28. kapitola

496 29 0

Naši byli silně proti tomu, abych odjela s Bryanem, ale nezmohli nic. Chtěla jsem od nich pryč. Ta jejich přehnaná starost mě už unavovala a já jsem chtěla být s ním. Bylo mi jedno kde to bude, ale hlavně že s ním.

Bryan mi uvolnil část skříně v pokoji a tak jsem si něco naskládala dovnitř. Ačkoliv ještě pár věci jsem měla doma u Dustina a něco na koleji, chtěla jsem si všechny věci přivézt sem. Připadala jsem si tak jinak, když jsem hleděla z okna a cítila, že tady Bryan vyrostl.

,,Jestli máš hlad, musíme nejdřív něco nakoupit. Pochybuju, že si dáš pivo nebo salám."

,,Salám mi nevadí, ale půjdu s tebou něco koupit."

Obchod nebyl daleko a tak jsme se chytli za ruku a usmívali se na sebe. Bylo to tak jiné, než když jsme spolu byli předtím.

,,Jak ti je?" zajímal se, když popadl nákupní košík a táhl mě do uliček marketu.

,,S tebou je mi dobře." otočila jsem hlavu po toastovém chlebu, který okamžitě mířil do košíku.

,,Kdyby se ti udělalo špatně nebo..."

,,Já vím, děkuju...řekla bych ti to. Teď jsem v pohodě. Na tom mejdanu se mi to stalo, protože jsem byla ve stresu."

,,Ve stresu?" vložil do košíku pár dalších věcí.

,,Nevzala jsem si léky a pak jsem tak trochu žárlila." obrátil na mě pobavený výraz.

,,Žárlila? Na koho?"

,,Na Daphne a tu druhou, co u tebe stála. Bála jsem se, že tě ztratím."

Bryan trochu zesmutněl, ale pak se na mě podíval.

,,Jess, ať už se stane cokoliv, nikdy bych tě nenechal. Nezajímá mě, že tvůj táta mě nesnáší a já jeho asi taky nebudu mít nikdy v lásce, ale tohle je a bude vedlejší."

,,Děkuju za všechno. Slibuju, že se budu snažit vám ve všem pomáhat."

,,Ty budeš hlavně odpočívat."

To bylo rozhodně nemyslitelné. Nechtěla jsem, aby mě Bryan s otcem živili. Musela jsem si vydělat svoje peníze a postarat se o ně. Věděla jsem, že jen hodně práce bylo v bytě. Ne že by tam byl nepořádek, ale byla jsem zvyklá mít všechno vyblýskané a tak jsem se chystala dát byt do pořádku.

U pokladny jsem si všimla, že shání výpomoc a tak jsem si nenápadně vzala letáček do tašky s nákupem, abych mohla později zavolat.

Práce jsem se neštítila, ale s vařením jsem kamarádka nebyla. Ačkoliv jsem si říkala, že na internetu to najdu a zkusím to podle toho, za nedlouho jsem zjistila, že nemám už žádná data, protože nebyl zaplacený účet za telefon.

Jak jsem si tak prohléžela svůj nejnovější iPhone, zjistila jsem, že by mi stačil i nějaký ze starších modelů.

Člověk totiž pochopí, že peníze jsou důležité víc než by si představoval až když je nemá. Nikdy jsem totiž takový problém neměla a teprve teď mi docházelo, jak žili lidi jako byl Bryan. Neměl to štěstí, že jeho rodiče slušně vydělávali a všechno vám dopřáli. Ačkoliv můj bratr zase tak všechno neměl. To až já jsem si mohla ukázat na cokoliv, protože jsem byla nemocná a otec mi tím kompenzoval to, co nikdy nemohl – moje zdraví a normální život mezi ostatními.

Věděla jsem, že bych měla tu operaci podstoupit co nejdříve, ale bylo dost nemyslitelné, že bych jí měla zaplatit. To poslední co bych chtěla, abych si je od někoho měla půjčovat nebo někomu být vděčná.

S Bryanem jsme připravovali večeři, když se ve dveřích objevil jeho otec. Vysoký štíhlý a prošedivělý muž s úplně stejným pohledem jako měl jeho syn.

Bryan se opřel zády o linku a leštil skleničku, když se usmál na otce.

,,Co ty tady?" ozvalo se z úst jeho otce.

,,Chtěl jsem ti představit Jessicu, mojí přítelkyni."

Popošla jsem k němu pár kroků a nechápavě se na mě podíval. Podal mi ruku a visel Bryanovi na rtech.

,,Ty už nejsi s Anne?" zamračil se.

,,Ne, tati, už jsem jen kámoši." pustil mojí ruku a doslova si mě celou zrentgenoval očima.

,,Nejsi nějaká mladá?"

,,Bude mi devatenáct."

,,No já jsem Cameron, ale přátelé mi říkají Cam." posadil se na rohovou lavici v kuchyni a díval se na nás.

,,Dej si něco k jídlu." položil mu Bryan na stůl misku se salátem a pečené maso s brambory.

,,Pak hodíme řeč sami, Bryane." podíval se na mě a já věděla, že to bude o mně.

,,Jak chceš...Jess tu s námi teď bude bydlet."

Cam přestal kousat a téměř zkameněl, podíval se na mě a když jsem sklopila oči kamsi na svoje ponožky, pak teprve dojedl sousto.

,,No dobře." odvětil, ale neměla jsem moc dobrý pocit.

Cítila jsem se tam trochu nechtěně. Ale byla jsem ráda, že jsem tam mohla s Bryanem být. Mohlo se to přeci časem změnit. Nikdy jsem s nikým neměla problém a snažila jsem se na každého udělat dobrý dojem.

,,Tak jak ti je?" vynořil se Bryan ze dveří s kapičkami vody na obličeji jen v trenkách.

,,Je mi dobře. Bude to dobrý." snažila jsem se o úsměv, který mi zrovna moc nešel, ale uklidnila jsem tím i sama sebe...bude to dobrý.

,,Jsem rád, že jsi tu se mnou." poklekl na postel a objal mě ze zadu.

Ucítila jsem vůni sprchového gelu a zubní pasty. Píchlo mě u srdce, jak mi bylo z jeho přítomnosti.

,,Děkuju, že tu můžu být s tebou. Chci ti jen říct, že kdybych nestihla tu operaci..." otočila jsem se na něho, abych mu viděla do očí. ,,...tak jsem díky tobě byla v posledních chvílích opravdu šťastná. Miluju tě, Bryane.Jsi moje všechno." vzala jsem jeho obličej do dlaní a v očích se mu leskly slzy.

,,Už nikdy neříkej, že to nestihneš. Jess, kdyby se ti něco stalo, tak ti přísahám, že půjdu s tebou i na druhou stranu. Tohle se nikdy nesmí stát." objala jsem ho a cítila jsem se v bezpečí a spokojená.

,,Ty si zasloužíš být v životě šťastný a já ti v tom nechci bránit. Se mnou nebudeš mít normální život, jaký by sis představoval. Moje srdce spoustu věcí nezvládne. Nedokážu ti ani porodit dítě, Bryane."

,,Jess, na tohle nemysli. Nestresuj se.Jsi moje všechno. Nic jiného nepotřebuju."

Leželi jsme vedle sebe a on mě jen hladil po rukách, po vlasech i bříšku. Bylo mi krásně a tolik jsem děkovala Bohu, že jsem tohle stihla.


Oko za oko, srdce za srdceWhere stories live. Discover now