Dcera Větru //Avengers//

11 - hidden feelings, white hair and sleep

Confused,  (of a person) unable to think clearly; bewildered.  

---

,,Cože?" Bylo první co Alettě přišlo na mysl. ,,Jak mám jako připravit duši? Co to je za nesmysl?" Zamračila se. Začínala být unavená, což bylo zvláštní, protože v předchozím týdnu necítila únavu ani jedinkrát. Kolem Lokiho si přišla opravdu zase jako předtím. Nějakým způsobem ho kvůli tomu měla radši, než by měla, i když si to sama sobě nepřipouštěla. 

,,Uklidni se, nic to není" Oznámil ji Loki. Možná, že ji chtěl uklidnit, ale jeho hlas zněl spíš jako by chtěl Letty pokousat. Byl nevrlý, protože nerozuměl tomu, co cítil. A ani nechtěl rozumět. Nemohl si nikoho pustit k tělu. Jeho obranný mechanizmus byl, že by se pak Aletta stala jeho slabinou, ale ve skutečnosti si nemohl připustit fakt, že by on byl důvodem, proč je ona v nebezpečí. Celkem ironické vzhledem k tomu, co plánoval.

,,Proč se vůbec má duše oddělila od těla?" Tahle otázka ji na jazyku svrběla už také dost dlouho. 

,,Důvody jsou různé" Pokrčil rameny a rozešel se palácem. Aletta ho chvíli sledovala, ale pak se za ním rozběhla a srovnala s ním krok. Nevěděla, kam jdou, ale stále tak nějak doufala, že ji černovlásek odpoví nějak více určitě. Neměla koho jiného se zeptat.

,,Můžeš to prosím trochu rozvinout?" Zamumlala otráveně, když byl Loki stále ticho. Tenhle černovlasý maník ji začínal pěkně štvát. 

,,Mohlo se to stát, protože tvé tělo potřebovalo odpočinek, nebo jsi se při nehodě uhodila do hlavy, nebo jsi byla v bezvědomí, ale cítila si bolest moc dlouho a tak se tvá duše oddělila, protože větší nápor by již nesnesla." Vychrlil rychle. Aletta byla s odpovědí spokojená. Pro ní platila ta poslední možnost a docela ji to dávalo smysl. 

,,Nemohla bych si jít někde lehnout? Jsem docela utahaná" Upozornila na sebe a Loki se před dveřmi do kterých chtěl vstoupit zastavil. Pomalu se otočil a přeměřil si jí pohledem. 

,,To se stává, když se tělo začne připravovat" Pokrčil rameny. Aletta na něj jen nevěřícně zírala. Jak mohl být takový ignorant? 

,,Ty hele! Díky mně se můžeš vrátit do svého těla, tak by jsi se mohl začít trochu chovat a neignorovat mě, jako bych tady byla jen pro to ,aby jsi měl do koho zabodávat ty svoje ledový pohledy!" Rozkřikla se na něj a naštvaně zatínala pěsti. Poslední dobou moc emocí neprožívala, a tak teď pro ni bylo těžší je znovu ovládat.

,,To ty bys měla být vděčná mě! Pomáhám nějaké ubohé midgarďance se vrátit do těla a ty si dovoluješ být ještě takhle nevděčná" Z jeho očí byl jasně čitelný vztek. Nakláněl se nad Letty, snad proto, aby udělal dojem, že je vyšší a ona se ho bála. Otvíral pusu, že na ní vychrlí další nadávky. ale zarazil se, když spatřil strach v jejích očích.

Aletta měla strach, ovšem ne z Lokiho. Konečky jejích kaštanově hnědých vlasů zbělaly. 

,,Co se to děje?" Vyhrkla vyděšeně a vzala pramen vlasů do ruky. Jakmile se vlasů dotkla, zbělaly úplně celé. Zděšeně vykřikla. 

