48. kapitola

485 41 2

Ráno jsem pospíchala do práce a kluci už byli na dílně. Bryan tam naštěstí nebyl, ale potkala jsem ve dveřích jeho otce.

,,Jess, jak se máš? Dali jste se zase do kupy?" usmíval se.

,,Mám se dobře. Jak to myslíš? My jsme se nedali do kupy."

,,Aha. Myslel jsem, že byl přes noc s tebou." zamyšleně se zamračil a podíval se na kluky.

Monty se k nám vzápětí vydal a vrtalo mu hlavou jakto že nepřišel do práce.

,,Tohle normálně nedělá. Nebo když má nějaký vyřizování, tak zavolá."

,,Je nedostupný." rozbušilo se mi srdce.

,,Jak jako že je nedostupný? Nedal vědět? Nespal doma a nepřišel do práce?" začala jsem panikařit.

,,Hele možná to vypadá, že je u nějaký buchty, ale včera mi nic neříkal." přidal se i Spike.

,,Počkáme do oběda a uvidíme." dodal Monty.

,,Nechci na nic čekat."

,,Jessie, jdi do práce a já ti zavolám. Třeba zbytečně vyšilujeme."

,,Včera mu můj otec vyhrožoval a jestli se mu něco stalo..."

,,Jess, Bryan se o sebe umí postarat neboj se. Jdi do práce a pak si zavoláme."

To se mu řeklo. Jak jsem mohla jít v klidu mezi lidi a tvářit se jako by se nic nestalo. Bryan zmizel a nikdy tohle neudělal. Tušila jsem, že v tom měl prsty můj otec. Zavolala jsem Andymu, že se udělalo mámě zle a musela jsem s ní k doktorovi. Vím, chabá výmluva, ale nedokázala bych jít jen tak do práce s myšlenkou, že se Bryanovi mohlo za tu dobu něco stát.

,,Jessico, co tu děláš?" usmívala se na mě matka ode dveří.

,,Kde je otec?"

,,Nevím. Není tu."

,,Musím s ním mluvit. Okamžitě."

,,Co se stalo? Tváříš se jako bys viděla ducha."

,,Jestli má Bryana na svědomí, tak ať si mě nepřeje."

,,Co to povídáš?"

,,Bryanovi včera vyhrožoval a dneska se ztratil. Jestli se mu něco stalo..." začala jsem krabatit čelo a ztěžka dýchat.

,,Jessie, určitě se mu nic nestalo. Třeba jen potřeboval něco zařídit. Volala jsi mu?"

,,Je nedostupný. Já ho potřebuju, mami. Chápeš to? Jestli se mu něco stane, tak umřu."

,,Tohle neříkej." snažila se mě obejmout, ale vyklouzla jsem.

,,Jestli něco víš, tak mluv, protože ty bys mi nikdy nelhala, že ne? Jsem tvoje jediná dcera a nechtěla bys o mě přijít, že ne?" začaly se jí vlévat slzy do očí.

,,Já nic nevím, Jess. John není doma a neřekl mi kam jel."

My o vlku a vlk přijížděl. Vystoupil z auta a tvářil se spokojeně. Měla jsem zlé tušení.

,,Kde je?" doběhla jsem ho.

,,Kde je kdo?"

,,Bryan a nedělej, že o něm nevíš." vykulila jsem na něho oči.

,,Zlatíčko, uklidni se. Nejsem chůva toho pitomce. Nemám tušení kam šel." protočil oči.

,,Lžeš!"

,,Jessie, pokud řekl táta, že neví kde je, tak neví." zastávala se ho máma.

,,Jestli mi oba lžete, tak vás nikdy nechci vidět."

Oko za oko, srdce za srdceZde žijí příběhy. Začni objevovat