33. kapitola

445 32 0

Odcházel jsem z nemocnice s vědomím, že už Jess nikdy nemusím vidět. Zaplatil jsem patnáct táců a nemohl jí ani políbit na čelo a naposled poprosit o prominutí. Chtěl jsem jí popřát hodně štěstí, ale byl jsem odkázaný jen na informace od lékaře, který mi pravidelně volal.

Měl jsem radost, když mi řekl, že se srdce ujalo a fungovalo jak mělo. Byla dlouho v bezvědomí nebo vnímala na třicet procent, proto mi lékař řekl, že ani nemělo cenu, abych za ní chodil.

Snažil jsem se alespoň makat v dílně a vydělávat dvojnásobek, abych splatil dluh za tu operaci. Dost mě překvapila přítomnost Dustina.

,,Nečekal bych od tebe, že bys to potom všem zaplatil."

,,Je mi jasný, že máš na mě stejný názor jako Staffordovi, ale věř mi, že víte hovno."

,,Mám času dost. Rád si vyslechnu, jak to všechno bylo. Jess je jako moje sestra a tohle jí opravdu ublížilo."

,,Není nic horšího než když čekáš až ti umře někdo, koho celým srdcem miluješ. Přesně takhle jsem to měl se svojí sestrou. Chtěl jsem jí jen pomoct a neměl jsem prachy. Kradli jsme s klukama auta a jednou mě chytli. Vzal jsem to na sebe celý, protože bylo zbytečný, aby šel sedět i Monty nebo Spike s ostatními. Ten sráč Stafford mě ale potopil za další kraviny, co jsem neudělal. Přidali mi asi tři roky za útok na veřejného činitele, drogy a další sračky, se kterými jsem neměl nic společnýho." opřel jsem se o auto a díval se na něho.

,,A proto ses rozhodl Johnovi pomstít takhle?"

,,Ten sráč mně i mýmu tátovi zruinoval život, tak jsem se rozhodl mu odělat to samý. Poslal jsem mu syna do basy, přišel o dům i o práci a o dceru."

,,Jessicu jsi z toho měl vynechat."

,,Neměl jsem páru, že je nemocná a nemá s ním vlastně nic společného."

,,Takže co teď? Cítíš si líp, když jsi zaplatit Jessie tu operaci?"

,,Měl bych?" zamračil jsem se na něho.

,,No já nevím. Řekni mi, co hodláš dělat dál?"

,,Nevím. Jsem rád, že se ta operace povedla a je v pohodě."

,,Čekal jsem, že mi řekneš něco jako, že tě mrzí, co si o tobě Jess myslí a chtěl bys jí vysvětlit, že jsi jí nechtěl jen využít."

,,Ona si to nenechá vysvětlit. Nemá smysl jí otravovat."

,,Příjde si pro věci k tobě, takže máš šanci s ní promluvit. Jestli ti o ní někdy šlo, tak bys jí měl říct, že..."

,,Neříkej mi, co bych jí měl říkat. Řekl jsem jí, že jí miluju a to jsem nikdy neřekl nikomu. Takže já už jí víc nechci trápit. Beztak mi to neuvěří."

,,Podělal sis to sám, ale dobře chápu, že John to podělal víc a zasloužil si pár věcí, ale Jess je v tom opravdu nevinně."

,,Nemohl jsem jí nechat jít. Na to jsem jí měl příliš rád, takže na tohle je pozdě, Dustine."

Svíral se mi žaludek celou dobu, kdy jsem věděl, že se probrala z bezvědomí a komunikuje se svým okolím. Chtěl jsem jí vidět a chtěl jsem s ní mluvit, ale měl jsem strach. Nechtěl jsem jí rozčilovat a způsobovat jí nepříjemnosti.

Až od Dustina jsem se dozvěděl, žejí pustili po tolika týdnech z nemocnice a vede se jí lépe a lépe. Z toho jsem měl radost, i když momentální náplní mého života bylo makat jako otrok ve dne v noci a nemít čas přemýšlet nad tím, co jsem pohnojil.

