8. kapitola

571 42 0

Byla jsem z něho trošku v oblacích, to jsem Zoe přiznala a ona mi na oplátku řekla, že se jí to moc nelíbí. Jenže já chtěla žít. Prožití takového románku pro mě znamenalo hodně. Mohl být můj první i poslední a mohlo to být i něco víc.

,,Zasloužíš si mnohem víc." přestala jsem ho líbat a pobídla ho, aby pokračoval v cestě.

,,A jak ti jde studium?"

,,Až na to, že mám myšlenky pořád někde jinde..."

,,A kde, krásko, v parku?" žertoval, ale moc dobře věděl.

Usedli jsme ke stolu a objednali si. Bylo zvláštní ho mít před sebou a dívat se mu zpříma do modrošedých očí, hladit pohledem jeho tmavé krátké vlasy a hledat konec jeho tetování.

Hned jsem si všimla jeho nápisu, vytetovaném na předloktí.

,,Nikdy nezapomenu?" tázavě jsem zvedla oči, aby mi vysvětlil důvod těch slov.

,,Sice bych na svojí sestru ani tak nezapomněl, ale nechal jsem si to na její památku vytetovat."

,,Co se stalo?"

,,Je to skoro tři roky, co není mezi námi. Měla nemocné srdce."

,,Vím jaký to je. Člověk nikdy neví, kdy se naposedy nadechne. Život prostě není fér."

,,Jak bys mohla vědět, jaký to je?"

,,Mám rozšířenou levou komoru. Když má člověk nemocné srce, přemýšlí hodně o životě a smrti, to mi věř." zaskočeně na mě zíral.

,,Děláš si legraci? Ty máš dilatační kardiomyopatii?"

,,Nevěděla jsem, že se v tom tak vyznáš. Nerada o tom mluvím."

,,Moje sestra na to samé zemřela."

Jeho výraz byl naprosto vyděšený. Nechtěla jsem se o tom zmiňovat a trochu jsem i litovala, že jsem to řekla.

,,Neměla jsem to říkat. Byla to blbost. Nechci, abys mě litoval. Zatím funguju a podle lékařů můžu všechno."

Nejspíš to bylo hodně citlivé téma, protože se mu leskly oči a tak divně se na mě díval. Nechtěla jsem jeho lítost.

,,No a co tvoji rodiče?" změnila jsem téma.

,,Už mám jen tátu a všechno tohle okolo se na něm dost poznamenalo."

,,Na mé rodině taky a já to nenáviděla. Proto jsem se snažila k lidem chovat s úctou a nikomu jsem v životě nechtěla ublížit. Naopak pomáhám. Rodina mě rozmazlovala a já to nesnášela. Raději jsem dávala ty hračky dětem, se kterými jsem byla na pokoji, protože oni si to zasloužili víc."

,,Tak to jsem narazil na anděla."

Celý večer byl kouzelný a Bryan byl přesně takový, jak jsem si ho představovala.

Než jsme se rozloučili před kolejí, z ničeho nic mě objal.

,,Ty se musíš vyléčit, krásko. Kvůli mně."

,,Kvůli tobě?"

,,Abys mohla žít a splnit si sny a přání."

,,Jedno přání jsi možná ty."

,,Nejsem si úplně jistý, jestli si tě zasloužím."

Takový pocit, se kterým jsem usínala, jsem neznala. Najednou jsem chtěla žít a prožívat to všechno krásné. Cítila jsem se plná energie a života.

,,S tebou to cloumá, holka."dloubala do mě Zoe při přednášce, když jsem létala myšlenkami někde u Bryana.

Hodila jsem po ní jen úsměv a létala si dál.

Další víkend jsem bohužel musela trávit u našich a k mojí smůle přijela i matčina kamarádka Chantal se synem, který čerstvě dostudoval práva a hodlal zaujmout místo za bratra. Nedaleko od našeho domu koupili pěkný domek a zabydlovali se v téhle části města.

,,Tak to bys měla Dustina trochu provést po okolí." navrhla matka a přiblble se usmívala.

S Dustinem jsme se kamarádili jako malí, ale už jsme z toho vyrostli. A on vyrostl teda pořádně. Jeho účes mi připomínal nějakého cirkusáka a jeho nad míru konzervativní hadry spíš odpuzovali, aby si mě někdo nespletl s jeho vnučkou. Byl milý a choval se slušně, ale jsme si nějak neměli co říct.

Za to našim se zamlouval.

,,Slušný chlapec, to by bylo něco pro tebe."

Ošklivý nebyl, ale můj typ taky ne. To jsem si radši nechala zdát o Bryanovi.

Když už jsem tak na něho myslela, uvědomila jsem si, že mi celý víkend neodepsal, ale nejspíš to bylo kvůli jeho práci.

Bohužel koncem dalšího týdne jsem si to nemyslela a tak jsem se vydala k jeho dílně a počkala na něho u vchodu.

,,Když nejde Mohamed k hoře..." usmála jsem se na něho.

,,Jess, nezlob se, ale asi pro tebe nebudu vhodný kandidát." zatvářil se divně.

,,Co tím myslíš?"

,,Nehodím se k tobě."

,,Protože jsem ti řekla o mojí nemoci?"

,,Tak celkově."

,,Myslíš si, že umřu za týden? Je to kvůli tomu, nedělej ze mě idiota."

,,Prostě si zasloužíš víc než ti můžu dát."

,,To nech laskavě na mě. Celý život za mě rozhodují druzí, tak s tím přestaň. Hlavně se to dá operovat, takže si dej facku." už jsem vážně zuřila.

,,Co tomu řekne tvůj tatík, nejsembpřeci partie pro tebe."

,,Nezáleží mi na tom, co si myslí ani co chce. Jsem dospělá a mám svojí hlavu."


Oko za oko, srdce za srdceZde žijí příběhy. Začni objevovat