Star wars: My dark world

Setkání

Sabine
Jsem zrovna ve své vlastní lodi. Tak trochu jsem ji vyhrála, když jsem zrovna nebojovala proti Impériu. A pojmenovala jsem ji White wolf, protože je bílá a má nahoře takové dva výstupky, co připomínají uši. Samozřejmě že v mých rukou se z lodi stala spíše sbírka mých maleb, ale to jméno jí zůstalo.

Nemám teď moc věcí na práci. Impérium už není, tedy skoro. Zbylo dost stormtrooperů i lodí a všech jejich zbraní, ale oni přestali bojovat. I my jsme teď dost oslabení. Ale obyvatelstvo je konečně svobodné!

Šla jsem do své kajuty, která je samozřejmě plná mých maleb po stěnách. Vlastně celá loď. Ale v kajutě mám ten nejhezčí obraz. Není zase úplně dokonalý, ale mám ho nejradši kvůli tomu, co mi připomíná. Je to zmenšená malba, kterou jsem nechala na rozbité stěně jednoho z domů na Lothalu.

Jsou tam všichni. I Kanan ... a Ezra.

Sedla jsem si na postel a dlaněmi zakryla obličej. Měla jsem ho najít! Ale ... zklamala jsem.

Najednou zapípá hologramový komunikátor. Rychle jsem si utřela slzy a na hologramu se oběvila Hera.

"Sabine! Dokončila jsem další misi a nemám teď nic na práci. Nechtěla bys nás navštívit?"

"Díky Hero, ale ..."

"Ahoj Sab! Představ si, že jsem takhle potkal jednoho kluka, no a on nevěděl nic o tom, že už válka skončila! No a tak jsme si povídali a on mi říkal, že byl sedm let pryč a nemá teď nikoho, ani nic a já jsem mu nabídl, že by jsme ho vzali na loď, ale máma mě odtáhla pryč ..."

Jen jsem se pro sebe usmála. Ten Jacen, to je prostě ... pak jsem si něco uvědomila. Sedm let???

"Kdo ví, co to bylo za člověka! A ty se nemáš s cizími lidmi bavit!"

"Ale on nebyl cizí! Já jsem cítil ..." Najednou Jacen přestal povídat.

"Co jsi cítil?" Zeptala jsem se.

"Já ... nevím, jak to mám popsat. Ale on to cítil taky, podíval se na mě, i když byl ke mě zády ..."

Dívám se na Heru a ona na mě. Snažíme se vstřebat to, o čem Jacen právě mluvil. Myslím si, že ovládá sílu ... dává to smysl. Je po tátovi. Navíc má jeho oči. Ale je tu ještě jedna věc ...

"Jacene? Popiš mi toho ... kluka?"

"No ... měl tmavě modré vlasy a měl modré oči."

"Takových lidí je spousta! Nebylo na něm něco jiného ... Něco, co každý nemá?"

"No ..." kluk se zamyslel. "Už vím! Na tváři měl dva pruhy, asi jizvy, ale nevím, od čeho. Proč se ptáš?"

...

Hera přistála na stejném místě, jako předtím. Já se svou lodí o kousek vedle.

Vyběhla jsem z lodi, jak nejrychleji jsem mohla a běžím do města a pak trasou, kterou mi Hera popsala. Ona jde za mnou, ale kvůli Jacenovi není dost rychlá.

Vrazila jsem do baru. Všude dým a spousta lidí různých ras, ale kluk s modrými vlasy nikde.

Zeptala jsem se obsluhy.
"Jo, tenhle! Seděl tu asi hodinu a před chvílí odešel. Ale nic si nekoupil. Zpropadenej zákazník!" Jenže to už jsem utíkala pryč.

Navím kam a tak běžím prostě tam, kam mě to táhne. Na chvíli jsem zahlédla člověka v kápi, ale zahnul za roh ulice. Šel klidným tempem, třeba ho doženu.

Běžela jsem za ním do další ulice. Protože mě slyšel, uprostřed se zastavil a viděla jsem, že vytahuje zbraň, jaké dříve mívali stormtroopeři. Pak se otočil na mě.

V tu chvíli mu zbraň vypadla z ruky.

Ezra
Zírám před sebe. Nemůžu se ani na slovo. Jde pomalu ke mě a dívá se mi do očí. To ... je to ... ona?

"Ezro ...?"

Když jsem uslyšel ten hlas ... byl jsem si naprosto jistý, že je to ona. Sedm let. Tak dlouho jsem ji neviděl.

"Em... Sabine?"

Můj hlas už nezní tak, jako předtím. Ale ona ví, že to jsem já. Došla až ke mně. Už nejsem menší, než ona. Díváme se jeden druhému do očí, stále nevím, co říct.

"Jsi to opravdu ty?"

V očích se jí lesknou slzy. A pak najednou ...

Snažím se vzpomenout, jaké to bylo, když jsme dříve žili na jedné lodi, bojovali vedle sebe ... ale ... ty vzpomínky se ztrácí, pocity ... jako by zmizely. Co když to byla jen dětská láska a všechno už je pryč?

"Ezro!" Křičí Hera už z dálky. Beží ke mě a za ní je ten kluk, co se mnou předtím mluvil.

Sabine sebou leknutím trhne a odstoupí ode mě, jako by se nic nestalo.

"Ezro ..." Hera mě obejme, ale jen krátce. "Kde jsi celou tu dobu byl? Proč ses neozval?!" Není tak naštvaná, jak vypadá. Je ráda, že jsem zpět.

"Nemohl jsem ..."

"A co se stalo s Thrawnem?"

Povzdechl jsem si. V hlavě mi proběhlo několik momentů z uplynulých sedmi let. "Můžu vám to říct někde jinde?"

"Zvu vás zpátky na Stín." Řekla Hera a vydali jsme se tím směrem.

Wau ... fakt tenhle příběh někdo čte!

Díky moc 😁

Ale abych se přiznala ... píšu ho hlavně proto, že mě to tak baví. Pak se stává, že někdy přidám i dvě kapitoly denně. 😅😆

Star wars!!!!!!!!

(Nachápejte to tak, že bych fandila válkám. 😅😅😅)