Dcera Větru //Avengers//

3 - out of the body

Pain, highly unpleasant physical sensation caused by illness or injury.

---

Bolest. 

To jediné jsem cítila, o tom jediné jsem mohla přemýšlet. O té bolesti, co se mi rozlévala celým tělem. Bylo to jakoby mi někdo do oběhu vpíchl bolest a ta teď kolovala po celém mém těle společně s krví. 

Někdo na mě z dálky mluvil. Nevím co říkal, nevím kdo to byl. Chtěla jsem mu dát vědět že žiju, že slyším jeho hlas a chtěla jsem z plných plic křičet v naději, že by se mi ulevilo od bolesti. V naději, že snad možná něco dokážu jsem se snažila pohnout rukou, nohou, otevřít oči, prostě cokoliv. Ale nic z toho jsem nedokázala. Jen jsem tam ležela a vnímala tu zoufalost.

Najednou bolest ustala. Pár sekund jsem cítila jen jak mi bije srdce a pak do mě někdo strčil. V rychlosti jsem otevřela oči a zvedala se z podlahy vedle postele. Nic mě nebolelo, ale pomyslně jsem nad tím mávla rukou. Třeba mi něco píchli, pomyslela jsem si. Rozhlédla jsem se po místnosti. Byli jsme v 45. patře Tonyho budovy, kde byla jeho takzvaná 'soukromá nemocnice'. Když se někomu něco stalo, odvezli ho sem a buď si s tím poradili oni sami, nebo zavolali doktory, kteří měli smlouvu mlčenlivosti s Furym. 

,,Ty seš vůl Clinte" Zanadával potichu Tony. Otočila jsem se za jeho hlasem a štěstím mi poskočilo srdce, když jsem viděla, že Tony je živý a zdravý. A pak můj pohled klesl na postel a celý svět se kolem mně zastavil.

Na posteli leželo moje tělo. MOJE TĚLO, nad kterým se skláněl Tony s Clintem a jakýsi doktor právě vešel do pokoje. Na chvíli jsem zapomněla i dýchat, a pak jsem si uvědomila že když se chci nadechnout tak nemůžu. Začala jsem panikařit, že potřebuji kyslík, ale pak mi to došlo. Všechno mi to do sebe zapadlo až moc rychle.

Thor mi párkrát vyprávěl o svém bratrovi, který se pokoušel ovládnout svět a zničil u toho půlku NY. Myslím, že ho nazval Loki. Každopádně jeho bratr prý umí oddělit svojí duši od těla a tím již několikrát předstíral svou smrt.  Celkem rychle jsem pochopila, že to se stalo i mě, ovšem proč nebo jak se mám sakra vrátit, jsem netušila. 

Pohlédla jsem na své tělo na lůžku a zděsila jsem se. Doktor, co před chvílí přišel mi odkryl peřinu a rozvázal několik obvazů, co jsem měla obvázané kolem trupu a byly skrz na skrz prosáklé krví. Od jednoho boku přes břicho až k druhému se mi táhla dlouhá sešitá rána kolem které bylo spousty zaschlé krve. Hned se mi vybavilo, co se stalo a cítila, jak mi stékají slzy po tvářích. 

Vyhrnula jsem si své tričko a podivila se že se mi tam táhne jen dlouhá hnusná a dost viditelná jizva. Proč po mě kapitán sakra mrštil ten jeho stupidní štít?!  Měla jsem sto chutí něco rozmlátit, ale když jsem chtěla kopnout do židle, moje noha jen prošla skrz. To mě naštvalo ještě víc. 

Doktor mi mezitím začal na břicho matlat nějakou mast a já na svém břiše s jizvou ucítila jemné zašimrání. Vztek mě hned přešel a já jen užasle sledovala doktorovo počínání a cítila jemné doteky kolem boků. Takže jsem přeci jen neztratila kontakt se svým tělem úplně. Něco tam zbylo. 

,,Slečna Starková se pomalu ale jistě dává do pořádku, její rameno je jako nové a jak jste sami viděli břicho již vypadá mnohem lépe než na začátku léčby-" Začal se svým monologem, ale byl přerušen Tonyho chraplavým hlasem.  ,,Ještě aby ne, když už tu takhle leží měsíc a půl" zavrčel a doktora probodl pohledem, který jasně dával najevo  nesouhlas s dobou léčby. Překvapeně jsem vykulila oči. 1 měsíc jsem ležela takhle a vnímala tu bolest. Jak to že mi z toho nepřeskočilo? Nebo přeskočilo a tohle se mi jen zdá? Nevěděla jsem, jak se vypořádat s tím, co se právě dělo.

,,Pane Starku, její zranění vyžadují ty nejbezpečnější a nejsložitější postupy, aby byla jako nová" Řekl klidně doktor, ale pak zalistoval v papírech a mírně se zamračil. Tony okamžitě nadzvedl obočí a založil si ruce na prsou. ,,Mám pro vás ovšem jednu špatnou zprávu" Pronesl doktor a vytáhl jeden papír z desek, co svíral v rukou. ,,I když to ani není tak špatná zpráva pro vás, ale spíš pro ní a jejího budoucího přítele"