Ať vás provází síla

541 24 0
                                    

Dveře se otevřely. Ze svého blástru jsem zastřelil stormtroopera napravo, i nalevo vedle dveří. Namířil jsem blástr na postavu stojící přede mnou. Otočil se na mě a dívá se mi přímo do očí.

"Vypadá to, že jste prohrál, Thrawne."
Řeknu jistým hlasem.

"Zatím ti to tak připadá. Uvidíme."

Ten klid v jeho hlase mě znervózňuje, ale nenechám to na sobě znát.

"Pane, několik neidentifikovatelných objektů se náhle objevilo na oběžné dráze."
Ozval se hlas zdola.

"Má blokáda je zadrží."

"Zničili blokádu, naše lodě jsou ... pryč."

"Kontaktujte kapitána Palleona!"

Bylo slyšet pípání tlačítek a bzučení komunikačního reproduktoru. Pak se z něj ozval hlas kapitána Palleona doprovázený výkřiky stormtrooperů a zvuky rozbíjející se lodi.

"Právě vylétli z hyperprostoru! Nikdy jsem neviděl ..."
Zachrastilo to a byl opět klid.

"Admirále?" Zase hlas zespoda. "Jsou tady."

"Podívejte se." Řekl jsem a kývl hlavou k přednímu sklu. Thrawn ze mě spustil svůj pohled a podíval se vpřed.

Z mraků vylétávají purrgilové, jeden vedle druhého, velcí i malí ... Proti nim letí stovky stíhaček Tie a střílí po nich, ale purrgilové si jich sotva všímají. Jejich cílem jsou velké destruktory.

Z vysílačky slyším slabě Sabinin hlas. "Kdy se tohle stalo součástí plánu?" "Ptáš se špatného člověka." Odpoví Hera.

Thrawn na mě míří jeho zbraní a já na něj tou svou.

"Co se stane dále, stane se nám oběma." Řekne vážným hlasem.

"V tom je ten nápad." Odpovím ledabyle. Nevím přesně, co se stane, ale vím, že to zachrání Lothal. A všechny jeho obyvatele. V poměru s nimi nemá můj život žádnou cenu.

Chapadla purrgilů se ocila nebezpečně blízko a rozbila skoro všechna skla téhle místnosti. Stormtroopeři po nich začínají střílet, ale velkým silným chapadlům jen slabě podléhají.

Využil jsem momentu, kdy se Thrawn nesoustředil a sílou jsem ho odhodil do spárů velkých zvířat. Chapadla si ho získávají pro sebe.

"Ezro! Ezro slyšíš mě? To s těmi purrgily byl tvůj nápad?" Sabine.

"Dobrý, co?" Odpověděl jsem jí.

"A to jsi nám to nemohl říct?"

"Chtěl jsem, aby bylo překvápko."

Dveře, které jsem předtím sílou zavřel se zase otevřely a dovnitř vbíhají další a další troopeři. Jednou rukou je odhazuji pryč a druhou střílím. Zároveň se musím vyhýbat plazmovým střelám z jejich zbraní. Jenže jsem zapomněl na toho za mnou.
Thrawn se na chvíli uvolnil ze sevření purrgilů a střelil mě do levého ramene. Sykl jsem bolestí a pravou rukou jsem mu pomocí síly z ruky vyhodil jeho blástr a poslal ho zpět do sevření chapadel. Tentokrát ho omotaly pevně a když jsem měl jistotu, neporaněnou rukou jsem sílou zavřel dveře, aby už další troopeři nepřicházeli.

Thrawnovi lidé u ovládacích pultů se jen přikrčují dole, aby neschytali žádnou ránu. Dveře stále držím, aby sem už nikdo nepronikl.

Vidím modrá světélka na chapadlech purrgilů. Vím, co to znamená, chystají se ke skoku do hyperprostoru. A destruktor vezmou s sebou.

Z vysílačky uslyším Heru.
"Ezro? Ezro vypadni odtud, hned! To je rozkaz!"

"Hero, musím to vidět až do konce."

"Ezro prosím! Zmiz odtama!" Slyším i Sabine.

"Já ... nemůžu."

Podívám se na Thrawna. Snaží se vykroutit ze sevření purrgilů, ale marně.

"Teď už je to jen na vás."

Mluvím k Heře, Sabině, Zebovi, Kalusovi, Rexovi a ostatním, co tam s nimi jsou.

"A nezapomeňte ... Ať vás provází síla."

Na Thrawnově tváři vidím strach. Konečně je mu jasné, že prohrál.

"... Navždy." Dokončím větu.

Držím Thrawna v sevření a hledím do přibývajícího světla. Pak purrgilové přešli na rychlost světla a destruktor i se mnou, Thrawnem a všemi ostatními stormtroopery zmizel v hyperprostoru.

Tohle je konec první kapitolky. A taky poslední scéna ze seriálu, kde byl i Ezra. Takže přidejte do knihovny, pokud chcete vědět, jak to bylo s Ezrou a Thrawnem dále (podle mojí fantazie).

A nezapomeňte na ☆.
😊😊😊

Star wars: My dark worldKde žijí příběhy. Začni objevovat