Ezra Bridger i s Thrawnem byl odnesen purrgily na druhou stranu galaxie. Lothal byl osvobozen a Sabine s Ashokou se vydávají Ezru hledat. Bude Ezra ještě naživu? Co se stalo s Thrawnem? A zdědil Jacen jedijské schopnosti po svém otci?
Dozvíte se v k...
Tahle planeta nám všem už dávno přirostla k srdci.
Je večer a skoro všichni už spí.
Procházím se městem a vidím ty rozdíly. Tak moc se tu toho změnilo! Došel jsem i na místo, kde dříve stával dům mých rodičů, dokud ho Impérium nevypálilo. Místo něj tu teď stojí nové domy. Modernější a čistější. Lothál si dokáže poradit sám. Už není závislý na zbytku galaxie.
Vracím se zpět do Stínu. Sabine, Ashoka a Zeb s Kallusem každý mají svoji loď.
Pak jsem to ucítil. Slabý pohyb v síle. Čím blíže jsem byl ke svému pokoji, tím více jsem to cítil.
Když se otevřely dveře mojí kajuty, uviděl jsem Jacena, jak si hraje s mým světelným mečem. Schválně jsem ho schoval do krabičky se zámkem, aby mi ho nemohl sebrat.
Založil jsem ruce křížem a podíval se na Jacena přísným pohledem.
"Já ... em ... Ezro ..."
"Hned mi ho vrať, nebo si něco usekneš a já bych fakt nechtěl vysvětlovat Heře, jak její syn přišel o končetinu."
Jacen si uvědomil, že o končetinu fakt přijít nechce a meč vypnul a hodil mi ho.
"Jak jsi ho vlastně našel?"
"Já ... ani nevím. Připadalo mi ... ne, to je blbost."
"Jen to řekni."
"Tak jo. Připadalo mi, že mě ten světelný meč volá."
Teď už je mi naprosto jasné že Jacen zdědil schopnosti po Kananovi. Vlastně jsem to tušil už od první chvíle.
Jacen už chtěl utéct pryč, ale já jsem ho zastavil.
"Počkej. Nezlobím se. Ale už si ho bez dovolení neber. Ano?"
Přikývl, usmál se a byl pryč. Už teď vím, že zítra budu muset probrat něco důležitého s Herou a Ashokou. Ale nejdříve budu muset udělat ještě něco.
...
"Sabine!"
"Ezro? Co ... co potřebuješ?"
"Em ... já ... chtěl jsem s tebou mluvit."
"Nemám čas ..."
"Prosím."
Sabine se zamyslela a pak otráveně řekla: "Fajn."
Jsme trochu dále od ostatních lodí na kraji louky. Už jsem skoro zapoměl, jaké to tu bylo.
"Tak co chceš?"
"J-já ... jenom jsem chtěl ... chtěl ... em ..." jsem nervózní "... popovídat si."
"Já na to teď nemám čas."
"Počkej ... prosím! Chtěl jsem se ti omluvit. Za ten včerejšek. Bylo to ... nečekaný a ..."
"Ezro, já to chápu. Prostě to necítíme stejně ..."
"Ne! Neodcházej ... vysvětlím ti to. Byl jsem tak dlouho sám ... ale pořád jsem na vás myslel. Na Heru ... na Kanana ... na tebe." Podívám se jí přímo do očí. "Ale pak jsem si začal uvědomovat, že se od tama nejspíš nedostanu. Nikdy. To znamená, že tam i umřu. Bez vás. Jen já ... sám. Ta myšlenka mě nechtěla opustit. Já vím, že to bylo moje rozhodnutí vás opustit, ale myslel jsem ... vlastně jsem moc nemyslel dopředu. Potřeboval jsem plán ... a tenhle byl jediný. Snažil jsem se na vás zapomenout, protože i ty nejšťastnější vzpomínky byly najednou nočními můrami. A pak jsem najednou uslyšel tvůj hlas ... a stalo se to všechno tak rychle ... ale to co jsem ti hlavně chtěl říct ... vzpoměl jsem si. Na všechno. Hlavně na to, proč ... tě miluji."
Nechápu, jak jsem se po tolika letech konečně dokázal ovládnout a všechno vyslovit nahlas. Sabine má v očích slzy, ale tváří se pořád trochu naštvaně.
"Ne Ezro, to ... je to blbost ..."
"Nikdy jsem ti neřekl proč. Nedokázal jsem najít ta slova. Ale teď ... Sabine ... miloval jsem tvůj smích, tvůj hlas, každou tvoji malbu ... miloval jsem s jakým sebevědomím jsi vždy kráčela vpřed, nikdy se nevzdávala ... miloval jsem tebe ... a to se nezměnilo. Jen jsem potřeboval připomenout ..."
"Já ... Ezro ..."
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Další kapitola je tu!!!
Jen tak pro zajímavost ... nesnáším milostné scény, taky věty, které obsahují: "Miluji tě ..." atd. Ale v tomhle příběhu ... no ... nebylo by to bez toho ono 😁.
Tak doufám, že se vám líbí můj styl psaní, tenhle příběh, hvězdy na nebi ... nevim ... Prostě tak.
