3. kapitola

667 46 0

Den, kdy jsem se mohl nadechnout čerstvého vzduchu byl jako by mě celé ty roky někdo škrtil a náhle jsem mohl žít. Celá naše ulice byla na nohou a vítali mě zpátky. Věděli, proč jsem tam byl a jak to všechno bylo.

,,Vítej zpátky, kámo." usmíval se Monty a společně se Spikem a Anne mě táhli do autodílny, abychom oslavili můj návrat.

Byl to tak zvláštní pocit ležet ve svojí posteli a vědět, že mě nikdo v pět ráno nevzbudí, abych šel drhnout dlaždičky do sprch.

,,Neříkej, že jsi na mě celou dobu čekala, Anne." culil jsem se na ní, když přišla druhý den do dílny.

,,Čekala a chci, abys se mnou šel do bytu. Brácha se přestěhuje nad dílnu a ty půjdeš ke mně."

,,To by bylo fajn, ale chci tě na něco upozornit." zvážněl jsem.

,,Stalo se něco?"

,,Něco jsem si zjistil o tom bastardovi, co mě zašil. Státní zástupce John Stafford. Odskáče si to. Přísahám a odpřísáhnu to dnes nad hrobem svojí sestry. Každý rok, co jsem si odseděl, příjde o něco jemu drahé."

Anne rozhodně z mojí pomsty nadšená nebyla, ale já jsem ještě ten den přísahal nad hrobem Tracy, že si to ten hajzl oskáče.

Monty, Spike i ostatní kluci mě podporovali a pomohli mi zjistit všechno o tom člověku. Už v base jsem přemýšlel, jak ho dostanu. Co pro takového člověka je důležité?

,,Má dvě děti - starší Lucas, čerstvě ženatý, vystudovaný právník, pracuje v jedné menší společnosti. Mladší Jessica, nastoupila na kolej a studuje architekturu tady za městem. Manželka Hannah, válí si doma šunky, nenašel jsem žádnou firmu, kde by měla pracovat, ale vystudovala zdrávku." podával mi lejstra s informacemi o Staffordovi.

Vlastnil obří bejvák asi sto mil odsud až se mi z něho dělaly mdloby. Jak mohl dostávat za takový sviňárny tak nehorázný prachy.

Nikdy jsem takový nebyl. Nikdy by mě ani nenapadlo, že bych se měl někomu mstít, ale když jsem se dozvěděl, že jsem za tohle mohl dostat míň, kdyby do toho nestrkal nos tenhle krypl, mohl jsem dostat třeba jen rok nebo podmínku za pokus o krádež auta, protože to auto tam zůstalo.

Znovu se mi draly slzy do očí, jak byl život nespravedlivý. Přišel jsem o matku, sestru a peněz mám tak málo, že se sotva uživím.

Naštěstí mě Monty nabídl, abych pokračoval v jejich autodílně a tak jsem mohl něco málo vydělat. Z otce byla úplná troska a téměř veškeré peníze, které vydělal, dal do chlastu. Vlastně jsem se mu nedivil. Žena i dcera byly po smrti a syn v base. Co to byl za život? Nikdy jsem mu nic nevyčítal a ani ho nesnažil měnit. Byl jediný koho jsem měl a život šel prostě dál.

Moje plány se začaly po měsících kompletovat, zdály se být promyšlené a čekaly až je jen začnu. Nejhorší pro mě byl plán s jeho dcerou Jessicou, o kterém jsem měl i největší obavy, aby vyšel. Podle fotek byla dost mladá a pěkná a o to horší jsem to měl. Hezký holky nemají zájem o lidi jako jsem byl já. Nižší společnost pro dámičku na podpatkách byla pod jejich úroveň a tak jsem vymyslel plán, aby na mě prostě jen tak nezapomněla a bylo jí fuk kdo jsem.

Zašel jsem za místními, co jsou známí tím, že někoho okradli. Dal jsem jim instrukce a pak už jsme jen čekali a čekali. Na kolejích se konalo hodně věčírků a ten park před nimi byl ideální. Jen to chtělo trpělivost. Po nekonečných třech týdnech byla možnost.

Postavit se jí tváří v tvář bylo pro mě nejtěžší. V očích měla strach a zároveň pocit, že jí někdo zachránil.

Měl jsem promyšlené všechny kroky i každé slovo, abych uměl reagovat v jakékoliv situaci.

Pod kapucí jsem si připadal líp a pro ní to bylo větší dobrodružství v rouchu tajemna.

Měl jsem ze sebe dobrý pocit z toho fingovaného přepadení v parku a tak jsem se dál věnoval jejímu bratrovi Lucasovi.

Ten měl mít firemní večírek a tak jsem si to nemohl nechat ujít. Dostal jsem se na něj s personálem, který zařizoval občerstvení a k mému dobru i alkohol zde tekl proudem. Lucas tam házel jednu skleničku za druhou a v jedné z nich měl i překvapení.



Oko za oko, srdce za srdceWhere stories live. Discover now