34. kapitola

467 30 0

Zatraceně, nemohl mi udělat nic horšího než že si přede mě klekl a prosil o odpuštění a o mojí ruku. Tohle by přece nedělal, kdyby ke mně nic necítil. Vypadal zdrceně a já mu věřila. Možná jsem se nechala unést jeho očima, ve kterých byla bolest, ale věřila jsem mu každé slovo.

Chtěla jsem si dát přes hubu za tohle všechno. Pohled na zoufalého Bryana, kterého jsem pořád šíleně milovala, mi trhal srdce.

Brečela jsem a přála si tu nebýt. Protože sotva mě objal okolo boků a položil si hlavu na moje břicho, chtěla jsem ho obejmout a všechno mu odpustit, ale tohle nešlo. Nemohla jsem mu odpustit, že dostal mého bratra do basy, rodiče přivedl na mizinu a já bych s ním přes to všechno zůstala. Už jen z principu to nebylo možné.

,,Já s tebou nemůžu být, Bryane, pochop to." položila jsem si ruce na jeho rameno, kterými se ke mně tiskl.

,,Tohle mi neříkej. Jess, prosím tě..." kladl mi polibky přes oblečení po břiše a stoupal výš.

Zastavil se u hranice mojí podprsenkya pak vztáhl prsty ke knoflíčkům od mé halenky. Postavil se a díval se mi do očí.

,,Co to děláš?"

,,Chci vidět tu jizvu."

Nechala jsem ho, aby mi otevřel halenku a jen velice opatrně se sehnul, aby položil rty na kus zvrásněné kůže mezi mými prsy. Hrudník se mi prudce zvedal a zase klesal. Otevřel svou dlaň a zatlačil na má záda, aby si mě k sobě víc přitiskl. Moje tělo se třáslo a moje hlava panikařila, ale nebylo jí to k ničemu. Ani jsem se nehnula a neposlouchala se. Sotva rty přitiskl na můj krk, byla jsem v koncích. Musel cítit mojí nervozitu a věděl moc dobře, že jsem z něho šla opět do kolen. Tolik jsem ho chtěla odmítnout, ale nedokázala jsem jeho rty odstrčit, ani když se dotkl mé brady a pokračoval pomalu k mým ústům. Jeho objetí bylo tak mocné, že jsem úplně roztála.

,,To stačilo, Bryane. Tohle já nemůžu. Prosím, dost." opřela jsem si čelo o jeho a hluboce vzdychala.

,,Řekni mi, co mám udělat, abys mi dala šanci, abys mi věřila, že tě miluju a na ničem jiným mi nezáleží."

,,Nenamáhej se. Podělal jsi to."

,,Chtěl jsem ti to říct po té operaci, ale bál jsem se přesně toho, že mě necháš."

,,To máš pravdu. Otce nehájím, ale Lucas si to nezasloužil. Jak by ti bylo, kdyby se dostal z vězení a začal se ti mstít?"

,,Pochopil bych to." sklopil hlavu a odstoupil krok stranou.

,,Zabalím si věci..."

Bylo to možná to nejtěžší, co jsem v životě musela udělat. Zabalit si věci a odejít od Bryana.

Měla jsem ho plnou hlavu a jen při pouhé myšlence na něho se mi rozechvělo celé tělo. Bylo to jako by mi chyběla dávka a já jí potřebovala k životu.

Nasedla jsem si k Dustinovi do auta a rozbrečela jsem se. On nic neřekl, chápal to.

,,Pro Krista, ty vypadáš jako by ti někdo umřel." zamračil se na mě, když mi pomáhal s taškou z auta.

,,Ještě ty začínej." procedila jsem a urychleně pádila do domu.

Zlomené srdce měla každá druhá holka v mém věku a dostala se z toho. V okolí jsem měla přece tolik jiných kluků, kteří by si se mnou rádi vyšli. Daphne mě tahala ven už od té chvíle, co se vrátila ze Zélandu. Dustin si občas vyšel s Anne a Zoe byla zabraná do učení.

