Dcera Větru //Avengers//

38 - awakening

Hug, an act of holding someone tightly in one's arms, typically to express affection.

---

,,Cestovat na Ásgard pomocí náramku, co bylo přenášedlo sem" Zopakovala Frigga to, co právě řekl Loki. On jenom přikývl a neklidně dál přešlapoval po místnosti. ,,Chytré" Uznala nakonec jeho matka a on po ní střelil nehezkým pohledem.

,,Vymyslel to Thor" Konstatoval arogantně, jakoby ho jen vyslovení jeho jména uráželo. 

,,To neznamená, že to není chytré" Odporovala mu Frigga klidně. ,,Věděla jsem o tom, ale po takové době jsem nečekala, že to někdy využije"

,,Matko-" Začal naštvaně a zastavil se na místě. Hlavou mu běhalo tisíce myšlenek a poslední, co chtěl, bylo poslouchat, jak je jeho bratr zase za hrdinu. Nevěděl, jak ve větě pokračovat a tak se slova chopila jeho matka.

,,Zachránilo jí to život" Řekla ostře nakonec a věnovala mu dlouhý pohled. Na to už neměl Loki co říct.

---

Ležela tam, kde to všechno začalo. Ležela tam, kde k ní Loki předtím promlouval, tam kde ji objímal, svěřoval se jí, když si myslel, že ho neslyší. Ležela na tom místě, kde pomalu Lokimu dřív docházelo, že k ní chová určité city, které ho děsily.

Všechno to teď vypadalo podobně. Astra tam ležela, pod Lokiho kouzlem spánku, on u ní trávil skoro všechen jeho volný čas. Jediný rozdíl byl, že teď se už nedržel zpátky. Už se těch citů, té lásky a náklonnosti, co k ní cítil, nebál. Přál si, aby se co nejdřív probudila a on ji to mohl říct doopravdy, vzít ji na procházku nočními zahradami, projet se s ní na koni, řádně ji představit své matce a mnoho dalších věcí.

,,Přivezli jí" Ozval se Thorův hlas na druhé straně dveří od Lokiho pokoje. Mág odtrhl své oči od Astry a s posledním zmáčknutím její ruky se zvedl a vydal se ke dveřím. Vyšel na chodbu a tiše je za sebou zaklapnul, než se otočil na Thora, který už směřoval chodbou pryč. 

,,Proč by jsi mi to říkal?" Promluvil tiše, ale byl si jist, že bratr ho slyšel. Thor se zastavil a otočil se na Lokiho. 

,,Matka říkala, že by si to chtěl vědět" Znovu se dal do pochodu a během několika sekund zmizel Lokimu z očí. Ten si jen povzdechl a vydal se směrem k zahradám, protože věděl, že tam se bude jeho matka dnes v odpoledních hodinách nacházet. 

Stála na kraji zahrady, zády k němu, opřená o římsu a koukala do vzdálené krajiny, která jistojistě skrývala spoustu tajemství. Ani se nemusela otáčet, aby věděla, že za ní přišel Loki a proč. 

,,Byla pod vlivem královny" Řekla tiše a neodtrhla svůj pohled od vrcholků hor zářících na jasném slunci. Nechtěla mluvit nahlas, bála se, že Lokimu tím snad nějak ublíží.

,,Proč jste ji sem přivezli?" Nezněl naštvaně ani ublíženě. Vlastně mluvil stejně tiše, jako jeho matka.

,,Byla to tvá kamarádka. Pohřeb?" Otočila na něj tázavě hlavu, když k ní přikročila a opřel se o římsu vedle ní. Loki se jen ironicky uchechtl a jemně zakroutil hlavou.

,,Radši bych pořádal pohřeb pro samotnou Orielu" Pronesl hořce. Stále se jim nepovedlo ji najít. Po tom, co Astra umírala a Thor navrhnul přemístění na Ásgard, Loki neváhal a nechal všechny a všechno na Orielu, zajímající se jenom o Astru a její přežití. Vzali si ji do péče nejlepší zdravotníci a podle nich má být z nejhoršího venku, jen potřebuje odpočinek dokud její tělo samo nerozhodne, že měla dostatek odpočinku. Na Beatrici neměl Loki ani pomyšlení.

,,Pořád se neobjevila?" Optala se Frigga se zájmem v očích. 

,,Myslím, že už se ani neukáže" Řekl Loki a myslel to vážně. I když by mu to udělalo radost vidět Orielu mrtvou, ještě radši bude, když už se jim do jejich životů nikdy nepřimíchá. 

,,Zajímalo by mě, kam se ukryla" Pronesla Frigga a pak se na Lokiho otočila celým tělem. ,,I když možná bude lepší, když už se nikdy nesetkáte" Bylo to jakoby Lokimu brala jeho myšlenky přímo z hlavy a říkala je nahlas. Loki se na ní jen usmál, než ji věnoval krátké, ale pevné objetí. 

