Waru - Démon smrti [DOKONČENO]

Satanův syn

Pohled Armarose:

„Co ode mne žádáš Sammaeli?" zadíval jsem se do jeho černých očí a zamračil se na jeho rudé panenky, když jsem se odklonil od jeho pěsti a sledoval, jak ladným pohybem spustil ruku zpátky k tělu, i když ji stále zatínal v pěst.
Měl dlouhé nehty, nebezpečně ostré a obalené stříbřitým kovem, kterým by mi dokázal rozsápat hrdlo během okamžiku. Nepatrně jsem se zachvěl, když se mi stáhl žaludek po oné nemilé představě, ale nesklopil jsem oči. Před ním ne.
„Máš štěstí, že jsem v dobrém rozmaru, protože se tvoji stoupenci stejně nedostanou ven živí." odfrkl si pobaveně a ledabyle sjel pohledem po mém napnutém luku se šípem, kterým jsem prozatím mířil na mramorové kachličky. Jen se ďábelsky usmál a věnoval mi jeden z jeho krvelačných pohledů prahnoucími po krvi a boji. Naježily se mi chlupy na zátylku.
„Jak by to asi dopadlo, kdybych svému otci oznámil, že se v Centrále potlouká ten blonďatý parchant, jenž mu před deseti lety zkazil oslavu? Co by se dělo?" přemýšlel nahlas s jedovatým úsměvem ve tváři. Přes levý koutek úst se mu táhla tenká zářivá jizva, která se při tom pohybu zkroutila.

„Jak smutné, že tebe čeká stejný osud..." odstoupil a z opasku vytáhl svůj meč, který jakoby pohlcoval světlo okolo.
Zavrčel jsem na něj a zvedl luk a zamířil mu doprostřed čela. Tahle zbraň se nehodí na boj zblízka, ale měl jsem pár fíglů.
Jenom se uchechtl a než jsem stihl cokoliv udělat, smetla mne vlna temné magie smrdící po utrpení a smrti.

Klesl jsem podél stěny na kolena a zakašlal jsem se. Vlasy mi popadaly do tváře a můj luk i s toulcem ležel za Sammaelem. Zlověstně se usmál a plášť kolem něj zavířil jako temný stín, když na mě jeho magie zaútočila znovu.
Vyhl jsem se úderu a mramor za mnou zapraskal. Zas a znovu jsem se vyhýbal jeho ničivé síle snažíc se odvést pozornost od toho, co jsem se snažil udělat.

Viděl jsem jeho šílené oči, vyceněné ostré zuby připomínající žraločí a dlouhý meč v jeho ruce.
Stačila trocha nepozornosti a šlahoun moci mi podrazil nohy. Zaklel jsem, když jsem dopadl na zem a žebra mi zasténala pod silným nárazem, když se objevil přede mnou a kopl do mne  botou se železnými bodci. Neznám nikoho jiného, kdo by si tak moc užíval bolest ostatních. Je synem svého otce, to se musí uznat.
Vykulil jsem oči a po břiše mi začala stékat zlatá krev.
Zavrčel jsem na něj zuřivě a vyvolal jsem kolem sebe kouzlo, které mne ochránilo natolik, abych se zvedl. Tohle nevyhraji. Ne dnes.

Vlasy mi začaly planout zlatem a povlávat v nepřítomném vánku, když jsem se na něj se stejnou zuřivostí usmál způsobem, který naháněl hrůzu. Od úsměvu to mělo hodně daleko. V ruce jem dřímal šíp, ke kterému jsem se stihl dostat. Lepší tohle než nic.
Chystal jsem se ho bodnout hrotem, ale byl rychlejší.
Jeho spáry se zablýskaly ve zbylém světle a proťaly mou bariéru.
Na obličeji jsem pocítil škubnutí a horkost, když se ze šrámů spustila další krev. Zasmál se a drápy si olízl.
Zlatá krev se mu zatřpytila na jazyku.
„Jaká to škoda, že si s tebou už déle nemůžu hrát..." naoko si povzdechl a vykopl nohou.

