29. kapitola

424 29 0

Odešel jsem do práce brzy ráno,takže Jessie ještě spala. Stačil mi jeden pohled na spícího anděla vedle mě a měl jsem jasno, že na jejího fotra z vysoka kašlu. Tomuhle člověku bych nechtěl ublížit ani za tuhle cenu.

Ona by mi to nikdy neodpustila a já doufal, že s tím dokážu žít. Nehodili jsme se k sobě ani trošku a přeci jsem se do toho anděla dokázal bezmezně zamilovat. Její medové vlasy dokázaly z obyčejného bílého polštáře udělat mistrovské dílo.

Nedokázal jsem z ní spustit oči a než jsem odešel, musel jsem jí políbit na její bledé čelo.

Trápilo mě, že jsem jí nemohl nijak pomoct a potřeboval jsem vědět v jakém stádiu už její nemoc je. V polední pauze jsem zašel do nemocnice a našel jejího doktora. Musel jsem chvíli počkat než dokončí vizitu, ale nakonec se mi s ním podařilo mluvit.

,,Slečně Staffordové sháníme vhodného dárce už několik měsíců. Není to jednoduché. Každopádně tu operaci by potřebovala podstoupit co nejdříve."

,,Jak je to po finanční stránce?"

,,Mluvil jsem už s panem Staffordem a obeznámil ho, že tato operace není běžná věc. Transplantaci srdce hradí pojišťovna jen zčásti."

,,Dobře, dobře...kolik?"

,,Přesnou částku bych vám řekl až po jednání s pojišťovnou, ale počítejte v rozmezí mezi deseti až osmnácti tisíci dolarů." polilo mě horko.

,,Banka mi na tohle asi nedá půjčku, co?" musel jsem se posadit a vložit hlavu do dlaní.

,,Pane Reed, je tu jeden odbor, který se zaobírá půjčkami na operace do jisté výše. Jedná s pojišťovnou a nemocnicí a vy později splácíte dle vašich možností."

,,Mohl bych vás poprosit o kontakt."

,,Řekl bych, že vás nezamítnou,pokud budete mít čím ručit nebo alespoň mít pravidelnou výplatu od zaměstnavatele."

Monty mi nikdy žádný papír na výplaty nedával a co se týkalo ručením, tak to jsem neměl nic.Byt byl pronajatý, dílna byla Montyho a neměl jsem ani blbou káru, co bych prodal. Osmnáct tisíc byla raketa a já jsem neměl páru, kde to vzít.

Napadl mě jeden z dodavatelů náhradních dílů. Měl dost peněz a znal mě od malička.

,,Bryane, co pro tebe můžu udělat?"

,,Nerad to dělám, ale byl jsem za vámi už tenkrát kdy mi onemocněla moje sestra kvůli půjčce peněz."

,,Ano pamatuju si to. Neměl jsem takovou částku. Ty víš, že bych ti jí půjčil."

,,Je to jako zákon schválnosti, ale moje přítelkyně trpí tou samou nemocí. Jdu akorát z nemocnice a příjde to na osmnáct tisíc. Jsem ochotný vám to splácet a vrátit dvacet."

Chlápek se na mě podíval s povzdechem a když už vypadal, že mě možná pošle do háje, vstal, otevřel dvířka od skříně a namačkal kód od trezoru. Během chvíle na stole leželo osmnáct táců v hotovosti.

,,To jako vážně?" začal jsem se usmívat.

,,Tvýho tátu znám od školy a vím, že i ty jsi slušný člověk. Ty peníze mám a rád ti pomůžu."

,,Vážně moc děkuju."

,,Nemáš za co, Bryane. Hlavně aby jí to pomohlo."

Popadl jsem obálku s prachama a mazal na dílnu. Měl jsem neskutečnou radost, že mi ty prachy půjčil. Věděl jsem, že teď už bude všechno jednodušší.

Stačil jeden telefonát tomu lékaři a hned jsem dostal ledovou sprchu.

,,Je skvělé, že jste dostal ty peníze, ale potřebujeme ještě toho dárce."

Tak jak jsem dobrou náladu nabyl, tak jsem jí i pozbyl. Tohle už jsem nemohl ovlivnit.

Vrátil jsem se domů až vcelku pozdě, protože jsem musel dodělat to podělaný auto. K mému velkému překvapení nebyla Jess doma.

,,Kde je?"

,,Vypadám jako její chůva?" vysmál se mi otec z křesla před televizí a pivem v ruce.

Bylo skoro devět večer a ona nikde.Až teprve teď jsem si všiml na posteli vzkazu.

,,Neboj se o mě, vrátím se po 9. Miluju tě."

A tohle mě mělo uklidnit? Neměl jsem páru kde byla a kde bych jí měl hledat. Mohlo se stát cokoliv.

Něco jsem rychle zhltl a už jsem zaslechl klíčky v zámku a její usměvavou tvář ve dveřích.

,,Ahoj lásko." táhla dvě obrovské tašky nákupu.

,,Co to táhneš? Proč jsi mi nezavolala, přišel bych ti naproti."

,,Nejsem těhotná, můžu nést dvě tašky." ušklíbla se.

,,Co to je?"

,,Nákup."

,,Kde jsi to vzala?"

,,V obchodě a peníze neřeš."

,,Nechci nic od tvého otce hlavně."

,,Nejsou od něho. Prodala jsem svůj iPhone, mám zase ten starší model." zamávala mi před očima nějakým šrotem.

,,Tady jsou nějaké peníze na nájem a tak. Nechci tu být za žádnou cenu zadarmo." vešel otec do kuchyně a začal se hrabat v taškách.

,,Nechci od tebe žádný peníze." protočil jsem očima.

,,Ty jsou na nájem a ostatní náklady." podala je mému otci, ale to jsem okamžitě zamítl a vzal je k sobě.

Ten by je sice vzal, ale použil je na jiné záležitosti než je platba nájmu, elektřiny nebo vody.

,,Tohle vypadá dobře, co to je?" vyndal otec nějaký kus masa.

,,To je losos. Dneska končil datum spotřeby, tak jsem ho koupila za zlomkovou cenu."

,,To jsem snad nikdy nežral." usmál se táta a my se s Jess začali smát.



Oko za oko, srdce za srdceWhere stories live. Discover now