Dcera Větru //Avengers//

13 - ,,if i knew it, i wouldn't speak"

Sleep, a condition of body and mind which typically recurs for several hours every night, in which the nervous system is inactive, the eyes closed, the postural muscles relaxed, and consciousness practically suspended.

---

,,Letty.." Vydechl Loki, tak jemně, jak jen dokázal. Bolelo ho to i za ní. Musela to slyšet, všechno a černovlasý si uvědomoval, jak moc jí to musela sebrat. Nikdy se necítil tak plný empatie vůči někomu, až doteď.

,,Aletto" Oslovil ji znovu a o krok se k ní přiblížil. Její bledé tváře smáčelo spousty slz a z jejích úst se draly vzlyky společně s trhanými nádechy. Jemu samotnému to trhalo srdce, vidět ji takhle, ale normálně by si za takové milé chování nafackoval. Nyní si to ani pořádně neuvědomoval, jediné, co mu běhalo v mysli bylo, aby se o Alettu mohl postarat a utěšit ji. Aby ji byl schopen ulevit od bolesti, ve které očividně byla.

,,Aletto, musíš se uklidnit" Promluvila náhle Frigga, když se rozletěly balkonové dveře a všechny v pokoji ovál chladný vítr. Venku zuřila vichřice. Loki vnímal, že se jeho matka pokouší uklidnit Letty, ale věděl,  že to je naprosto k ničemu. 

,,Takhle to nepůjde, matko. Musí myslet na něco jiného" Prohlásil rozhodně. Horlivě přemýšlel a neklidně poklepával nohou. 

,,Jednej rychle, synu" Pobídla ho Frigga. Věděla, co se chystá její syn udělat a podporovala ho.

Loki si bezradně povzdechl, ale sebejistým krokem se vydal k Alettě, která na něj vyděšeně hleděla, ale plakat stále nepřestávala. Bez jakýkoli poznámek si ji přitáhl do objetí a ruce spojil za jejími zády. I přes zimu panující venku, je obalilo teplo a Loki se cítil, jako nikdy předtím. Jako kdyby měl před sebou smysl celého jeho života. Už nikdy ji nechtěl pustit, nechtěl se toho příjemného pocitu kolem srdce zbavit. Rukama ji sevřel ještě pevněji a zavřel oči, protože vítr byl až moc ostrý.

Aletta se cítila naprosto zničená, jakoby ji někdo vyrval srdce a místo toho tam nastrčil bombu. Vnímala, jak na ní Loki a Frigga mluví, uvědomovala si i to, že venku zuří vichřice, kterou rozpoutala ona a chtěla ji zastavit, jenže to, že nevěděla jak, ji dohánělo k dalším slzám a pocitům zoufalosti. A pak k ní zamířil Loki a vtáhl si jí do hřejivé náruče. Letty byla naprosto zmatená, nechápala o co se černovlasý snaží, ale svůj účel to splnilo. Venku po pár dalších sekundách zavládlo ticho a klid. Po větru a dešti ani stopa. Nikdy se necítila tak klidně, jako v jeho náručí.

Frigga na ni byla svým způsobem pyšná. Byla to jedna z mála osob, pro kterou by Loki udělal cokoliv. Pro obyčejné lidi se může zdát objetí jako jednoduché gesto, ale pro někoho, jako je Loki to znamenalo mnoho. A Frigga věděla, co pro ně má osud připraveného. Tohle byl začátek něčeho, co už stovky let neviděla.

Aletta si položila hlavu na jeho rameno a zavřela oči. Nechtěla, aby ostatní viděli že brečí, ale slzy si našly cestu i skrz zavřen oční víčka. Její ramena se již netřásla tolik, jako předtím, ale o to víc se cítila zničená uvnitř. Loki ji na sebe přitiskl ještě pevněji a zamumlal jednoduché zaklínadlo, díky kterému Letty upadla do bezesného spánku. Černovlasý si ji vyhoupl do náruče a chtěl odejít zpět do jeho komnat, ale hlas jeho matky ho zastavil.

,,Mám pocit, že její původ nebylo to jediné, čemu nerozumíš. Už nejsi ten kluk, kterému bylo předurčováno s jakými dívkami se smíš bavit a s kterými ne. Nebraň se svým emocím a citům. Dospěj už trochu, synu" 

---

2 dny. 2 dny Loki nevyšel ze svých komnat. 

Těch 48 hodin strávil u Aletty, která spala v jeho posteli a přemýšlel. Matčina slova mu uvízla v mysli a nemohl je vytěsnit. Pomalu si začal uvědomovat, že Letty musí být něco speciálního, přeci jen objal ji a v ten moment ho obalilo zvláštní teplo. Žádné sebe donucování k tomu to udělat, naopak byl nadšen, když ji mohl sevřít v náručí. Pomalu mu začalo docházet, že i přes to, že ho Aletta neuvěřitelně štvala, a znal ji pouze 3 dny něco k ní začínal cítit. Jednou, když byl zoufalý, protože nevěděl jak se zachovat, se rozpovídal. Povídal Alettě o jeho dětství, jak vyrůstal v Thorově stínu a nakonec se dostal až do části, kdy se jí svěřil že je zmatený z vlastních citů k ní, ale začíná si být jistý že jí má rád, možná dokonce více. To vše bez jakéhokoli podezření, že by ho Aletta mohla ve spánku slyšet. 

