Dcera Větru //Avengers//

2 - island

War, a state of armed conflict between different countries or different groups within a country. 

---

Aletta:

Rychle jsem se zvedla, nechala snídani snídaní a rozběhla se zpět do hotelu. Jakmile jsem udělala pár kroků, vedle mě do písku přistála první netrefená kulka. A pak další a hned na to se spustila hlasitá, nepřerušovaná střelba. Kdokoliv byl na pláži či seděl na terase, nemohl přežít. Uvnitř mě pomalu rostlo pocit zoufalství a cítila jsem, že zanedlouho se mi spustí slzy.

Jako zázrakem mě žádná z kulek netrefila, a už když jsem se začínala radovat že cestu do hotelu přežiju bez sebemenšího škrábance, mým ramenem se prohnala obrovská bolest. Zaúpěla jsem a druhou rukou se chytla za ránu po kulce. Cítila jsem, jak mi do dlaně a po zádech stéká horká krev. Zaběhla jsem dovnitř kde vládl naprostý chaos a bezmyšlenkovitě se vydala do pokoje. 

I když jsem nikdy oficiálně nepatřila do Avengers, můj bratr na mojí bezpečnost dbal víc než na cokoliv jiného. A i když jsem několik jeho obleků měla v pokoji, sama jsem mu ukradla ten co nejmenší aby se mi vešel do kufru cestou sem. Z pod postele jsem vytáhla malý, kovový, červený kufřík a na modrý kruh uprostřed jsem přiložil dlaň. 

O pár sekund později jsem již v obleku Iron Mana vyletěla z pokoje a sestřelila první vrtulník, co mi přišel na oči. Ránu v rameni jsem přestala vnímat, adrenalin z boje kolem mě zcela pohltil.

,,Ahoj Jarve" Pozdravila jsem mého neviditelného přítele, když mi přišlo že je tu docela ticho, na to že všude kolem mě vybuchují bomby a létají kulky.

,,Dobrý den, slečno Starková, máte tu hovor od pana Starka, tvrdí, že je to naléhavé" Informoval mě Jarvis a já se ušklíbla. Že by o mně měl Tony strach? ,,Hoď ho na pár sekund na čekačku a pusť mu nějakou pěknou hudbu" I přes to, že jsem měla postřelené rameno a můj oblek byl už malinko v dezolátním stavu, jsem se musela usmívat při představě jak Tony bude zuřit. Žádná situace mi nemohla mojí povahu jen tak sebrat. Nesnášela jsem být vážná. S humorem je vždycky všechno lepší.

,,Aletto! Jak si to kurva představuješ, jsi ty vůbec normální?! Doufám že jsi aspoň živá a zdravá jinak tě uškrtím" Prskal naštvaně a já se nad jeho slovy potichu rozesmála. 

,,Žiju bratříčku, žiju. Jen mám rameno v prdeli, jinak v pohodě" Mezitím co jsem mluvila s Tonym jsem sejmula další helikoptéru. ,,Divná poloha slečno" Okomentoval to Jarvis načež mu Tony odsekl ať sklapne aspoň během hovoru a opět mluvil se mnou.

,,Hlavně to přežij, Avengers touhle dobou seděj na prdelích v zasedečce a poslouchaj Furyho, jak nadává, že tam nejsem" Z jeho hlasu byl cítit úšklebek. Jakoby si snad Fury myslel, že se Tony někde ukáže v čas. Nikdy mě nepřestane bavit fakt, jak jsme si s Tonym povahově podobní.

,,A kde jsi ty?" Zajímalo by mě, kde se ten ňouma zase toulá místo toho, aby seděl se zbytkem týmu a plánovali, jak mě odsud sakra dostat. Ne že by mi vadilo sestřelovat vrtulníky a lítat tady v železným obleku, ale to rameno bolelo čím dál tím víc a krev jsem měla úplně všude. Adrenalin přece jen za chvíli vyprší.  I když jsem Starková, tak vlastně Starková nejsem a v duchu mi nedělalo problém si přiznat, že pomoc by se hodila. Nahlas bych to ovšem neřekla, ani kdybych stála na prahu smrti.

,,Podívej se za sebe, Ali" Usmála jsem nad přezdívkou, kterou mi dal Clint a teď ji používají skoro všichni. Jakmile mi došel význam jeho věty, můj úsměv ztuhl a já se na něj otočila. To byla ta chyba. 

Chvilka nepozornosti, všechno se to stalo tak rychle. Slyšela jsem, jak vzduchem něco sviští a odhodilo mě to do rozpadající budovy za mnou. Že to byl kapitánův štít jsem si uvědomila, až když mi to rozřízlo oblek a já zvedla hlavu ze země, abych zjistila proč mě tak moc sakra bolí břicho. Jakmile jsem uviděla jak Stevův štít rozřízl oblek, došlo mi že se mi jeho štít zarazil do mého břicha a rozřízl ho, stejně jako ten oblek. Do očí mi začali stoupat slzy, ruce se mi třásly a rozbolela mě hlava. Nepatrně jsem se pohnula a z mých úst se vydral bolestný sten. Začínala jsem se cítit malátně.

,,J-jarve" Šeptla jsem namáhavě a zapřela se o klepající se ruce. Začínalo se mi chtít spát.

,,Mám odvolat oblek, slečno?" Zeptal se naprosto klidně. Nevím jak jeho, ale mě moje díra v břiše rozhodně klidnou nedělalo. 

,,Ano" Na pár sekund jsem zavřela oči a čekala až ze mě oblek spadne. Proč jsem sakra Tonymu nemohla vzít něco kvalitnějšího a musela si brát prototyp? 

Hned jak jsem na sobě necítila oblek, objevila se přede mnou Tasha s Tonym. Tony ke mě okamžitě klesl na kolena, odklopil si masku a šokovaně na mě hleděl. V jeho očích byl jasně vidět strach a panika. 

,,Musíš pryč" Křikla Natasha a snažila se nám krýt záda mezi tím, co Tony nenacházel slova. Nakonec přeci jen něco říkal, ale já jen rozmazaně viděla jak otvírá rty a cítila, jak mě zachytil když se mi podlomily ruce.