26 - the power within me

601 41 1
                                    


Wind, the perceptible natural movement of the air, especially in the form of a current of air blowing from a particular direction.

---

,,Vy dva! Opovažte se zase hádat kvůli blbostem!" Okřikla jsem Sama s Buckym, kteří se po delší době opět ukázali ve Avengers Toweru. Venku foukal podzimní vítr a déšť divoce bubnoval o okna. Můj dlouhovlasý kamarád se na mě pobaveně zašklebil a Sam zoufale zvedl ruce, jakože se vzdává. 

,,Jen si myslím, že Hra o trůny je zbytečně dlouhá" Bránil se Bucky a Sam se na něj zamračil. Ruce si pro změnu založil na prsou. 

,,Vždyť jsi to ani neviděl!" Odsekl mu snědý Avenger. 

,,Můžete na chvíli sklapnout?" V dveřích do kuchyně se objevil Clint s několika filmy na DVD v ruce. ,,Rád bych si něco pustil" Zamručel a svižným krokem pokračoval přes jídelní kout až do obýváku. Mě nevěnoval ani pohled. Poslední dobou se mnou vůbec nekomunikuje, v podstatě mě ignoruje. Možná je na čase zjistit, co se děje. 

Krátce jsem se podívala po Buckym a Samovi, kteří se opět pustili do divoké debaty na nějaké nesmyslné téma, ale tentokrát jsem jejich slova nevnímala. Prostě jsem je  vypustila a pomalým krokem se vydala směrem  k pohovce, u které poskakoval Clint a snažil se DVD nacpat do televize.

,,Nemyslím si, že tahle super moderní Tonyho televize umí ještě přijmout DVD" Okomentovala jsem jeho snahu tiše a usadila se na příjemně měkkém gauči.  Lukostřelec se ani neotočil, jen na chvíli zmrzl v pohybu a pak se s tichým povzdechem posadil na druhou stranu pohovky. DVD odhodil na stolek před námi, tím pádem se mi umožnil výhled na obal a výrazný nápis 'Hunger Games'. 

,,Jarvisi, pusť prosím Hunger Games" Poprosila jsem mého neviditelného kamaráda, který se bohužel ozval se zápornou odpovědí.

,,Obávám se, že to nebude možné, slečno" Místností se rozlehl jeho robotický hlas a Clint i já jsme překvapeně pozvedli obočí. ,,Mám od vás zakázáno přijmout jakýkoli požadavek" Dodal na vysvětlenou. 

,,Na čí příkaz?" Ozval se lukostřelec a skenoval strop pohledem, jakoby tam snad mohl být ukrytý Jarvisův obličej. Trochu se u toho ušklíbl a já se maličko uvolnila. Vlastně jsem si ani doteď neuvědomovala, že jsem byla napjatá. 

,,Pana Starka" Na to už jsme ani jeden neměli co říct, a tak jsem se jen ztrápeně povzdechla. Včera, asi 2 hodiny po hádce v konferenční místnosti, jsem zkusila najít Tonyho, ale opustil budovu, telefon mi nezvedal a na zprávy neodpovídal. Do teď jsem ho neviděla, a umím si představit. jak moc je na mě naštvaný. Mrzí mě to, trochu teď lituji, že jsem ty slova vůbec vyřkla. 

,,Pořád se zlobí?" Nakrčil obočí Clint. 

,,Od včerejška jsem ho neviděla" Znova jsem si povzdechla a v obývacím pokoji zavládlo ticho, tedy až na doléhající zvuky z kuchyně, kde se stále popichovali Bucky se Samem. 

,,Clinte, co se to v poslední době děje?" Zabodla jsem do něj své tmavé oči a snažila se, aby mi neunikla jedna jediná změna v jeho obličeji. Potřebovala jsem buď odpovědi na všechny mé otázky, nebo uklidnit, že se nic neděje, že je vše v pořádku a moje noční můry nemají žádný hlubší význam. 

Lukostřelec byl zticha. Žádná známka nejistoty nebo naštvání, jeho oči se zabodly do mých a já na něj s nadějí v očích koukala. Modlila jsem se, aby mi nezalhal.

,,Všechno je v pořádku, Letty" Pousmál se falešně a začal se zvedat. Rychle jsem se postavila taky, začínala jsem být naštvaná. 

,,Něco mi uniklo? Nikdy dřív jsi mi nezalhal, proč teď?" Musela jsem se kousat zevnitř do tváře, abych se na něj nerozkřičela. Clinta jsem měla ráda, byl něco mezi mým nejlepším kamarádem, tátou a mentorem. Jenže teď, od té doby, co jsem se vrátila z nemocnice, se vše změnilo k horšímu.

,,Nel-" Chtěl vyslovit další lež  o tom, jak mi nelže a že by si to nikdy nedovolil, ale já ho přerušila.

,,Ani to nezkoušej" Odpálkovala jsem ho naštvaně a otočila se k němu zády. Najednou, ani nevím proč, mě popadl hrozný vztek, a já se snažil sama sebe uklidnit. Došla jsem k velkému oknu a opřela se o něj. Točila se mi hlava, klepaly se mi ruce a na zádech mi naskakovala husina. Pevně jsem stiskla víčka k sobě a snažila se to překousnout. Jakoby se do mého těla zapichovalo tisíce malých ostrých jehliček. 

,,Jsi v pořádku?" Zaslechla jsem Buckyho, který přišel z kuchyně. Dal mi ruku na rameno, ale jakmile se mě dotkl, nějaká síla převzala kontrolu nad mým tělem. Všechen ten zmatek před pár sekundami byl nápor té síly, chtěla abych ji dala volnost a povolila. A já povolila. Všechny v místnosti ovál chladný vítr, mě příjemně zalechtal na zátylku a Bucky, který se mě stále dotýkal odletěl na druhou stranu místnosti. S dunivou ránou sjel podél stěny, do které udělal prohlubeň a vyděšeně mě pozoroval. 

,,Co. to. sakra. bylo" Řekl sekaně Sam, který mi věnoval nic nechápající pohled a poté svižným krokem přešel k Barnesovi a pomohl mu na nohy. Clint mi věnoval soucitný pohled a já jen otvírala a zavírala pusu, jako ryba na suchu. Nevěděla jsem, co mám říct. Ta síla byla stejně náhle pryč, jako se objevila. Do mých očí začaly stoupat slzy a já nevím, jestli to byly slzy smutky, vyděšenosti nebo zoufalství, protože jsem z toho, že mi nikdo nedokázala odpovědět, začínala šílet. A tohle ve mě vyvolalo další vlnu otázek. 

,,Aletto?" Ozval se Steve a já se za ním vyděšeně otočila. Stál tam se všemi, dokonce i s mým bratrem, který se tvářil nanejvýš zděšeně. Rána očividně přilákala všechny v dohledu a doslechu.

--- 

Ahoj! Opět se ozývám po kratší době a tentokrát jsem na sebe pyšná😄
Nejen že jsem se dokopala upravit tuto část (i tak se omlouvám za případné chyby), dokonce jsem si i jednu předepsala a jako třešničku na dortu jsem změnila název do češtiny (Italštinu a veškerou spojitost jsem se nakonec rozhodla z příběhu vyřadit) a vytvořila nový cover 💖 Rozhodovala jsem ještě mezi dalšími 5 návrhy, ale nakonec jsem se rozhodla pro tenhle protože, no, ten Loki na tom obrázku?! 😍🤷‍♂️ 

Za všechny sdílení a hvězdičky budu neskutečně vděčná 😍😊



Dcera Větru //Avengers//Where stories live. Discover now