A možná, kdyby se Loki rozhodl správně, by spolu mohli být šťastní. Jenže Loki byl sobec, Aletta spala a jeho nenapadlo nic lepšího, než se držet svého původního plánu a své city odsunout na vedlejší kolej, tak jako vždy. Ale vše špatné je pro něco dobré, ne? 

---

Aletta se mezitím několikrát vzbudila, chtěla se zeptat, jak dlouho spala, jak je na tom její tělo, ale pak si uvědomila vše, co toho večera slyšela a přepadla ji úzkost. Pokaždé to bylo to samé, Loki ji vždy bedlivě pozoroval. Vzbudila se, vypadala ospale, ale stále relativně normálně, jenže pak začala nepravidelně dýchat, nevěřícně se dívala na své ruce načež propukla v pláč. A Lokimu nezbývalo nic jiného než ji vždy obejmout, počkat až se vítr venku uklidní a poté ji s polibkem na čelo, poslat do říše snů. Ač to byla srdcervoucí situace, bůh si užíval se k ní chovat, jako k jeho drahé polovičce. 

,,Nemůžeš ji takhle uspávat navždy" Ozval se dívčí hlas ode dveří. Loki sebou trhl a rychle pustil Lettinu ruku, kterou do této chvíle pevně svíral. 

,,Beatrice, nesmíš mě takhle děsit" Napomenul ji, ale v jeho hlase byla slyšet nervozita. Věděl, co příchod této (na první pohled) dvanáctileté dívenky znamená.

,,Loki" Povzdechla si a přešla k němu. Postavila se za něj a položila mu ruku na rameno. Oba teď shlíželi na Alettino spící tělo které vypadalo klidně. ,,Vím, že to pro tebe nebude lehké, ale královna začíná být netrpělivá" Stiskla mu rameno a i ona sama byla smutná za svého svěřence. Neměla roli, kterou pro královnu hrála, ráda, ale neměla na výběr.

,,Nebude lehké? Pff" Odfrkl si Loki a prudce vstal ze židle. ,,Nic pro mě neznamená, nechám ji probudit, vrátím do těla a dokončím úkol. Vyzvednu si své tělo a už o mě nikdy neuslyšíte" Jeho ledová maska a necitelnost byla zpět. Ze svého ramena setřásl dívčinu ruku a přešel k Astře, aby ji mohl probudit. Všechno uvnitř něj křičelo, aby to nedělal ale on nemohl jinak. Nemůže obětovat tolik, jen pro něco zvané láska. 

,,V její přítomnosti by jsi měl slova volit opatrně, vše to slyší" Odsekla mu Beatrice. Štvalo ji, když se Loki začal přetvařovat. Kolikrát mu říkala, že k ní může být naprosto upřímný. 

Loki se zarazil. Své prsty měl několik centimetrů od Alettina těla. Jeho obličej zbledl. 

,,Co jsi jí říkal?"  Zeptala se dívenka podezíravě. Loki se druhou rukou podrbal na zátylku. Všechny ty historky se mu vracely a on toho začínal litovat. 

,,Nic pro tvoje uši" Řekl po chvíli ticha a zněl podivně klidně. ,,Kdybych to věděl, nemluvil bych" Zamumlal spíš pro sebe. Svými prsty lehce přejel po jejím čele a Aletta prudce otevřela oči. Čekal, že se bude opakovat ten samý koloběh, jako po každém jejím probuzením, ale tentokrát se jen vyhoupla do sedu a zatnula pěsti aby zabránila třasu. Cítila se mizerně, ale Lokiho poslední historky ji rozptýlili a zaměstnali mysl více, než skutečnost, že zjistila kým doopravdy je.

,,Musíme si promluvit Loki. To co mi předtím říkal.. Já nevím co si o tom mám sakra myslet, ještě po tom co předvádíš teď ale-" Začala Aletta mlít, její nitro bylo naplněné nadějí, že by ji snad Loki měl rád, nebo ji miloval. Doufala, že předtím se nepřeslechla a nynější řeči o tom, jak pro něj nic neznamená nebyli směrované na ní. Její mozek se konečně zaměstnával něčím jiným.

,,Sklapni Aletto. Není čas, musíme tě vrátit do těla" Odsekl jí. Hrubě ji chytil za zápěstí a škubnutím ji vytáhl do sedu. 

,,Proč? Jaký úkol to mus-" Letty měla v hlavě milion otázek a vyjmečně se jí podařilo nepřemýšlet nad tragickými událostmi jejího dětství. Její otázku však přerušil Loki, který do druhé ruky vzal Beatrici která tam do teď zmateně stála a přemístil je do matčina salonku.