46. kapitola

476 34 0

Seděla tam a čekala na mě. Daphne byla ta poslední, kterou jsem chtěla v tuhle chvíli vidět nebo si s ní povídat o Bryanovi.

,,Díky, že jsi přišla." tvářila se smutně.

,,No co mi jiného zbylo."

,,Chápu, že se zlobíš. Proč jsi mi to, zatraceně, něřekla? Nikdy bych se ho ani nedotkla."

,,Nebylo co říkat. V tu dobu už jsme spolu nebyli."

,,Myslela jsem, že jsme kamarádky a tohle docela ovlivnilo všechno."

,,Dostala jsi, co jsi chtěla?" podívala jsem se jí do očí a ona začala plakat.

,,Ne. Bryan ani nevěděl, že se mnou něco měl. Pak jsem vlezla do té koupelny a klečela u něho Glorie. Vařil ve mně vztek a došlo mi, že on je úplně mimo. Ještě měl tu drzost a nazval mě rohožkou. Řekl toho víc, ale bylo mi tak trapně. Vysmál se mi jak bych byla nějaká naivní středoškolačka. Pak mi řekl Dustin, že jsem nemohla čekat nic jiného, když jste se po pár měsících rozešli a on nejspíš jen hledal zábavu."

,,Jo. Uznávám, že to bolelo a bolí to pořád."

,,Kdybych to věděla. Přišla jsem o kamarádku?"

,,Nejhorší na tom všem je, že ho pořád šíleně miluju a to jak se snaží a chce mě zpátky...já nedokážu být imunní."

Vytáhla jsem z kabelky malý sáček a vysypala na stůl malý stříbrný kroužek se vzkazem.

,,Není důležitá ta první ani ty mezi tím, ale ta poslední. Chci abys byla ta poslední a jediná."

Daphne se na mě otráveně podívala a zavrtěla hlavou.

,,Ale Jessico, ty máš na víc než na tohodle kurevníka. Je schopný přefiknout každou holku, co se okolo něho bude motat. Nebuď hloupá. Jsi ještě mladá, aby ses vdávala."

,,Neboj se. Vdávat se nehodlám."

Kamarádství rozhodně vyprchalo. Nedokázala jsem se s ní rozumně bavit, aniž bych neslyšela špínu na Bryana, které měl na sobě už tak dost.

Než jsme se rozloučili, překvapeně jsem pohlédla do očí mých rodičů, kteří za mnou přišli.

,,Daphne nám řekla, kde tě najdeme." rozhlížela se máma a otci to bylo očividně proti srsti.

,,Takhle klesnout." mračil se.

,,Co je na tom?"

,,Ani nechci vědět, kde bydlíš."

,,A kde bych měla bydlet? U Dustina?Byla by mi hanba."

,,Tak kde teď bydlíš? U něho?"

,,A kdyby jo, tak co bys udělal?"

,,Jessico, neprovokuj mě. Ať tě ani nenapadne nějaká kravina."

,,A co bys s tím taky mohl udělat?"

Žmoulala jsem v ruce dokola ten prstýnek a pak mi upadl na stůl. Matka si ho okamžitě všimla.

,,Co je to?"

,,Můj zásnubní prstýnek." návlékla jsem si ho na prst a zmocnil se mě zvláštní pocit.

,,To nemyslíš vážně!" vyjel po mně otec.

,,A proč jako ne?"

,,Nemůžeš si vzít toho hajzla. To ne!" s ledovým klidem jsem na něho zírala a smála se mu.

,,Vezmu si ho hlavně proto, abych už nebyla Staffordová. Můžeš si za to sám. Nedokázal jsi mi ani zaplatit operaci a on to udělal, protože pro něho něco znamenám."

,,Ale to jsou kecy. Chce ti jen ublížit."

,,Proč by to dělal? Já jsem ho nepřipravila o sestru ani o svobodu."

,,Chce mi to udělat naschvál."

