41. kapitola

444 37 1

,,Slyšel jsi jí? Mluvila s nějakým debilem." zamračil jsem se na Spika, když odešla nahoru.

,,Jo slyšel." civěl nervózně do podlahy.

,,Co říkala?"

,,Nevím, Bryane. Někam zítra jde."

,,Do hajzlu." nakopl jsem nárazník až Spike uskočil a Monty na mě upřel svůj pohled.

,,Co si s ní promluvit?" nadhodil největší blbost.

,,Ona se mnou nebude mluvit. Slyšel jsi jí? Nazvala mě blbečkem a nemám na ní mluvit."

,,Bryane, co jsi čekal? Kdyby se vyspala třeba se Spikem jen aby tě naštvala, jak by ti bylo?" podíval jsem se na Montyho.

Dobře, měl pravdu a mně došlo, že jsem to všechno akorát podělal. Naklonil jsem se nad stůl a snažil se to rozdýchat.

,,Jsi fakt idiot. Jediný, co můžu udělat, je že s ní promluvím, aby ti dala aspoň šanci jí něco říct. Nic neslibuju, ale pokusím se. Víc jsi to snad ani nemohl posrat. Opíchat její kámošku? To jako vážně? Bryane, tobě snad hrabe. Dal sis lajnu nebo co to do tebe vjelo?"

,,Nevím." odsekl jsem.

,,A ty taky nemáš rozum? Proč jsi jí radši nevojel sám? Bryan měl hrát poslušnýho pejska a ne dělat tohle." podíval se ještě na Spika.

,,Zkus s ní promluvit."

,,A ty si připrav nějakou dojemnou řeč, protože tím, že se jí budeš dokola omlouvat to nenapravíš. V tomhle momentě ti nepomůže ani ta tvoje zoufalá žádost o ruku."

Věděl jsem, jak sbalit holku, jak jí dostat do postele, ale v tomhle jsem byl totální začátečník. Co jsem jí měl říkat? Neuměl jsem nic jiného než se omluvit a dělat ze sebe idiota. Nějaký kecy o tom, že jsem se vožral do sraček jí nebude zajímat. Já se jí nedokázal podívat do očí aniž bych dokola nemlel nesmysly.

Bylo okolo půlnoci, kdy mi přišla SMSka od Montyho.

,,Poslouchala mě, ale chce to čas. Nikdy jsem o tobě tak hezky nemluvil, tak si toho váž, ty vypatlanej blbečku."

,,Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna ty bys mi zachraňoval prdel."

,,Jsi jako můj brácha, ty vole. Měl by ses sebrat a dělat dobrotu, abys jí ukázal, že máš snahu."

To se sice lehce řeklo, ale o to hůř provádělo. Když jsem se k ní nemohl pořádně dostat.

Ráno jsem měl malé štěstí. Okolo půl osmé se totiž otevřely dveře a ona někam spěchala. Ani se na mě nepodívala. Kluci vzali roha, hned jak slyšeli vrzaní schodů a mě bušilo srdce jako bych se chystal moderovat zprávy v přímém přenosu.

,,Ahoj Jess." popošel jsem k ní.

Jen se ohlédla a s nádechem udělala raději otočku na druhou stranu, aby na mě neviděla. Přispěchal jsem k ní a vstoupil jí do zorného pole.

,,Prosím, Jess, dovol mi to vysvětlit."

,,Uhni." ukročila a já udělal to samé.

,,Prosím."

,,Dej mi pokoj!" otočila se ke mně bokem a odstrčila loktem.

,,Jessie, byl jsem opilej, mrzí mě to. Neměl jsem tušení, co dělám."

,,Já jsem tak blbá. Proč jsem ten podělanej souhlas s operací jenom podepisovala. Měla bych klid od těch tvých falešných keců. Pořád mi jenom ubližuješ, Bryane. Dokola a dokola od tebe dostávám jen rány."

,,Udělal jsem tolik chyb. Mrzí mě to. Chci ti dokázat, že už nikdy tohle neudělám."

,,Nemám zájem. Je mi hůř s tebou než bez tebe. Doufám, že sis dokázal, že jsi někdo, když sis to rozdal s Daphne i tou druhou."

,,Nepamatuju si to." rozhodil jsem rukama.

,,Je mi z tebe špatně. A když jsem třeba jen na malý moment přemýšlela, že bych ti dala šanci, tak se dozvím, že jsi chodil současně se mnou a s Anne? Spal jsi s náma oběma? Vím, že na tebe nikdy nezapomenu, protože jsi byl můj první a nelituju toho, ale už nikdy, Bryane, nikdy už to na mě nezkoušej, protože i kdybys mi tu klečel na kolenou a vyhrožoval mi, že se zabiješ, já ti nikdy neodpustím. Měl jsi šanci na té chatě mi předvést svůj charakter. Teď mám jasno." začala plakat a mně to lámalo srdce.

,,Jess..." rozdýchával jsem ten obrovský knedlík v krku, který mě nutil k pláči.

,,Tvoje sestra i máma by z tebe měly radost. Musí se tam zhora divit, jak se chováš k někomu, kdo ti dal celý srdce a obětoval ti celý život." zasadila finální ránu a já už neměl sílu, abych udržel slzy.

,,Ne...Jess, tohle neříkej."

,,Kde je ten frajer, co si šel dát panáka s tou sexy brunetkou? Hmm? A kde je ten těžký king, co odkopl Daphne, s tím, že dostal co chtěl?"

,,Takhle jsem to nemyslel."

,,Tady máš, co jsi chtěl. Moje opovržení, lhostejnost a lítost. Je mi tě líto, Bryane. I když na tebe Monty pěl chválu. Jeho snahu cením, ale ty jsi pro mě jen chudák, co si nezaslouží ani můj pozdrav. Tečka. Skončila jsem. Už na mě nikdy nemluv a utop se v slzách, protože ti to nepomůže." vrazila do mě vší silou a odešla.

Svalil jsem se na sedačku a bylo mi fuk, že se kluci vrátí a uvidím mě v takovém stavu. Všechno mi bylo jedno. Jessica měla pravdu.

Topil jsem se v slzách a hořce litoval všeho, co jsem udělal. Tohle nemělo žádnou omluvu. Hra skončila. Bryan skončil.

Kluci si dali načas a vrátili se až po půl hodině. Tvářili se jako by někdo umřel a částečně měli pravdu. To já jsem umřel. Seděl jsem tam jako malý děcko a civěl do podlahy. Přemýšlel jsem, jak bych mohl všechno vrátit a napravit, ale bylo mi jasné, že tohle se už nikdy nepodaří.

,,No tak kámo, jdeme do práce?" poplácal mě Spike po zádech.

,,Jo." zavřel jsem oči a snažil se sebrat odvahu.

Monty mě možná litoval, ale přál mi to. Viděl jsem, že mu to nebylo líto. Došlo totiž na jeho slova.



Oko za oko, srdce za srdceWhere stories live. Discover now