2. kapitola

812 60 2


,,Jessico, jsi připravená?" usmála jsem se na sebe do zrcadla a vzápětí přikývla máti mezi dveře.


Nebylo to však kvůli tomu, že bych snad byla spokojená s tím co vidím, ale tím, že jsem se dožila svatby vlastního bratra. Hluboký povzdech a velký dík mému strážnému anděli, který mi i přes mé nemocné srdce dovolil, abych tu mohla být v tento den.


Život není mnohdy fér a já jsem to tak brala. Už od malička jsem se snažila smířit s tím, že nebudu mít vlastní rodinu a nebudu žít jako moje vrstevnice. Byla jsem úplně jiný člověk a myslela jsem jen na druhé.

Nemohla jsem si proto odpustit proslov na bratříčkově svatbě. Ačkoliv všichni začali slzet, sotva jsem vstala od stolu, byla jsem vděčná, že jsem tu se svojí rodinou a prožívám s nimi jejich den.


Srdce mi v tu chvíli bilo jako by to mělo být naposled, ale nahodila jsem úsměv a podívala se na svého staršího bratra Lucase. Už přede mnou nestál protivný a namyšlený blb, kterak jsem ho neustále oslovovala. Stál tam elegantní a usměvavý člověk plný očekávání a snů, které já nemohla prožívat s ním.


,,Jsem vděčná, že tu dnes můžu být se svojí rodinou a prožívat velký den mého velkého brášky. Chci aby váš život byl naplněn radostí, láskou a splněnými přáními, protože o tom život je. Odpřísáhněte mi, že budete žít jako by byl každý den ten poslední a mohli byste říct, že jste prožili to, co jste vždycky chtěli. Děkuju vám oběma, za všechno co jste pro mě udělali a doufám, že pro vás někdy budu moct udělat to samé. Mám vás ráda."


Bráška okamžitě vstal a zatímco ostatní tleskali, přišel až ke mně a pevně mě objal.


,,Všechno nejlepší k osmnáctým nározeninám." líbnul mě na čelo a v očích se mu zaleskly slzy.


Není nad to, když člověk usíná s pocitem, že někomu udělal radost nebo pomohl. To bylo náplní mého života a byla jsem na to hrdá.

Moji rodiče mě vedli k poctivosti a spořádanému životu. Věřili, že se mi to jednou vrátí a nalezne se dárce, jehož srdce bude bít v mé hrudi zaslouženě.


Nejvíc ze všeho jsem se však těšila jak opustím svůj pokoj a vrhnu se na studium architektury. S kamarádkou Zoe jsem si vzala pokoj na koleji a nemohla jsem se dočkat, jak nebudu stále na očích mých přestarostlivých rodičů.


,,Paráda, hned za rohem máme Starbucks." zaradovala jsem se nad přítomností skvělé kavárny.

,,Jsem ráda, že sis našla něco pozitivního. Čeká nás náročný rok." otráveně odhodila tašku na postel.

,,A navíc jsou na koleji i pěkní kluci, všimla sis?"

,,Já jen zírám, čeho všeho sis stihla za pět minut všimnout." ušklíbla se.


Se Zoe jsme kamarádky od střední školy. Hned jsme si padly do oka. Je sice trochu víc konzervativní, ale každý máme své mouchy.


,,Jsem zvědavá, kam si hodláš tahat ty pěkný kluky, protože tenhle práh nepřekročí jediný."

Oko za oko, srdce za srdceWhere stories live. Discover now