Dcera Větru //Avengers//

24 - night talk

Night, the period from sunset to sunrise in each twenty-four hours.

---

Kdo vlastně byl Anthony Edward Stark? 

Pro svět byl tím, kým lidé chtěli, aby byl. Mohl pro ně být jen inteligentní miliardář, co sklízí slávu po otci, mohl být superhrdinou, co každý den nasazuje život ve snaze ochránit zemi, a stejně tak ho mnoho lidí stále vidělo jako necitelného člověka, co zahazuje lidskost a prodává nebezpečné zbraně do nesprávných rukou. Zkrátka ho každý viděl jinak, ale jednu věc o něm věděli všichni. Anthony byl Iron Man a Iron Man byl Anthony. Patřili k sobě, Tony a oblek byli spojeni jakýmsi zvláštním poutem, kterému nikdy neporozumím. 

Ale i přes to kolik podobizen na sebe můj bratr bral, pro mě to stále byl jen Tony. Ten starší bráška, co mě střežil jako oko v hlavě, ten idiot, co mi bral ovladač od televize a přepínal ji, během koukání na film. Vždycky jsem ho viděla, jako toho obyčejného kluka z Long Islandu co, mi pomáhal s matematikou. Jenže potom, co zemřeli rodiče, Tony se změnil. Začal pít, přebíhat od ženy k ženě a mě se stranil. Byly to těžké časy, ale nakonec bylo vše v pořádku. Náš vztah se začal obnovovat a cítila jsem, že naše pouto je silnější než kdy dřív. Myslela jsem si, že Iron Man mi změní pohled na mého bratra, ale k mému překvapení, se to nestalo. I po tom všem to byl jen Tony. Nejdůležitější osoba v mém životě. 

,,Občas mi to chybí, víš?" Vzdálený hlas, tichý ale přesto pevný. Zmateně jsem se kolem sebe rozhlédla, ale nikdo nikde. ,,Ta stará Astra" Byl to mužský hlas, ale komu patřil jsem nedokázala odhadnout. Byl to hlas plný bolesti. 

,,Neříkej jí tak" Pokáral ho tiše druhý hlas, o něco jemnější, zženštilejší, ale také plný hořké bolesti. S tichým lupnutím v kolenech jsem se zvedla z tureckého sedu a pevně v ruce sevřela lem Stevovi mikiny, která na mě visela jako prádlo na šňůře. Hlasy neutichaly, naopak, čím blíž jsem byla jednomu ze sloupů, tím nabíraly na intenzitě. Dlaněmi jsem se opřela o chladný beton a pomalu jsem vystrčila hlavu. 

,,Pamatuješ, když ji sem Tony poprvé přivedl? Nikdo se s ní nechtěl pakovat, ale teď si bez ní naše životy nedokážeme představit" Uchechtl se zasmušile ten první a mě chvíli trvalo, než mi došlo, že přede mnou sedí Clint s pivem v ruce, nohy volně spuštěné přes okraj mrakodrapu a vedle něj si to hoví Natasha, taktéž popíjející pivo, ale sedící v tureckém sedu, záda rovná jako pravítko a vlasy ji jemně čechral noční vítr, který mě osobně naháněl husí kůži. 

Nechtěla jsem poslouchat, opravdu ne. Poslušně jsem zastrčila hlavu zpět za sloup a opřela se o něj zády. Není slušné odposlouchávat, ale touha zjistit, proč se baví zrovna o mě, se zdála silnější. Chvíli mezi těmi dvěma panovalo ticho. Opět jsem se vrátila do předchozí pozice, tak, abych na ně dobře viděla, ale abych zůstala nezpozorována.

,,Měli by jsme jít" Řekla jen Natasha a postavila se. Clint k ní zvedl pohled a jeh oči se zaleskly v měsíčním svitu. Byl úplněk. 

,,Myslíš, že na ni Loki shlíží ze shora?" Jeho hlas byl tišší než předtím, vlastně skoro šeptal a ani já si neuměla vysvětlit, jak to že jsem ho slyšela. Natasha mu věnovala malý úsměv. Vlastně to bylo jen takové cuknutí koutky, ale lukostřelec to v tom dozajista viděl, stejně tak, jako musel vidět upřímnost v rusovlásčině očích. 

,,Kouká na ní skrz všechny galaxie" Mírně zaklonila hlavu, aby se na pár sekund pokochala noční oblohou a poté se opět otočila na Clinta. Zhoupla se na patách a s dětinským (i falešným) úsměvem k němu natáhla ruku, aby ho vytála do stoje. ,,A teď jdeme spát, ty moulo" 

---

Mohlo být něco okolo deváté ráno, nebo také mohlo být klidně čerstvě po půlnoci. Neměla jsem absolutně žádný pojem o čase. Od té doby, co Clint s Tashou opustili střechu a s ní i mě, se mi v hlavě utvořilo mnoho otázek. Opravdu mluvili o mě? Pokud ano, proč by na mě skrz galaxie koukal nějaký Loki? Kdo je sakra Astra? 

Když jsem se vracela do spícího a vyhřátého mrakodrapu, zavřela jsem se ve svém starém pokoji a poprosila Jarvise, aby ztmavil všechna okna a v pokoji tak vytvořil tmu. I když jsem nevěděla nic, stále se mi v hlavě vracelo jedno jméno. Loki. Loki. Loki. 

Kdo je sakra Loki? 

---