45. kapitola

418 32 0

Tohle bylo prostě silnější než já. Neovládl jsem se. Objal jsem jí a položil jí rty mezi její krk a klíční kost. Nenápadně jí tam políbil a užíval si, jak ztuhle tam stála. Cítil jsem její ruce na mých zádech a dodalo mi to malou naději.

,,Bryane, rozmáčkneš mě." tiskl jsem jí tak moc až jsem se začal smát, když jsem jí nechtíc pouštěl.

,,Promiň."

,,Tak já už půjdu."

,,Počkej, něco pro tebe mám. Dárek."

,,Nechci dárky."

,,Je to jen maličkost." podal jsem jí malý sáček, který si nakonec ode mě vzala.

,,Díky."

Ani nevím proč, ale měl jsem z ní úplně jiný a lepší pocit než před tím. Neměl jsem tušení kdo jí co řekl, ale nekoukala se na mě s takovou nenávistí jako před tím. Poskočilo mi srdce štěstím, když za sebou zavřela dveře.

Tušil jsem, že mi ho beztak vrátí, ale za pokus jsem nic nedal.

Celý den jsem se piplal s nějakým podělaným zavíráním od kufru na autě. Vztekal jsem se u toho, ale nakonec se to podařilo. Spike zmizel už v sedm, že měl nějakou rodinou večeři a já zůstal jen s Montym. Nikdo nic neřekl, ale přišla devátá hodina a dorazila Jessie.

Samou nervozitou jsem nadskočil a rukou mi projela pekelná bolest. Šroubovák jsem měl skrz dlaň a všude začala téct krev.

,,Kurva!" zkrabatil jsem čelo a mířil s rukou k umyvadlu.

Za mnou mě kopírovala krvavá cestička a já dokola nadával.

,,Co se ti stalo?" byla vzápětí u mě Jess.

Ani mě nezajímala moje ruka. Důležitější pro mě bylo, že přišla až ke mně, aby se podívala co se stalo.

,,Pane Bože, to vypadá příšerně. Odvezu tě na šití."

,,Nic to není."

,,Teče ti krev jako z kohoutku." vypadalo to jen hrozivěji pod tekoucí vodou.

Ani jsem nevnímal, kdy Monty vypadl, za to jsem vnímal její vůni a její oči, jak se na mě dívaly.

,,Je mi to fuk. Nebolí to tak jako..." zkusil jsem to a naklonil se k ní.

Tou druhou rukou jsem jí k sobě přitiskl, ale ona rty na poslední chvíli odklonila na druhou stranu.

,,..tak jako mě to, co jsi mi udělal." dokončila větu za mě.

,,Nemůžu popsat jak moc mě to mrzí." pustil jsem jí a opřel se oběma ruka o umyvadlo, abych sledoval, jak mi kapala rudá tekutina po prstech.

,,Mluvila jsem s Daphne."

,,No tak to se divím, že jsi ještě tady."

,,Ty jsi mi ale zvíře...rozdáš si to s ní a pak si to necháš udělat ve sprše od tý druhý. Poslouchalo se to fakt špatně, abych ti pravdu řekla."

,,Já si to nepamatuju, Jess."

,,A ke všemu jí pošleš dost hulvátským způsobem do háje přede všemi. No to mi k tobě úplně sedí. Vlastně jsem čekala, kdy to uděláš i mně." podíval jsem se na ní.

,,To bych nikdy neuděl. Jak tě to mohlo napadnout?"

Šlacha mě zaškubala až jsem syknul a pak jsem si všimnul. Opírala se o umyvadlo a něco říkala, ale měla na prstě ten můj dárek. Dal jsem jí ten prstýnek a ona ho měla na prstě.

,,Takže doufám, že jste si to užili."

,,Nikdy to nebude takový jako s tebou."

,,Prosím tě, nech si ty pohádky. Nemám ani z daleka tolik zkušeností jako ty dvě holky."

,,O tohle mi nikdy nešlo. Bohatě by mi stačilo jen ležet vedle tebe a dívat se na tebe."

Začala si znuděně přejíždět jazykem po zubech a zírat do stropu. Nevěřila mi to, ale já jsem to myslel vážně.

,,Tak co? Ještě krvácíš?" vzala mě za ruku a sledovala ji.

,,Je tu ještě šance, že bys mi to odpustila?"

,,Máte tu někde lékárničku?" začala se rozhlížet.

,,Jess. Počkám na tebe, jak dlouho budeš chtít."

,,To se asi nedočkáš."

,,Je mi to jedno jak dlouho to bude." podíval jsem se jí do očí.

I když se tomu vyhýbala jako čert kříži, nakonec s nádechem vzhlédla.

,,Hodně dlouho."

,,Ty mi za to stojíš."

,,Hmm...ale ty mi za to nestojíš."

,,Já vím, dej mi naději. Dej mi šanci ti to dokázat. Prosím."

Pokus číslo dvě. Přivřela oči a hned na to jsem se jí přisál ke rtům. Litoval jsem, že jsem mohl použít jen jednu ruku, ale její rty mi stačily. Všechno uvnitř mě jásalo, ale ne na dlouho. Odstrčila mě.

,,Pokaždý když zavřu oči, tak tě vidím s jinou. Tohle nedokážu." začala couvat až úplně odešla ven.



Oko za oko, srdce za srdceZde žijí příběhy. Začni objevovat