,,Kdyby ti chtěl ublížit tak by mě nechal chcípnout, ale on to zaplatil a teď to splácí. Jsi úplně mimo."

,,Ty nechápeš, že on ví, že mi víc ublíží to, když s ním odejdeš. A vůbec se o tomhle s tebou nebudu bavit. Prostě to ukončíš. Žádná svatba."

,,Je mi dvacet a místo, abys přišela popřál mi, tak mě tu schazuješ. Za to, že tu musím pracovat můžeš jenom ty, takže mi dej pokoj. Jsem takhle šťastná."

Ačkoliv jsem tohle rozhodně nechtěla, stalo se. Nechtěla jsem jim lhát. Nechtěla jsem si Bryana brát, ale ten prstýnek pro mě hodně znamenal. Vždycky jsem snila, jak dostanu prstýnek od chlapa jako je on. Byl mi trošku větší, ale mně to nevadilo. Důležitější pro mě byl důvod proč mi hochtěl dát. Obvykle to je důkaz lásky.

Hned mě to zase přešlo, když jsem přišla na dílnu a byla jen malou chvíli s Bryanem. Cítila jsem z něho, že by chtěl všechno vrátit zpátky a chtěl by ode mě dostat šanci, ale sotva jsem zavřela oči, viděla jsem ho s Daphne. Pak zase jak odcházel s tím přiblblým úsměvem s tou druhou a mně se sevřel celý žaludek.

Musela jsem to všechno venku rozdýchat. Prošla jsem se naproti do parku a viděla zastavit auto. Bylo to tátovo auto. Přišel sám a šel dost naštvaně. Rozrazil dveře jako by vešel někam do baru. Přešla jsem zpátky silnici a prošla otevřenými dveřmi.

,,Kde je?"

,,Kde je kdo?"

,,Nedělej ze sebe idiota. Hledám Jessicu."

,,Jak to, že nevíš, kde máš dceru?"

,,Tak hlavně, že víš ty kde je. Myslíš si, že jsi mi to natřel? Vzít si mojí dceru?"

,,O čem to mluvíš?"

,,Baví tě mě provokovat? Co máš na seznamu dalšího? Přineseš mi vnouče na podnosu?"

,,Obávám se, že ti nerozumím."

,,Mluvil jsem s Jessicou. Ukazovala mi ten tvůj prstýnek. Co od toho čekáš? Celá rozradostněná ti věří a ty jí jen využíváš, abys mi ublížil."

Rozradostněná? To si mohl tatík odpustit. Tímhle mi to lehce zkomplikoval.

,,Aby bylo jasno, tobě se zpovídat nemusím a do toho, co děláme ti nic není."

,,Hodláš být drzej? Nech mojí dceru na pokoji. Nebo víš co? Kolik chceš? Vrátím ti ty prachy za tu operaci plus kolik chceš navíc, abys mojí rodině dal pokoj?" vyschlo mi v puse a rozbušilo se mi srdce.

,,Stafforde? Támhle jsou dveře a vypadni než ti z nich pomůžu."

,,Jak chceš, ty sráči. Tohle ti neprojde."

,,Nech si výhružky. Ty víš, že když chci umím se bránit, tak mě neprovokuj a nech mě i Jessicu být."

,,Radši tě zabiju než bych tě viděl vedle ní."

Tohle na mě bylo moc. Vtrhla jsem na dílnu a doběhla až k Bryanovi.

,,Jestli se mu něco stane, tak se zabiju i já." podívala jsem se na otce, který byl víc než šokovaný.

,,Ty ses zbláznila?"

,,Odejdi. Tady nemáš co dělat."

,,Ještě jsme neskončili, Reede!"

Praštil dveřmi až jsem nadskočila. Ještě pořád jsem se třásla a popadl mě záchvat strachu, že by se mohlo Bryanovi něco stát. Bezmyšlenkovitě jsem se na něho otočila a objala.


Oko za oko, srdce za srdceWhere stories live. Discover now