ale jsou zničené. A taky je tu tma a ...

Uslyšel zezadu ostrý zvuk a pak zahléhl červené světlo a zelené světlo. Ezra. A ten arkanian. Zároveň odněkud ze tmy začali vybíhat i další lidé. Střílejí po sobě a červená světýlka, střely z blasterů, lítají sem a tam. Jsou moc daleko na to, aby Jacen někoho z nich poznal, ale i tak je mu jasné, že protivník je v přesile.

Rozběhl se tmou směrem k nim, ale držel se podél stěny, aby ho nezahlédli dříve, než by bylo nutné. Vyhnul se tak středu boje.

Nahmatal rukou Rexův blaster připnutý k opasku. Aspoň nějakou zbraň má.

Ale on hledá mámu. Něco se jí stalo a on ji musí najít, než bude pozdě.

Pak zahlédl několik lidí oblečených do sportovního oblečení v maskáčových barvách. Poznal, že patří k povstalcům. Nemají zbraně, ale i přes to se někteří z nich pouštějí do boje. Avšak i tak jich je stále méně. Jsou v naprosté menšině.

Jacen běžel tam, odkud oni vycházeli. Snaží se najít mámu, pořád ji ještě nikde nezahlédl. Potřebuje vědět, že je Hera v pořádku, i když už o tom začíná pochybovat.

Najednou omylem do jednoho z prchajících narazil.

"Kde ses tady vzal, kluku?"

"Jsem na vaší straně a mužů vás zavést do lodi!"

Mladší muž a žena v maskáčích si vyměnili pohled. "Opravdu?"

"Ano! Pojďte za mnou!"

Zbytek povstalců, kteří ještě měli svázané ruce, nebo byli nějak zranění a proto se nemohli přidat k boji následovali Jacena ven.

Jak už bylo vidět světlo, Jacen jim ukázal cestu a řekl, že tam na ně čeká loď, která je, až budou všichni na palubě, může odvést do bezpečí.

Ti dva mu poděkovali a ujali se velení a pomáhali zraněným dostat se pryč.

Jacen však běžel zpátky. Samozřejmě si někteří pašeráci všimli skupiny prchající ven, a tak si všimli i Jacena běžícího v opačném směru.

A tak kolem kluka proletělo pár prvních střel. Sice jen zaraženě stál na místě a nebyl schopný pohybu, ale přálo mu štěstí a všechny střely ho minuly.

Bylo to štěstí, nebo Síla?

Každopádně si Jacen uvědomil, co se děje a konečně se dal do pohybu. Běží co nejrychleji může. Nemá nic, čím by střely odrážel, ale i tak pobral všechnu odvahu, co měl, a díky své mrštnosti a menšímu vsrůstu jsou jeho pohyby sice neohrabané, ale rychlé.

Doslova probíhá mezi všemi protivníky, ale do boje se nepouští. Je sice rychlý, to ano, ale má dost rozumu na to, aby věděl, že dospělého člověka jen tak nesloží.

Ono to totiž vůbec není takové, jak se na první pohled zdá. Pozorovat někoho při boji je snadné. Ale jak se najednou ocitne uprostřed a obklopuje ho nejméně dvacet svalnatých chlapů s nebezpečnými zbraněmi ... musí dávat pozor na každý svůj pohyb a nezaváhat ani na vteřinu.

Jenže Jacen zaváhal a jedna dobře mířená rána pěstí do zad ho dostala na zem. Naštěstí to byla jen pěst.

Jenže i tak ... teď je v koncích.

Najednou ho někdo drapl za rameno a vytáhl odtud. Jacen toho moc nevnímal, i tak už na něj toho bylo moc.

Opřel se o stěnu a chytil se za hlavu. Pak se podíval na svého zachránce.

"Eh ... Zebe?"

"Co tady děláš kluku?! Měl jsi zůstat na lodi!"

"Šel jsem za mámou! Viděl jsi ji?"

"Aaagh. Zahlédl jsem jen Rexe. A ještě k tomu jen asi sekundu."

Zeb prudce strhl Jacena na stranu a těsně ho minula střela. Pak Jacen uviděl světlo ze Zebovy zbraně.

"Tady bys neměl být!" Křičí Zeb, ale ruce má plné práce s otravnými protivníky. Prostě je jich až moc!

Pak se rozmáchl a sejmul asi tři naráz a ti zablokovali cestu ostatním.

"Běž! Běž!!"

Tak Jacen běžel. A Zeba nechal za sebou.

Snaží se utéct pryč, ale východ už je zablokovaný a tak nemá kam. Všude se bojuje. Všude se střílí. Někde v dálce se míhají prostorem dva světelné meče. A Jacenovi je do breku.

Ale sám si zvolil, že sem půjde! Tak musí i sám odejít!

Špetka sebevědomí ho povzbuzovala. A pak ji konečně zahlédl.

"Mamí!"

...
Prozatím konec kapitoly. Nechci ji dělat delší, než ty ostatní, takže na ni bude navazovat další.

Snad se vám líbila. 😁

😂😂😂😂😂