42. kapitola

448 36 0

Vyběhla jsem z dílny a narazila ještě na kluky. Jejich zvědavé pohledy jsem naprosto chápala. Byla jsem však v takovém stavu, že jsem chtěla rychle pryč.

,,Jessie?" udělal Monty pár kroků ke mně.

,,Nezlob se, ale já tohle nedokážu. Před tou chatu jsem nad tím uvažovala, ale teď už ne."

,,Jdem ho sesbírat, Spiku. Tohle nám brácha nerozdýchá." podívali se na mě smutně jako bych snad ublížila jim.

,,Monty, ty mě chápeš..."

,,Do Daphne jsem ho nahecoval já. On to nechtěl. Dokola mlel, že tě miluje, ale já jsem ho poslal do háje. Ani se mu nelíbila."

,,Nesnaž se ho omlouvat. Tohle by někdo, kdo miluje neudělal."

,,Nesnažím. Je mi ho líto."

,,Spiku, pojď tohle nemá cenu."

Prošla jsem se ke kavárně a pokusila se trochu uklidnit. Přes prosklenou vitrínu jsem poznala toho kluka ze včera. Byl opřený o pult a něco zapisoval. S hlubokým nádechem jsem vešla.

,,Ahoj." snažila jsem se o milý úsměv, který jsem ze sebe snažila vynutit.

,,Jéé, ty už jsi tady. To je super. Oficiálně otevíráme až od devíti, ale za tu hodinu ti všechno zkusím vysvětlit."

Byla to malá rodinná kavárnička o deseti stolech. Neměla jsem páru, jak se dělá které kafe, ale Andy mi to vysvětlil a já už presso zvládla. Kromě Latté nebo Capuccina jsem to jakš takš dala.

Ráda jsem přišla na jiné myšlenky a Andy byl v pohodě. Odpoledne pak přišla ještě jedna mladá holka a to už jsme si s Andym sedli ke stolu, abychom projednali podmínky.

,,Plat ti vyhovuje? Po zkušební době bych ti přidal."

,,Samozřejmě."

,,Ranní směny jsou v pohodě?"

,,Já bych radši celý den."

,,Jako třináctky?"

,,Jo. Potřebuju momentalně přijít na jiný myšlenky." nadechla jsem se jako by mě to snad bolelo.

,,Chápu. No není to problém. Budu jedině rád, že tu nebudu celé dopoledne sám a odpoledne tu budeš s Miriam."

,,Děkuju."

Přesně tohle jsem potřebovala. Musela jsem přijít na jiný myšlenky a dát se jiným směrem. Navíc jsem se chtěla odstěhovat a nebýt blízko Bryanovi. Pro dobro jeho i mě.

Vracela jsem se až večer, ale na dílně se ještě svítilo. Zaslechla jsem Bryanova otce a Montyho.

,,Ahoj Jessico, přišla jsi za Bryanem? Už tady není." vypadal opile.

,,Ne. Nepřišla jsem za ním."

,,Já vím. Slyšel jsem od Montyho všechno. Pojď půjdeme se posadit ven."

Nechtěla jsem působit nezdvořile, ale neměla jsem úplně náladu zase řešit to samé dokola.

Ještě ke všemu,když jsem z něho cítila tvrdý alkohol. Nechtěla jsem se s ním hádat nebo cokoliv jiného.

,,Jessico, Jessico...mrzí mě, co jsem to vychoval za člověka."

,,Ale vy se nemáte proč omlouvat. Neudělal jste nic špatného."

,,Chyběla nám ženská ruka a pak jsme přišli i o Tracy." zkroutil ústa a hodlal se dát do pláče.

,,Je mi to moc líto, ale vy za to nemůžete."

,,Měl jsem pro to něco udělat. Měl jsem mu být lepším otcem. Všichni na mě koukali, jako na otce zločince, ale on to myslel dobře. On všechno,co udělal vždycky myslel dobře. Všechno se mu vždycky zvrtlo a skončilo to katastrofou. A ty jsi úžasný příklad."

,,Už to nemá cenu řešit."

,,Kdybys ho viděla.Přišel ráno domů a já jsem se divil, co se stalo, že není v práci. Nic neřekl a zavřel se v pokoji. Přesně takhle vypadal, když Tracy odešla."