,,Děkuju za všechno, matko" Řekl tiše, že ho skoro ani Frigga neslyšela. Vlídný úsměv mu oplatila a pomalými kroky se bez dalších slov začala přibližovat zpět k paláci. Venku začal pofukovat studený větřík a slunce se schovalo za tmavé mraky. Astra bude brzy vzhůru.

 ---

Když se ráno Loki vzbudil, venku pršelo. Pohledem od okna sklouznul na Astru klidně ležící vedle něj a pousmál se, když si všimnul, jak se jí pomalu do tváří vrací barva. Všem bylo jasné, že se zanedlouho vzbudí. I přes nečas venku se mág rozhodl pro ranní projížďku na koni, aby si vyčistil myšlenky. Každý den neustále přemýšlel, jak to bude, až se Astra vzbudí. Bude chtít zpět na Midgard? Bude chtít zůstat? Nevěděl, co čekat. I když by to nikdy nepřiznal, bál se. 

Dobou, kdy Loki sedlal koně ve stáji venku přímo lilo, ale stále se svého plánu nevzdával, i když už věděl, že pojede menší okruh než obvykle.

Když byl zhruba v půlce cesty, mračna se roztrhala a déšť ustal. Loki začal panikařit, že tam není, když se Astra probudila a rychlým pohybem pobídl koně k svižnějšímu tempu a zatáhl za otěže, aby se vrátili cestou, kterou přijeli.

Mezitím Astra seděla na kraji posteli, v očích slzy a v zádech ji hřálo slunko. 

,,Co to je?" Zeptala se Thora, který u ní byl jako první, když se probudila. Věděla, co to je, vzpomínala si, že jí o tom Thor říkal, ale stále byla zmatená.

,,Dopis na rozloučenou od Lokiho" Pousmál se a přešel k oknu. ,,Slíbil jsem ti přece, že ti ho dám přečíst" Otočil se na ní, ale u okna zůstával.

,,Nevěděla jsem-" Začala Astra ale pak se zasekla. Nadechla se a začala znova. ,,Netušila jsem, že Loki se o mě takhle.." zamyslela se, když hledala ty správné slova ,,..zajímá" řekla nakonec nejistě. ,,Věděla jsem něco, ale nevěděla jsem, jestli to myslí vážně"

Thor se jenom zasmál. ,,Astro, mého bratra jsem viděl v hodně situacích" Povzdechl si, když viděl Lokiho mířit na koni k paláci. ,,ale zamilovaného? nikdy" Odpíchl se zády od stěny a přešel k ní. V očích se jí stále leskly slzy, ale ne smutku. Thor ji vzal dopis z rukou a usmál se. 

,,Co Tony? A ostatní?" Uvědomila si najednou a její srdce vynechalo úder. 

,,Všichni v pořádku, po Oriele ani stopy, takže když tě Loki přemístil, zamířili jsme domů"

,,To jsem ráda. Těším se, až je zase uvidím" Pousmála se a Thor ji to oplatil, načež se bez dalšího slova vydal pryč z jejího pokoje. Oba věděli, že Loki tu bude každou chvíli.

,,Je vzhůru?!" Křikl na něj Loki, když kolem Thora o pár minut později proběhl v jedné z mnoha chodeb, kterou odcházel. Thor se jen zašklebil a než měl šanci odpovědět, Loki už byl pryč. S matkou, která seděla na lavici a vyšívala, si Thor vyměnil vševědoucí pohled. Oba věděli, že takhle to má být. Astra a Loki. Spolu.

---

Dveře se prudce otevřely a Astra sebou mírně cukla, kvůli tomu náhlému zvuku. Vzhlédla a jakmile viděla udýchaného Lokiho, jak spěchá do pokoje, automaticky se usmála. Obalil ji hřejivý pocit štěstí, jako už dlouho ne.

Bez jakýchkoliv slov se postavila a nechala se zmáčknout v jeho pevném objetí.

,,Smrdíš jako kůň" Přerušila uklidňující ticho dívka po několika sekundách a maličko se od Lokiho odtáhla, aby mu viděla do obličeje. Jeho ruce ovšem stále zůstaly kolem jejích boků, kde příjemně hřály.

,,Myslím, že jsi chtěla říct, že vypadám jako bůh, ne?" Zavtipkoval a obklopil ho nepopsatelný pocit štěstí, když viděl, jak se Astra nad jeho vtipem zasmála. Dokázal ji rozesmát, tak lehce. Zdálo se mu, že na tohle čekal celý svůj život. 

Konečně poznal štěstí.