Oko za oko, srdce za srdce

40. kapitola

Jak jsem jen mohla být tak hloupá a naivní? Skočila jsem Bryanovi na špek a on se jen dobře bavil. Navíc mě ponížil tím, že si to musel rozdat s mojí kamarádkou. Dělal mi to naschvál a já věděla, že tohle už byl ten Bryan, kterého jsem neznala a ani nechtěla. Byl to přesně ten člověk, kterého jsem poznala a skrýval se za maskou laskavého a tajemného Bryana, co měl oči jen pro mě.

Pár něpřijatých hovorů od Daphne jsem totálně ignorovala a přečetla jsem si akorát tak textovky od Zoe.

,,Kde jsi? Musím s tebou mluvit."

Nikdo netušil, kam jsem šla a tak jsem si dala se Zoe schůzku v kavárně. Musela jsem se tam ale nějak dostat a tak jsem musela počkat na polední pauzu až kluci vypadnou z dílny. Nechtěla jsem se totiž za žádnou cenu s Bryanem vidět.

V kavárně mě už Zoe vyhlížela a já jsem se k ní posadila jako hromádka neštěstí.

,,Kde jsi spala?"

,,U kamaráda."

,,Kdy jsi odešla? Nebyla jsi u té scény?"

,,Jaké scény?"

,,Daphne, Glorie a Bryan?"

,,Ani nevím, jestli o něm chci ještě slyšet. Stačilo mi, že jsem se dozvěděla, že chodil zároveň se mnou a s Anne. Nemohla jsem se pak divit, že na mě ta holka takhle koukala." objednala jsem si kávu a Zoe pokračovala.

,,No dobře, tady vidím, že asi žádný další lovestory mezi vámi neproběhne, tak to povím na plnou hubu. Bryan spal s Daphne."

,,To jsem poznala." vzdychla jsem.

,,A pak si to asi ještě rozdal ve sprše s Glorií, protože se u koupelny začali hádat. Daphne seřvala Glorii a vrazila Bryanovi facku. Ten jí poslal dost hnusným způsobem do hajzlu, že dostal co chtěl a už ho nezajímá. Vysmál se jí. Navíc si spletl jména, nazval jí rohožkou a pak jí řekl, že je blbá a měla ti věřit, když tě od něho odrazovala." zírala jsem na ní s otevřenou pusou.

,,Cože?"

,,Jo. Ráno si nic nepamatoval. Ani to, že s ní něco měl." začala pobaveně vrtět hlavou, ale mně do smíchu nebylo.

Spíš naopak. Uvnitř mě se to svíralo tak, že jsem chtěla zvracet a nedostala jsem do sebe ani to podělaný kafe.

Musela jsem na záchod, abych se opláchla ledovou vodou. Při návratu jsem objevila u dveří nějakého chlápka v mém věku, který se na mě usmíval. Očividně tu pracoval, protože měl košili a jmenovku.

Když jsem ho míjela zastavila jsem se a zkusila jsem se zeptat na práci.

,,Promiňte, chci se jen zeptat. Nebylo by tu nějaké místo třeba servírky?" nahodila jsem úsměv na dvoumetrového štíhlého kluka s milým výrazem.

,,No možná, teď před prázdninami bych někoho přijmul." opřel se o zeď a vytáhl z kapsy blok s tužkou.

,,To je fajn."

,,Dáš mi číslo? Zavolám ti, kdybys mohla přijít na zkoušku. Ani bych nečekal, že někdo jako ty by tu chtěl dělat." prohlížel si mě.

,,A proč ne? Vypadá to tu dobře." vzala jsem si od něho blok a napsala svoje číslo.

,,Dík. Snažíme se. Jinak jsem Andrew."

,,Já jsem Jessica. Promiň, už se musím vrátit. Kámoška čeká."

,,Jasně, už teď se těším až tu budeš dělat. Jestli vůbec budeš." křivě se usmál a pak otevřel dveře do kanceláře.

Už jsem neměla slzy a nechtěla jsem toho idiota řešit. Co se stalo, stalo se a otec měl pravdu. Okolo je hodně jiných chlapů, kteří by si mojí pozornost zasloužili rozhodně víc než Bryan.