Fairy Tail Boyfriend Scenarios

Když spolu plníte úkol

„Lámání kletby?“ četl. „To zvládneš sama ale,“ protestoval. „Ani náhodou,“ chystala jsem se ho vyvést z omylu. „Kdo mi bude hlídat záda, až to budu luštit?“ podívala jsem se na něj s vážnou tváří. „Asi máš pravdu,“ přikývl nakonec a já strhla leták z tabule. „Jdeme na to,“ poznamenala jsem a opustili jsme halu.

Ve vlaku jsem pročítala podrobnosti. „Aha, chápu,“ povídala jsem si sama pro sebe. Chtěla jsem se podělit o informace s Roguem, ale zjistila jsem, že usnul. Zavrtěla jsem hlavou a musela jsem se usmát. Takhle nevypadá vůbec děsivě. „Lepší spící Rogue než zvracející Rogue,“ povzdechla jsem si. Koukala jsem na scenérii. „Ač mě to mrzí, dříve nebo později tě budu muset vzbudit,“ povzdechla jsem si a Frosch na mém klíně se začal hihňat.

„Tak nejdřív knihovna počítám,“ ozval se ještě rozespalý Rogue. „Ano a koukej se probrat nebo tě shodím do tý řeky,“ poznamenala jsem varovně. Jako čarovným proutkem byl plný energie. „Bože,“ protočila jsem očima, když jsme vstupovali do knihovny. „Co tahle,“ Rogue přinesl další knihu. „To by mohlo být ono, dobrá práce,“ pochválila jsem ho. „T-tak jsme v tom s-spolu,“ skoro zašeptal. Pohlédla jsem na něj. Jeho tváře pomalu začaly růžovět. Pousmála jsem se a vrátila jsem se ke knize.

„Plán je ti tedy jasný,“ ujistil se Rogue ještě jednou. Kývla jsem, v ruce knihu. Zastavili jsme se před místem, které bylo ovlivněno kletbou. Polkla jsem. „Jdem na to,“ řekl Rogue odhodlaně. Chytili jsme se za ruce a stal se z nás jeden stín. Je to jen na chvilku. Moje tělo bylo najednou tak teplé a to pro ledového mága není nic dobrého. Vystoupili jsme ze stínu a pustili jsme se. Teplo začalo unikat, ale část mě si přála, aby zůstalo. „P-pusť se do toho,“ řekl stručně a nechal mě tam.

Za mnou se ozval zvuk boje. Zhluboka jsem se nadechla a začala jsem odříkávat formuli. Prosím, ať to funguje. Temnota, která mě obklopovala, začínala mizet. Mě to ovšem bralo velké množství energie. Najednou na mě vysvitl proužek světla a hned na to bylo světlo všude. Kletba byla zlomena. Vydala jsem se hledat Rogua. Šla jsem podle poražených nepřátel. Ti ale začínali mizet, tak jsem se rozeběhla. Našla jsem ho ve velké místnosti. Otočil se na mě. „Zvládli jsme to,“ ukázala jsem mu palec nahoru a on si sedl na zem.

Lyon

Rozhodla jsem se, že si dám dneska volno. Vyrazila jsem tedy k parku. „Snad mě Lyon nevyruší,“ povzdechla jsem si. Pak mě napadlo, že to zkusím vylepšit. Pousmála jsem se nad svým nápadem. Zvedla jsem se do vzduchu a soustředila jsem se na své okolí. Teď mě zkus překvapit. Zaregistrovala jsem příchozího. Zastavil se a hleděl mým směrem. Věděla jsem přesně, kdo to je. Jen mě zajímalo, jak dlouho tam bude stát.

Přestalo mě to bavit. „J-jak dlouho na mě hodláš zírat, Lyone,“ snesla jsem se na zem a podívala jsem se na něj. Chvilku vypadal zaskočeně, ale pak prohlásil: „Dokud mě neoslovíš.“ Padla jsem na záda. S ním to nemá cenu. „Čím jsem si zasloužila vaší přítomnost,“ zavřela jsem oči. „Něco jsi mi slíbila,“ přisedl si. „C-co?“ posadila jsem se. „J-já m-mám dneska v-volno,“ vysoukala jsem ze sebe a do tváří se mi začala hrnout krev. On to myslel vážně.

„Bude tě to bavit,“ ujišťoval mě. Vtiskl mi do ruky leták. „Pomoc při opravě muzea?“ svraštila jsem obočí. „Píší, že je požadují aspoň někoho s větrnou magií,“ usmál se. On to vybral kvůli mně? Ale proč? „Je to akutní, musíme vyrazit,“ zvedal se. Povzdechla jsem si a neochotně jsem ho následovala na místo určení. Bylo to naštěstí tady. Počítám, že v tom má prsty Fairy Tail.

Přivítali nás s otevřenou náručí. „Máte magii větru,“ vychrlil na nás architekt. Bože proč já. „Tady madam,“ Lyon hrdě prohlásil. Madam? „Jsem tak rád, za vaší pomoc,“ políbil mi ruku. „Tak, co je naším úkolem?“ odsekl Lyon. Zmateně jsem na něj koukala. Vypadal rozčileně. Takhle jsem ho ještě neviděla. „Ah, moje chyba,“ omluvil se starý pán.