Star wars: My dark world

O několik měsíců později

Zleva, zprava, kryju se železnou tyčí. Jsem na zemi, takže jsem v nevýhodě, ale rozhodně nenechám Thrawna, aby mi jeho železnou tyčí rozmlátil obličej!

Na zemi jsem vlastně taky kvůli němu. Ale i kvůli sobě. Udělal jsem pěkně blbou chybu.

Kopnu oběma nohama před sebe a zasáhnu Thrawna do břicha. Udělal pár kroků dozadu a to mi stačilo na to, abych vyskočil zpět na nohy.

Železnou tyč držím v obou rukách, jako světelný meč, protože jsem tak zvyklý.

Teď útočím já na něj, ale i přes to on působí klidněji a dělá kroky tak, aby se do toho nezamotal, jako já předtím.

Švihl tyčí proti mě a já jsem schválně až na poslední chvíli uhnul mírně do boku. Umím dopředu předvídat kroky protivníka, ale nemyslete si, že i tak se nedají udělat chyby.

Thrawn se ještě nestihl stáhnout do původního postoje, tyčí jsem ho zasáhl do slabého místa na stehně. Neudržel rovnováhu a spadl dozadu. Byl jsem nachystaný zasadit mu ránu do hrudníku, už jsem si myslel, že ho mám, ale v tu chvíli se jeho železná tyč zastavila těsně vedle mojí hlavy.

"Neviděl jsem to!" Vymlouvám se.

"Stokrát jsem ti říkal, aby ses nepřestával soustředit, když si myslíš, že už máš vyhráno! Na to nezapomínej."

Protočil jsem oči a podal mu ruku, abych mu pomohl vstát. Kdyby mi nezakázal používat sílu, tak bych ho určitě tentokrát porazil.

"Tak znova. A tentokrát dávej pozor Ezro Bridgere!"

Asi si říkáte: Coooo?! Jak?! Proč...?! Hele dejte mi chvilku! Já vám to vysvětlím.

S Thrawnem teď nejsme nic jako "kamarádi". To rozhodně ne! Ale trénujeme spolu. Dalo by se to nazvat nějak jako "dočasné příměří". Ano. Dočasné.

Ani nevím, jak se to stalo, ale oba jsme nějak dospěli k závěru, že se přestaneme pokoušet zabíjet. Nikam to nevede. Asi tu oba aji umřeme. Tak co.

On si to nechtěl přiznat, ale viděl ve mě "potenciál". Tak to ostatně bylo i u Inkvizitora a ostatních Imperiálů. Jenže Thrawn mě opravdu začal cvičit. Jen v boji. A protože on není sith a neovládá sílu, nemůže mě naučit nic špatného.

Ale ani z daleka se nerovná Kananovi. S Thrawnem je to jen taková dohoda.

A taky jsem zjistil, že on je vážně obrovský blázen do umění. A taky historie. Proto toho o boji ví tolik. Jelikož patřil k Impériu, měl možnost dostat se opravdu k čemukoliv, na co jen pomyslel. Učí mě různé styly a taky jak je rozlišovat. Ale samozřejmě jsem něco za to musel dát já jemu.

Věděl jsem, že bude chtít informace. Vím, že kdysi se jednou zmínil o tom, že nechápe sílu ... jedije a sithy. To pro něj bylo dlouho záhadou. A já jsem jeden z mála, co ví o obou stranách.

Dlouho jsem přemýšlel, jestli s ním souhlasit. Ale nakonec jsem si uvědomil, že když Thrawn pochopí jedije a sithy, světlou a temnou stranu síly ... možná se změní. Pochopí, jaké špatné věci dělá Impérium. Ale po čase jsem si uvědomil, že Thrawn se nikdy nezmění. Je loajální. A bude až do konce svého života.

...

Vyhodil mi moji tyč z ruky. Už jsem se ani moc nesoustředil, jsem už unavený a slunce za oranžovými mraky zapadá.

Vydali jsme se naší oblíbenou trasou k našemu vchodu do lodi. Nechal jsem Thrawna, ať jde do svého pokoje a já šel do svojí skrýše. Dohodli jsme se, že si nebudeme navzájem překážet a lézt do osobních věcí. Zatím to oba dodržujeme, takže žádné další pokusy o zabíjení neproběhly.

Jsem nad svou skrýší, stojím úplně nahoře převráceného destruktoru. Dívám se na západ slunce. Občas jsem se na něj díval, když jsem ještě bydlel na Lothalu.

Jsem zpátky ve své skrýši. Sedím na zemi s nohama křížem a rukama volně před tělem. Cítím, že síla je všude okolo. Vždycky tu byla a vždycky bude. Stejně tak Kanan a mí rodiče. Nikdy mě neopustí, dokud na ně nezapomenu.

Mám zavřené oči a pomalu dýchám. Najednou jsem už nebyl ve své skrýši.
Je tu Drake, Percy a několik ostatních stormtrooperů, co nedávno odešli. Jsou někde uprostřed velké louky plné suchých rostlin.
Najednou se Micho vyvrátí na zem. Ostatní se k němu sbíhají. "Micho!" Zakřičel jsem. Pro ně už nejsem, ale já je porád beru za své přátele.
Drake se otočil, jako by mě slyšel, ale důležitější byl Micho. Jako bych šel k němu i já, chci vědět, co se mu stalo, ale oběvil jsem se na jiném místě ve městě.
"Ezro!" To ... to je Sabine! Dívá se ke mě! A vedle ní je Ashoka. Sabine se rozběhne dopředu, je skoro u mě ... pak se zastavila u jednoho kluka s vlasy podobnými, jako mám já. "Em ... Promiňte, s někým jsem si vás spletla."
Sabine i Ashoka odcházejí. "To bylo poslední místo, kde by mohl být. Já vím, Sabine, že se jen tak nevzdáváš, ale ..." Ashoko? Naslouchej síle, já jsem naživu! Jsem tu s Thrawnem a ... "... nechtěla jsem ti to takhle říkat. Ale možná, že Ezru nikdy nenajdeme."

"Sabine!" Zakřičel jsem a přestal se soustředit a byl jsem rázem zase zpátky na destruktoru. Tohle nebyla vize ... Viděl jsem, co se teď doopravdy děje!

Takže oni mě hledali. A vzdali to.

Micho ... co se s ním vlastně stalo?

Co k tomu říct ... Nevím, jestli to i na vás působí tak smutně, ale ... Ezra je sám někde strašně daleko, ani Ashoka ho neslyší ... a Sabine chce po takové době vzdát hledání ... a Michovi se něco stalo ... ale nebojte, naděje umírá poslední!

Brzy bude další kapitolka.