Tohle na mě bylo moc. Všichni se mi snažili jen hrát na city, ale já jsem měla Bryana a celé té jeho rodiny nerodiny dost.

,,Vám asi uniklo, že jsem dcera Stafforda? Ten člověk, který dostal Bryana do basy?" podíval se na mě.

,,Co?" podíval se mi do očí.

,,Jo. John Stafford, státní zástupce, který poslal za mříže Bryana, je můj táta. Proto se o mě Bryan zajímal, aby se mu pomstil na nejcitlivějším místě."

,,Ne...tohle by Bryan neudělal."

,,Bryan dosáhl čeho chtěl, Camerone. Dostal mě na kolena a dostal se mi do srdce. Otce připravil o všechno. Ale víte co, můj otec si to vlastně zasloužil...jenže já...já si to nezasloužila. Celý život jsem myslela, že se nedožiju ani téhle chvíle, kdy budu o někom básnit, jak ho miluju, ale musím vám říct, že Bryan mi ublížil jak nejvíc mohl. Ne tím, že by mi lhal a využíval mě k jeho pomstě, ale tím, že se vyspal s mojí kamarádkou a tvářil se jako Bůh. Tím mě zlomil." sklopila jsem hlavu a jako vždy neudržela nervy na uzdě.

,,Moc mě mrzí, co provedl. Ty nejsi jako tvůj otec a věřím, že jsi dobrý člověk a ano, nezasloužila sis to." objal mě a brečel mi do vlasů.

,,Děkuju, že mě chápete."

,,Moje žena by věděla, co s ním, ale já mu nedokážu nic říct. Jen se na mě podívej. Jsem obyčejný instalatér, který celý život maká, aby měl večer na pivo nebo kořalku, nějaký jídlo a nájem. Jsem nikdo. Bez Tracy a mojí ženy pro mě život nemá smysl. Ani jsem se nepokoušel nikoho si najít. Nepustil jsem si k sobě nikoho. Neříkám, že jsem neměl žádnou ženskou, ale víc než jedna noc z toho nebylo. Ona byla jen jedna. To pochopíš. Možná to budeš mít stejně."

,,Pro mě život už ztratil smysl."

,,A proč se trápíš?"

,,Protože s ním se trápím víc než bez něho."

,,To je blbost. Až jednou odejde nadobro, budeš si vyčítat, že jsi ho nechala odejít. Tak jako já. Dal bych všechno za to, abych se s ní mohl hádat, že jsem se podíval na jinou nebo že jsem šel ve slavnostní košili opravovat pračku." začal se tomu smát, ale já brečela.

,,Já vím...je to těžké."

,,Pak jsem teprve poznal smysl života. Rodina a přátelé. Popřemýšlej o tom. Bryan už dostal svojí lekci a dal bych ruku do ohně, že už by nikdy nic takového neprovedl. Nestálo mu to za to. I já jsem dostal svojí lekci. Podváděl jsem jí a dneska bych jí snesl modré z nebe. Dal bych deset let života za jediný víkend s ní. Bryan by pro tebe udělal to samé. I když jsi Staffordová. To sedá změnit. Víš jak by ti slušelo být Reedová?" utřela jsem si hrotem prstu slzu.

,,Vážím si toho, co jste mi řekl, ale já svůj názor nezměním."

,,Jen abys jednoho dne nelitovala." pohladil mě a podíval se na mě tak zvláštně až mi přeběhl mráz po zádech.

Jeho kroky kopírovaly můj dech až tma pohltila jeho postavu v dálce. V něčem měl pravdu. Člověk zjistí co ztratil, až když to ztratí. Mnohdy se to nedá vrátit, ale já jsme byly na rozcestí. Odpustit a začít od začátku nebo zapomenout a jít se vztyčenou hlavou kupředu za novým začátkem.

Byla tu snad nějaká možnost, že bych dopadla jako troska, která jednoho dne litovala, že mu nedala tu šanci a ubližovala nám oběma.

Jedině čas mohl zahojit všechny rány a já ten čas potřebovala jako vzduch a jako Bryana.





Oko za oko, srdce za srdceWhere stories live. Discover now