Star wars: My dark world

Dvě možnosti

"Ezra Bridger, už jsem tě očekával."

On prostě musí pořád provokovat!
"Nějak se ti tu bortí morálka, Thrawne."
Uchechtnu se. Nemám sice zrovna náladu na vtípky, ale už mě nebaví tady být. A ještě k tomu s ním.

"Zase si myslíš, že jsi vyhrál. Ale vyvedu tě z omylu. Už dávno jsem vyslal signál Impériu. Budou tady do tří dnů. A ty budeš mít dvě možnosti. Zůstat na planetě, nebo se nechat zatknout. Měl bys vědět, že když si vybereš druhiu možnost ..."

"Nevyberu si ani jednu."

"V tom případě ..."

Namířil na mě blástr. Už jsem to čekal. Thrawn pořád musí přemýšlet dopředu. A když udělá chybu (což se stalo zatím jen jednou), hned má několik nápadů, jak ji napravit.

Jak moc mi chybí můj světelný meč. Teď nemám čím odrážet jeho střely. Párkrát jsem vystřelil taky, ale ... je to prostě Thrawn. Všem se vyhnul.

Pak vytáhl zbraň, kterou jsem ještě nikdy neviděl. Vypadala jako světelný meč, ale když ji zapnul, stala se z toho dlouhá tyč. Na jednom konci byl nůž a na druhém elektrický proud. Hádám, že to bude něco z jeho osobní sbírky.

Vytrhl jsem ze stěny kovovou tyč, ať mám aspoň něco, čím se můžu bránit.

Sledoval jsem jeho styl boje. Byly v tom prvky boje jedijů, ale taky Mandalorianů a další styly, co jsem ani nepoznával. Thrawn se sebevědomě usmíval. Ale i když on má všechny výhody jako celoživotní výcvik, vědomosti ... skoro o všem, super zbraň, ... tak i já mám jednu výhodu, kterou on mít nemůže a nikdy mít nebude. Provází mě síla.

Souboj se zdál být vyrovnaný, ale jednou jsem švihl tyčí moc vysoko a nůž na Thrawnově zbrani mě sekl do pravé ruky. Bolestí jsem zkřivil obličej, ale vztek jsem odložil stranou. Povedlo se mi zasáhnout Thrawna do nohy, ale on udržel rovnováhu a já jsem to schytal elektrickým proudem.

Vykopl jsem mu tyč z ruky a odhodil ho sílou pryč ode mě. Jenže jsem spadl na zem, protože mě elektrický proud dost oslabil.

Pomalu se zvedám a z druhé strany už ke mě jde Thrawn.

"Dávám ti druhou šanci. Nedělej to zbytečně složité. Je mi jasné, že k Impériu se nepřidáš, ale když se necháš zatknout, je možné, že ještě někdy uvidíš svoji ... em ... posádku."

Vzpomínka na ně bolela více než všechny rány, co jsem od něj schytal. Řekl to schválně, věděl, že mi tím ublíží. Jenže já už nejsem ten malý kluk, jako kdysi.

"Nezměním svoje rozhodnutí."
Řekl jsem chladným tónem, který on tak často používal.

Udělal jsem dva kroky k němu a pak jsem se propadl větrací šachtou, což byl můj plán.

Už ti to nemyslí tak, jako dřív, Thrawne.

Slyšel jsem, jak volá těch pár trooperů, co mu zůstali loajální. Ale taky vím, že v mých chodbičkách mě nenajdou.

Dostal jsem e k místu, kudy jsem do lodi vešel, ale nejdu dále. Přemýšlím. Stejně bych se sem několikrát vracel. Nebude lepší zůstat v destruktoru? Já vím, zní to šíleně, ale když si najdu místo, kde mě nikdo neobjeví, můžu tady zůstat a zároveň budu mít prehled o tom, co se tady děje.

Dával jsem si pozor. A taky jsem našel lékárničku, což už jsem dlouho potřeboval. Nikdo mě nespatřil, nikdo o mě nevěděl. Ale já jsem věděl všechno, co se kde dělo. A všichni přeživší vojáci Impéria se sklidnili. Záchrana tu měla být co nevidět.

Uplynul první den.

Druhý den.

Třetí den.

Nikde nikdo.

Za celou dobu jsem nezahlédl jedinou loď.

Čtvrtý den.

Pátý den.

Nikdo se pro tuhle loď nevrací. Jednoduše řečeno: Impérium na Thrawna kašle.

Impérium není jako povstalci. Neplánují záchranné mise, protože nepotřebují každého troopera. A co to znamená pro mě?
Napadlo mě pár věcí ale hned jsem to zavrhl. Mohl bych třeba nabourat vysílač a poslat správu Stínu. Jenže je taky možné, že vysílač nefunguje, ale to není hlavní problém. Sotva by Stín vyletěl z mraků, Thrawn by nařídil sestřelit je. Nechci, aby kvůli mě riskovali život. Proto jsem to zavrhl.

Takže je to jen na mě.