Byla jsem vděčná Dustinovi, že Daphne neřekl o Bryanovi. Nechtěla jsem se chlubit tím, co provedla proč jsem se s ním rozešla. Bylo by to pro mě ještě horší o tom mluvit a já naopak chtěla zapomenout.

Být sama v pokoji a zírat do stropu bylo frustrující a já z toho musela utéct.

,,Jsem ráda, že už jsi v pohodě. Takovou dobu bez zábavy nejde přežít." zubila se na mě Daphne.

,,To bych moc ráda, někam si vyjít a neřešit nic."

,,Seženeme ti nějakého kluka. Dustin půjde s námi." nadzvedla obočí.

,,Od toho ruce pryč. Randí s Anne."

,,Ach jo...ale určitě má nějaké kámoše." našpulila rty, jako by se chtěla líbat se svým mobilem.

,,Někoho si seženeme." zamrkala jsem na ní.

,,O tom nepochybuj."

Neměla jsem náladu, ale musela jsem vypadnout. Dívat se do čtyř stěn a představovat si jaké by to bylo, kdyby...To prostě nešlo. Párkrát jsem se už kvůli Bryanovi schoulila do klubíčka a hroutila se do závoje pláče a beznaděje, ale to muselo skončit.

Daphne, Zoe i Dustin mě chtěli vzít do jednoho z těch lepších klubů za městem. Byla jsem ráda, že přišla i Anne a nic neřekla. Jen mě objala a s rudýma očima mě tiskla.

,,Jsem tak ráda, že jsi v pořádku." líbla mě na líce a pohladila mojí dlaň.

V pořádku jsem rozhodně nebyla. Po fyzické stránce jsem se možná zotavovala dobře, ale po psychické to bylo na dlouhou trať.

Daphne pořád něco řešila s Dustinem, ale ten jí posílal do háje a vrtěl hlavou. Zoe se mnou a Anne pařila na super písničky a já se cítila o trochu líp. Člověk by měl občas vypnout a myslet na něco jiného než jsou jeho problémy.

,,Daphne se zbláznila." kroutil očima na Anne.

,,Ale proč to zamítáš hned. Ani jsi mu nezavolal."

,,Vím, že by nepřišel."

,,Ale no tak, jestli je to nějaký tvůj kámoš, který by stál za hřích a nikoho nemá. Pošli nám ho sem." zamrkala na něho Zoe a tím podpořila Daphne.

,,Je to kus, až ho uvidíš." ujistila ji Daphne a oči se jí rozzářily.

,,Ne. V žádném případě."

,,Zavolám si ho sama."

Smála jsem se tomu a neřešila to.

,,Víš, co by bylo fajn. Udělat partu a zajet na víkend na tu naší chatu do Phoenixu."

,,Tři hodiny na cestě? To fakt nechci, dík." zamítl to Dustin.

Daphne mě navštěvovala často a já jsem byla ráda, dokud nedošlo na dost choulostivou část.

,,Nevíš, proč nechce Dustin s sebou vzít na tu chatu toho svého kámoše?"

,,Jakého?"

,,Bryana." po těle mi naskočila husí kůže.

,,Nevím. Proč bys ho tam brala?"

,,No musím uznat, že se mi hodně líbí a chtěla bych ho poznat víc." zamrkala na mě.

,,Je to automechanik. Není to zrovna kluk pro tebe."

,,To může vypadat dobře. Dovedu si ho představit v těch roztrhaných džínách a bez trička. Lepší představa než svetřík a kvádro."

Musela jsem vstát a nalít si skleničku s vodou.

,,Jsi v pořádku?" dodala.

,,Jo. Jen jsem si to snažila představit." usmála jsem se, ale přitom se to ve mně svíralo.

,,Taky se ti líbí? Tak trochu jsem si všimla, jak ses na něho dívala na té párty tenkrát."

,,No. Možná se mi líbí. To je vše."

,,A vadilo by ti, kdybych se za ním zastavila na dílně?" málem jsem omdlela.

,,D-dám ti adresu." otočila jsem se k ní zády a chtěla jsem si dát facku.

S adresou na lístku se odebrala pryč a já spadla s pláčem mezi polštáře. Tohle nedopadne dobře.




Oko za oko, srdce za srdceWhere stories live. Discover now