43. kapitola

430 35 0

,,Ty nejdeš do práce?" snažil se na mě dobouchat otec.

,,Ne. Jestli jí tam potkám, tak to nedám."

,,Buď chlap, ty vole!" zvedl jsem hlavu, jestli jsem zaslechl dobře.

,,Ty jsi zase chlastal?"

,,Ráno nepiju a ty koukej vstávat a mazat do práce. Ta holka tam nebude."

Nakonec jsem se vykopal a s výrazem vdovce do sebe hodil panáka, abych zvládl cestu.

,,Jakto, že jsi mi neřekl, že je to dcera toho parchanta?" podíval jsem se na něho tázavým pohledem, odkud to ví.

,,Jak to víš?"

,,Řekla mi to ona sama včera."

,,Ty jsi s ní mluvil?"

,,Přesně tak."

,,Co ti říkala?"

,,Mluvil jsem já a ona poslouchala a brečela." podíval se na mě.

,,Co jsi řekl?"

,,To si nechám pro sebe. Ale ódy jsem na tebe nepěl."

,,Tak to díky." zoufale jsem se snažil v místnosti najít záchytný bod.

Všechno mi jí připomínalo a nedokázal jsem přestat myslet na to, co jí mohl říkat.

,,Udělal jsem tolik chyb a nikdy se z nich nepoučil tak nebuď stejný vůl." zamračil se na mě a pak odešel.

Na dílně se nic nového nedělo. Pořád ten stejný odér oleje a benzínu jako vždycky. Spike zpozorněl, sotva mě zahlédl ve dveřích. S Montym jsme se střetly pohledy a hned na to sklopil pohled. Chápal moc dobře mojí situaci a nepomohlo mi ani to, že přišla Anne s Dustinem. Myslel jsem, že den přežiju bez újmy a bez dalších keců. Blížil se konec směny a oni si sem napochodovali jako by se nic nestalo.

Pokusil jsem se tvářit alespoň na pohled v pohodě, když vešli ruku v ruce.

,,Teda, vás bych tu nečekal...a spolu? Hmm..." zaslechl jsem Montyho.

,,Sluší vám to." pokračoval i Spike a já sebral veškerou energii, abych se na ně alespoň podíval.

Jejich pohled, kterým se snažili skrýt, že věděli, co se stalo a jak to dopadlo, mluvil za vše. Nastala trapná chvíle ticha, protože se mě nechtěli na nic ptát a zároveň byli zvědaví. Ušetřil jsem jim tu chvíli a spustil sám.

,,Přišli jste zjistit situaci?" koukali na mě.

,,Já už o ní vím." odvětil Dustin.

,,Od Jess?"

,,Ne od Zoe. Mluvila s ní včera."

,,Pojď ven na chvíli." kývla na mě Anne a Dustin na mě hodil soucitný výraz typu: ,,Něco tě čeká."

Sotva se za námi zavřely dveře spustila a já se nestačil divit.

,,Co sis myslel, ty hlupáku? To jsi udělal z nudy nebo aby sis něco dokázal?"

,,Nevím. Jsem idiot."

,,To vidím. Nemám ani odvahu za ní jít a promluvit s ní. Chtěla bych jí říct, že za to stojíš, ale nestojíš. Podívej se na sebe."

,,Už dost. Slyšel jsem to od všech, nepotřebuju to slyšet znova."

,,Tím pádem jsi tu asi jediný, kdo to nechápe."

,,Chápu, Anne. Ani nevíš jak moc to chápu."

,,Vypadáš příšerně. Seber se trochu."

,,Na ničem mi nezáleží." opřel jsem se o fasádu baráku oběma rukama a civěl do země.

,,Takhle nemluv. Všechny jsi zklamal, Bryane a nejvíc tu holku, která si to nezaslouží." praštila mě do zad.

,,Monty jí navíc vyžvanil, že jsem s ní chodil zároveň s tebou."

,,Jen až už toví. Stejně nemáš šanci. U takové holky bys nikdy neměl šanci."

,,To už mi stačilo. Poslouchám to několikrát denně."

,,Nahraju ti to do mobilu a pouštěj si to dokola, ty vemeno!"

,,Dost, Anne."

,,Co budeš dělat?"

,,Nic. Kašle na mě a já jí chápu."

,,Já taky."opřel jsem se zády o zeď a Anne do mě šila dál.

Ovšem další ránou do srdce bylo přijíždějící auto. Nebylo na něm nic zvláštního až na to, že z něho vystoupila Jess od spolujezdce a od řidiče nějaký vysoký cápek v košilce. Opřel se o střechu auta a něco jí říkal. Jess se tomu zasmála a pak si všimla, že jsem venku s Anne. Obešla auto a mávla na něho. Kdyby mu dala pusu na rozloučenou, asi bych mu jí šel natankovat.

Nad mé očekávání zamířila k nám.

,,Ahoj Anne." usmála se na ní a mě zcela ignorovala.

,,Jess, akorát jsme o tobě mluvili, viď?" praštila mě pěstí do hrudníku a dál se věnovala jí.

,,Co Dustin? Slyšela jsem, že vám to klape?"

,,Jo. Pojď se radši projít." zašklebila se na mě Anne a odešla s Jess naproti do parku.

Vrátil jsem se na dílnu a samozřejmě, že jsem zaslechl svoje jméno ve složení s Jess a dalšími nesmysly.

,,Takže ho poslala do háje?"

,,Jo. Až mi ho bylo líto."

,,No co chtěl, má."okomentoval to Dustin.

,,Tohle asi fakt nechtěl."

,,Nechtěj mě rozesmát."

Vešel jsem a Dustin se snažil skrýt pobavení.

,,Já vím, že mě nemáš v lásce, ale nemusíš se těšit z cizího neštěstí."

,,Jo hochu, já jsem neměl nic s její kámoškou, když mám zájem o ní."

,,Mohli bychom řešit něco jiného než tohle?"

,,Víš Bryane, nejhorší na tom všem je, že já Jessicu znám a ona ti beztak zase uvěří ty psí oči." podíval jsem se na něho a trochu mi zvedl náladu.

,,To myslíš vážně?"

,,Bohužel. Nechal bych tě v tom vymáchat, ale Jessica to bez tebe nedá dlouho. Je to jen otázka času."

,,Co třeba nějaká rada na závěr?" popošel ke mně blíž.

,,Abych řekl pravdu, Daphne se mi vždycky líbila. Na jednu stranu chápu, že sis na ty čtyřky prostě musel sáhnout. Ale tím doufám končíš...Zoe hned musela běžet a musela jí to říct. Já jsem Daphne všechno uvedl na pravou míru."

,,Takže ví, co k Jess cítím?"

,,Jo. Čeká tě ještě asi další návštěva." zašklebil se.

Jen jsem vzdychl, ale jeho slova mi trochu dodal naději. Kéž by mi dala tu šanci. Byl bych ten nejšťastnější na světě.



Oko za oko, srdce za srdceZde žijí příběhy. Začni objevovat