Dcera Větru //Avengers//

36 - rescue plan II.

Bravery, courageous behavior or character.

---

L O K I :

Jakmile jsem toho rána spatřil Beatrici, stojící uprostřed liduprázdného náměstí, s dřevěnou tyčí v ruce, věděl jsem, že dnes to vše skončí. Neklidně jsem přešlapoval po pokoji, kde mě Oriela posledních pár dní ukrývala. 

Když mě přivedla zpět mezi živé, neměl jsem žádný plán. Cítil jsem se, jako nikdy dřív a první věc, co mi přišla na mysl byla Astra. Během toho, co mě Oriela nechala zotavovat se, jsem dělal potají mnoho průzkumů a pokusů se svojí magií. To byla ta část plánu na útěk, co jsem nepromyslel. Nepočítal jsem s tím, že Oriela bude tak chytrá a nechá stopovat moji magii. Hlavně jsem netušil, že když mě přiváděla zpět, mezi živé, měla možnost si prohlédnout všechny mé vzpomínky. Všechny.

Celou tu dobu mě střežila jako zajatce, jako návnadu, až si pro mě Astra přijde a já byl slepý. Čím víc jsem se zkoušel napojovat na Astřinu magii a dát ji vědět, že jsem na živu, tím blíže byla Oriela k jejímu cíli. Netušil jsem, jak ji plánovala přemoct. Až doteď.

Pohlédl jsem z okna a Beatrice, jakoby cítila můj pohled, se otočila a zářivě modré oči zabodla do těch mých. Tohle už nebyla Beatrice, která královnu nesnášela a byla mou kamarádkou. Byla pod královniným kouzlem a v tu chvíli mi došlo, že tyč v její ruce je něco, co může Astru spolehlivě zabít. 

Podle výraz v mé tváři to Bea musela poznat a zle se na mě pousmála, načež její oči zhasly a ona se klidným krokem vydala vstříc lesům. Prudce jsem se otočil za zvukem otevírání dveří, ve kterých se objevila Oriela.

,,Je tady, že ano?" Nemusel jsem říkat její jméno. Nebylo to potřeba, oba jsme moc dobře věděli, koho myslím.

,,Dokonce se všemi jejími kamarády" Pousmála se jakoby nic a zavřela za sebou dveře, o které se následně opřela a pozorovala mě zvědavýma očima. ,,Víš, kdybys neměl ty pouta, už by si mě zabil" Pronesla ledabyle. Snažila se mě vyvést z míry.

,,Vím, o co se snažíš" Pronesl jsem klidně, ale uvnitř mě to začínalo vřít při představě, že Astra netuší, proti čemu vlastně bojuje. Nevědomky jsem zakroužil zápěstím a k mému zklamání mě tam stále škrtily dva železné želízka. ,,Nepovede se ti to" Otočil jsem se  k ní zády a znovu se zadíval ven. Zatahovalo se a to muselo znamenat, že Astra je opravdu tady.

,,Možná se z toho okna chtít koukat nebudeš, až tam uvidíš její mrtvolu" A s tím byla Oriela zase pryč. 

---

A S T R A:

Bylo to podivné, to ticho, co tu před chvílí ještě vládlo. 

Protože teď se zde odehrávalo všechno, jen ne ticho. Byl tu zmatek, křik, pláč, krev a mnoho dalších faktorů, na které jsem se ani nedokázala soustředit. 

,,Viděl jste někdo královnu nebo Lokiho?" Zeptala se Natasha udýchaně do sluchátka a dostalo se jí jen nesouhlasných odpovědí. Ze všech stran se na nás hrnuli vojáci, z lesa vylézali různá stvoření, očividně toužící po naší krvi a smrti.

,,Musím se dostat dovnitř" Řekla jsem, když jsem odhodila další vlnu přibíhajících vojáků stranou. Cítila jsem se vyčerpaná, už i za takovou chvíli a neuměla jsem si představit, že takhle ještě vydržím dlouho.

,,Najdi si cestu dovnitř a vyzvednu tě" Ozval se Tony a v pozadí bylo slyšet, jak vypálil další rakety z obleku a následný výbuch. Pomocí magie jsem se vynesla o něco víš, abych měla lepší rozhled a o něco více času na to, se pořádně rozhlédnout.

,,Mám ji" Řekla jsem znovu do sluchátka a oči zabodla do Tonyho, jak se ke mně blíží. Najednou se zastavil a natáhl ruku, jakoby po mě chtěl vystřelit a mě trvalo zlomek sekundy, než mi došlo, že střílí na něco za mnou. Otočila jsem se a nebylo to na něco, ale na někoho. 