,,Uklidni se" Vzal ji Loki za ramena a tentokrát zněl, jakoby ji snad chtěl opravdu pomoct, a ne jakoby ji chtěl pokousat. ,,Teď si půjdeš odpočinout a zítra zajdeme za Friggou, ano?" Jeho hlas byl tichý, vstřícný, bez náznaku znechucení a Alettu ten hlas náhle uklidnil. Ten hlas jí spustil motýlky v břiše. Kdyby nebyla tak vyděšená, pravděpodobně by si nafackovala. Ale teď se cítila díky němu v bezpečí a to bylo hlavní.

Loki byl již také mírně vyděšen. Byla mu zima, do zad mu narážel chladný vítr a on měl jednu ruku přehozenou kolem Alettiných ramen, zatímco druhou svíral její pravou ruku, která byla chladnější, než obvykle. Neuměl si to vysvětlil, ale když viděl ten strach v jejích očích, bylo to, jakoby ho někdo nakopnul do žaludku. Všechny ty pocity, co zakopával od té chvíle co ji potkal najednou byli opět na vrchu, tak bez obalu a tak reálné.

Jakmile došli do jeho komnat, které byli již nějakou dobu prázdné, Aletta si lehla do mohutné postele, která dominovala celé místnosti. Tmavě zelené saténové povlečení jí příjemně hřálo a oplývalo příjemnou vůní. Zhluboka se nadechla a musela se pousmát. Vonělo přesně jako Loki a hnědovlásku to nějakým způsobem uklidnilo a během pár sekund usnula. 

Loki se opřel o kraj mahagonového stolu a své oči zabodl do hnědovlásky. Tak moc mu někoho připomínala, ale nevěděl koho. Zároveň ho tak vytáčela, až to on samotný nechápal a to ho možná štvalo ještě víc. A navíc sám sobě nedokázal vysvětlit, proč si připadal jako nakopnuté štěně po té, co spatřil strach v jejích očích. Jindy by byl určitě nadšený, že se ho někdo bojí, ale nyní byl spíše nadšený z toho, že Aletta se nebála jeho. Cítil se zmatený, jako už dlouho ne.

Zmatený bůh lží si promnul kořen nosu a křečovitě sevřel víčka. Začínalo mu docházet, co se děje, ale stále si neuměl vysvětlit, proč má pocit že dívku zná. Měl pocit jakoby s ní už snad mluvil. Když své oči zabodl do spící Aletty, jeho pohled zjemnil. Sám pro sebe se nad jejím uklidněným obličejem pousmál a vydal se ze svých komnat. Věděl, že se to akorát celé začíná komplikovat.

---

,,Očekávala jsem tě, synu" Pronesla Frigga, která stála na terase a očima prozkoumávala zahrady, i když je dokonale znala. Věděla, že Loki přijde a proto se nemusela ani otáčet, aby zjistila, kdo je jejím návštěvníkem. ,,Je unavená, že?" Pousmála se na svého syna, který se postavil vedle ní a opřel se o římsu. 

,,Spí v mých komnatách" Zadíval se do zahrad. V noci vše vypadalo tak klidně. 

,,Neobvyklé" Zamumlala Frigga s úsměvem na rtech. Kdyby snad Loki neměl hlavu plnou otázek a zmatených myšlenek, matčinu poznámku by jistě nenechal bez povšimnutí. 

,,Proč její vlasy zbělaly?" Jedna z mnoha otázek, na kterou chtěl znát odpověď. 

Frigga mlčela. Neměla na to říct. Věděla, že se to stane a její syn bude mít spousty otázek, ale nečekala to tak brzy. A právě matčino mlčení Lokiho znervózňovalo ještě víc. 

,,Proč mám pocit že jí již znám? Že jsem s ní už mluvil?" V Lokiho hlase byla cítit podrážděnost. Lokiho vytáčelo, že jeho matka něco věděla ale zarytě mlčela. Pak ale Frigga vypustila z úst něco, díky čemuž Lokiho srdce vynechalo úder. 

,,Loki, možná by jsi se měl dozvědět pravdu"