Vracel jsem se domů okolo jedenácté večer a před domem jsem si všiml Dustinova auta. Šel jsem rovnou k němu, ale od spolujezdce se otevřely dveře. Dustin jen ztáhl okno.

,,Počkám v autě." vyklonil se na mě a nahodil mírný úsměv.

Vystoupila Jessica a mě polilo horko. Neměl jsem páru, že příjde a neměl jsem ani tušení, co jí říct. Měl jsem se jí snad omluvit hned ve dveřích nebo jsem měl čekat až nahoru?

Věděl jsem, že tohle nedopadne dobře. Vyschlo mi v krku a srdce mi bylo jako po maratonu.

,,Ahoj Bryane, přijela jsem si pro věci." špitla tím svým sladkým hlasem, kterým mi vždycky říkala, že mě miluje.

Tolik mi chyběla. Stála tam tak bezbraně a nervózně se držela za lokty.

,,Fajn, tak pojď." vykoktal jsem ze sebe a šel před ní.

Sotva jsem jí míjel, ucítil jsem ten známý parfém. Její oči mě pálely celou cestu do patra. Otevřel jsem dveře a čekal, jak vejde.

Nevěděl jsem, kde začít. Chtěl jsem utéct a zároveň jí popadnout a unést někam daleko.

,,Jsem rád, že jsi v pořádku, Jess." zavřel jsem za námi dveře.

,,Nejsem v pořádku a ty to víš." odsekla mi.

,,Ty víš, jak to myslím. Já taky nejsem v pořádku, ale jsem rád, že jsi přišla."

,,Přišla jsem si pro věci. Nechci od tebe slyšet nic."

,,Vím, že jsem byl tvůj největší omyl v životě..."

,,Bryane, to už stačilo..." otevřela dveře od ložnice a šla rovnou ke skříni.

Nezmohl jsem nic. Vzpomněl jsem si, jak jsem celé noci mačkal její polštář a ptal jsem se sám sebe, jestli mám zapomenout nebo na ní čekat.

,,Jessie, mrzí mě to všechno. Nějak nevím, co bych ti měl říct, abys mi věřila."

,,Neříkej nic. I když já bych ti možná měla poděkovat, že jsi to zaplatil. Asi se ti teď klidněji spí." otočila se ke mně čelem a podívala se mi do očí.

Ztěžka dýchala a byla ze mě nervózní. Já jsem byl v koncích. Stačil mi jeden pohled do jejích smutných očí a zlomilo mě to.

Začal jsem couvat až jsem narazil na postel. Posadil jsem se a opřel si lokty o kolena, abych zakryl uslzené oči. Tělo si dělalo co chtělo a zradilo mě. Brečel jsem jako malé dítě. Tohle jsem nechtěl. Představoval jsem si tohle setkání jinak. Chtěl jsem jí toho tolik říct.

,,Nepřejde den, kdy tě nepřestanu milovat. Nikdy jsem tomuhle nevěřil, ale byla jsi to ty, jaký paradox. Zhroutil se mi svět a vlastně dobře mi tak."

,,Myslíš si, že je to pro mě jednoduchý? Zatraceně, Bryane, celý život tě budu mít před očima. Chápeš?"

,,Jessie,..." vstal jsem a vzal jí za ruku. ,,...přísahám na památku mojí sestry, že jsem ti nikdy nechtěl ublížit. Jsi moje všechno a budeš dokud dýchám." políbil jsem jí dlaně a díval se jí do uslzených očí.

,,Proč mi to děláš? Proč mě nenecháš jít? Nestačilo ti to už?"

,,Odpustíš mi to někdy? Protože já tě nedokážu nechat jít. Chybíš mi každým krokem a vidím tě všude."

,,Bryane, nedělej mi to těžší."

,,Lásko, prosím, vykašleme se na všechno a na všechny. Začneme znovu. Splatím ten dluh a půjčím si na nový byt. Dokážu ti, že tě miluju...budu ti to dokazovat každou vteřinu, kdy budeš se mnou. Dej mi šanci." poklekl jsem před ní.

,,Bryane, vstaň. Prosím, tohle mi nedělej."

,,Chci tě, Jess. Chci si tě vzít."


Oko za oko, srdce za srdceWhere stories live. Discover now