Beatrice se Tonyho střele ladně vyhnula a tyčí, která teď byla opět v celku se odrazila od země. Natáhla jsem ruce, abych mohla její útok odrazit.

,,Vidím Lokiho, vrchní okno" Ozval se Thor a to bylo to, co mě rozptýlilo. Zaváhala jsem a místo toho, abych soustředila útok na Beatrici, vzhlédla jsem k oknu a v tu chvíli, kdy jsem ho tam viděla stát, s pouty kolem rukou a přímo na mě, svět jakoby utichl. Na pár sekund jsme to byli jen my dva. Po více než roce jsem ho viděla na vlastní oči, už nebyl jen vzdálenou vzpomínkou.

S dunivou ránou a bolestným syknutím jsem dopadla na zem, Beatrice na mě a tyč mi opět přiložila na krk, tak aby mi vzala přísun kyslíku.

,,Tady už jsme jedno byli, ne?" Zachrčela jsem a tentokrát na sobě nedala zdát žádné známky bolesti, když jsem dřevěnou tyč vzala a začala ji tlačit pryč. 

,,Překvapená mou silou?" Pousmála se a kolem nás se rozfoukal vítr a rozpršelo. Přestala jsem se soustředit na kontrolu, zuřila jsem a jediné, co jsem chtěla, bylo dostat se k Lokimu. Stiskla jsem dlaně pevněji a pevně k sobě semknula oční víčka, abych nezačala křičet bolestí. Cítila jsem, že se mi dlaně na tyči obklopují magií.

,,Nebude to fungovat." ozvalo se mi hlavou. ,,Ta tyč tvojí magii pohlcuje a ona ji pak použije proti tobě" Zmateně jsem otevřela oči a došlo mi, že ten hlas patří Lokimu. Rychle jsem magii dostala pod kontrolu a déšť se trochu zmírnil, ale nepřestal. Jako na zavolanou Beatricii sejmula  jedna z Tonyho střel a já se rychle postavila, i když na zemi jsem se nezdržela. Tony mě prudce čapnul a směřoval semnou k paláci.

,,Kam to bude, Astro?" Nad tím, že mě nazval mým pravým jménem jsem se pousmála.

,,Tady" Křikla jsem, když jsme byli přesně tam, kde jsem potřebovala a vykroutila se mu z náruče, takže jsem padala volným pádem. Cítila jsem na sobě jeho pohled i Lokiho. Pád jsem zbrzdila magií a bezpečně dopadla na nohy přesně přede dveře. Zkoumavě jsem si očima prohlédla bariéru, která tam byla a po pár sekundách mi to docvaklo.

,,Jdu dovnitř, sama" Řekla jsem všem do sluchátka.

,,Cože-" Začala Natasha zmateně a Thor ji přerušil.

,,Je tam bariéra, nikdo ze země, ani nic, co pochází ze země ji nepřekročí" Vysvětlil rychle. Tušila jsem, že tohle může být konec. Ale zároveň to může být začátek. 

,,Tony?" Řekla jsem udýchaně a setřela těch pár slz. Vevnitř na mě určitě nečeká nic hezkého a musím to zvládnout celé sama.

,,Proč tam nemůže Thor-" Začal rychle.

,,Tony" Přerušila jsem ho. ,,Dopadne to dobře" S tím jsem si sluchátko z uší vyndala a zahodila ho pár metrů za mě. 

,,Musím to být já" Pronesla jsem odhodlaně, když mě na ramenu zahřála velká dlaň.

,,Já vím" Řekl Thor. ,,Jenom- buď opatrná. Pořád ti musím dát přečíst, co mi napsal Loki na rozloučenou" 

,,Cože?" Otočila jsem na něj zvědavě hlavu. Neměla jsem ponětí, o čem to mluví.

,,Když si myslel, že umře. Napsal dopis, kde mluvil hlavně o tobě. Teď to vypadá vtipně, když je na živu, takže si ho ještě musíš přečíst" Zněl pobaveně a já se na něj pousmála. Pak jsem se ale otočila a přiblížila se blíž k bariéře.

,,Budu se ji snažit vyhnat ven, když ji nebudu moc zabít" Pronesla jsem bez náznaku jediné emoce, i když mi po tvářích stékaly slzy. Bála jsem se. Poprvé jsem se bála jít někam sama a čelit nebezpečí, protože když neuspěju, Loki nebude zachráněn.

,,Budu čekat" Řekl už jen Thor, než zatočil kladivem a opět se pustil do odstraňování nepřátel. S hlubokým nádechem jsem překročila bariéru, nevědomky tak tvořící finální část mého osudu.