Jen tak tak jsem se sklonil a rána na břiše protestně zaškubala. Nabral jsem vzduch do plic a několikrát před jeho dalšími pokusy uskočil. Do nosu mě uhodil pach jeho kruté magie, která znova udeřila. Praštila se mnou o zeď a vyrazila dech z plic. Jakoby mi je bolestivě sevřela neviditelná síla.
„Co kdybych ti ty vlásky zkrátil princezno?" zavrněl a jako bouře se kolem mé hlavy prohnal mečem.
Uskočil jsem s rukama opřenýma o studenou podlahu a snažil se popadnout dech. V ruce jsem stále držel šíp. Využil příležitosti a já neskrývavě vykřikl, když se meč prodral mou halenou a kůží a zabodl se hluboko do pravého stehna. Zlověstně se zachechtal a jeho smích zněl jako krákání havrana.
„Copak? Bolí to, ty andělská čubko?" zavrčel a mečem v mé noze zacloumal. Znovu jsem vykřikl, mnohem bolestivěji a z očí mi vytryskly slzy. Ze stehna vytékala horká krev a každým nepatrným pohybem se z rány vyřítilo daleko věští množství, když mečem zakroutil a vyškubl ho ze svalu.
Před očima se mi na moment bolestí zatmělo.
„Do hajzlu." zaklel jsem tiše a zadíval se na jeho nohy a boty se železnými hroty na špici.
„Nechť tě pohltí temnota..." začal odříkavat kletbu, která mne měla zprovodit ze světa.
Takhle ne, takhle ne...
Junaa na mě stejně jako ta dívka spoléhali, dokonce i rada dobrých démonů ve mne věřila. Ve mne a já se je teď chystal zradit?

Zamrkal jsem, abych odehnal mdloby a sebral veškerou svou zbylou sílu, abych mu, když to nejméně čekal, zabodl šíp do nechráněné holeně. Zaklel tak hlasitě, že se celá chodba otřásla a na moment se ztišil hluk za dveřmi, který jak jsem si uvědomoval značně zeslábl.
Buďto byl Junaa po smrti nebo to byla většina zakletých démonů.
Polkl jsem a zavyl bolestí, když jsem se zvedl z kaluže mé vlastní krve a praštil Sammaela, syna Satana, do břicha.
Sammael zavrávoral a než stihl nabrat rovnováhu, žduchl jsem do něj znova a on spadl na zem. Teď jsem měl menší výhodu. Nevzdám se jen tak.

Z nohy mi vytékalo moře krve, čehož jsem si byl vědom a pevně stiskl zuby, když jsem dokulhal za ním a zdravou nohou mu dupl na jeho meč.
Držel se stále za rukojeť a tím jsem mu mezi ní a mramorem přiskřípl prsty.
Zavřískal a jeho plášť se smočil v mé krvi.
„Odejdi a nech nás vykonat co je třeba." zavrčel jsem přes zatnuté zuby. Moc dlouho se už neudržím.
„Přísahám na svůj život "andělské děvky", že už nikdy nestrčím nos do tvých záležitostí a už nikdy nepřekročím hranice na tvou stranu." zapřísahal jsem se a s bolestným zasténáním se sehl pro luk a dva šípy, které ležely rozházené všude kolem.
Namířil jsem na něj už po druhé za náš střet a zavrčel výhružně.

Vrátil mi to v podobě vyceněných zubů a pomalu si vytáhl šíp z holeně s pokřiveným úšklebkem.
„Tak tedy dohodnuto." zavrněl podle a vytáhl prsty se železnými nehty zpod rukojetě a silou meč vycukl zpod mé nohy až černé ostří zaskřípělo na mramoru.
„Jsem rád, že se dá s tebou jednat i po dobrém." ušklíbl a postavil se, jakoby ho rána na noze nezasáhla stejně jako mě, nebo aspoň částečně.
„Jen abys věděl, nemám v těch patvarech, co vyšly z portálů prsty... Dokonce ani samotný Satan. " dodal, než se mi rozplynul před očima.