Dcera Větru //Avengers//

39 - saying goodbye

Ball, a formal social gathering for dancing. 

---

O týden později, Midgard

,,Je to směšné"

,,Sluší ti to" 

,,Vypadám jako strašák"

,,Nevypadáš"

,,Nech toho, Wando" Tentokrát jsem ji věnovala jemný úsměv. Věděla jsem, že to myslí dobře. Všichni to mysleli dobře, ale to nemění nic na skutečnosti, že tu stojím před zrcadlem v honosných šatech a s jakousi korunkou ve vlasech a ani trochu se mi to nelíbí.

,,Připadám si jako šašek" Otočila jsem se k zrcadlu zády a sešla ze stupínku. ,,Nevím, proč je celá tahle šaráda nutná-" Pokračovala jsem ve svých myšlenkách nahlas a zasekla jsem se, až když mě přerušil něčí hlas.

,,Protože se s tebou všichni chceme rozloučit" V pootevřených dveřích stál Tony, vlasy mírně vyčesané nahoru a v perfektně padnoucím tmavém obleku. Na chvíli jsem se zasekla a pousmála se. Měl pravdu, věděla jsem, že měl, ale stejně. 

,,Mohly jsme jet na rozlučku do Vegas" Poloúsměv mi z tváře zmizel a já si sedla na pohovku vedle Wandy, která v rukách držela dva páry černých lodiček a neustále mezi nimi přeskakovala očima. ,,Ale místo toho tady sedím v šatech, které ani nevím, kde jsi sehnal a dole se chystá bál jako z 19. století" 

,,Není to bál" Zabručel otráveně. ,,Je to rozlučka, tohle všechno vybral Muflon" Odpíchl se od rámu, o který byl doteď opřený a otočil se zase na odchod. ,,Včetně těch šatů, ve kterých ti to mimochodem sluší" Pootočil se na mě ještě a věnoval mi jemný úsměv, než zmizel někde v útrobách Stark Toweru. Věděla jsem, že je pro něj dnešek těžký den a sama sem si neuměla představit, jak se mám rozloučit s někým, koho jsem vedle sebe měla celý svůj život.

,,Divím se, že už neměl v ruce skleničku" Poznamenala Wanda a podala mi černé lodičky, které nakonec vybrala. Ušklíbla jsem a vzala si od ní pár bot.

,,Zvládnete to tady beze mě, ne?" Zamumlala jsem nepřítomně. Pohled na Tonyho, slyšet jak mi složil kompliment, připravovat se na večírek. Všechno to bylo tak reálné, tak normální. Za poslední dobu jsem na tohle nebyla zvyklá, ale popravdě myslím, že to asi nikdo z nás. Už jsem byla tak zvyklá na nebezpečí, že být v klidu a v bezpečí mi připadalo skoro nemožné. 

,,Děje se něco?" Otočila na mě čarodějka ustaraně hlavu a jemně mi stiskla rameno. 

,,Já jen.." povzdechla jsem si ,,všechno je to tak jiné, víš?" Vyhoupla jsem se na nohy a začala nervozně pochodovat po pokoji. ,,Začalo to stupidní nehodou a teď se tady pořádá bál na rozloučenou, protože opouštím Zemi s Lokim-"

,,Udělal ti něco?" Skočila mi do řeči horlivě a já se pozastavila v chůzi a věnovala ji nechápavý pohled.

,,Ne, takhle to vůbec nemyslím" Zakroutila jsem hlavou a pousmála jsem se při myšlence na život s Lokim na Ásgardu, nebo vlastně kdekoliv, kde se nám zachce. ,,Loki je perfektní. Važně Wando, kdybych si tím vším musela projít znovu, bez zaváhání to pro něj udělám" 

,,To je velice milé, Astro" Ozvalo se znovu ode dveří, tentokrát tam ale stál samotný bůh lží. Otočila jsem se na něj s neutrálním výrazem, ale moje srdce obalilo zvláštní teplo, jakmile jsem ho tam viděla stát v dokonale padnoucím tmavém obleku.

,,Nechám vám soukromí" Odkašlala si Wanda a zvedla se z pohovky a než za sebou zavřela dveře, ještě se na nás otočila. Loki mezitím přišel pár kroků blíže ke mě. ,,Nepřijďte pozdě" Řekla výhružným hlasem a pak za ní už jen dveře tiše klaply.