Waru - Démon smrti [DOKONČENO]

Věřím ti

Takové info pro čtenáře...
Vzhledem k tomu, že Wattpad v posledních dnech moc nefunguje, musím tuto část vydávat už po několikáté. Snad už to bude fungovat ❤
Vaše TerkaTobolova.

Pohled Warua:

Černota kolem mne pohasínala.
V krku mě neskutečně pálil každý nádech a oni se po mně stále vrhali jako nenažrané saně.
Salva šípů už dávno ustala, což mne značně zneklidňovalo. 
Chystal jsem se svou magií rozpůlit démona přede mnou, ale než jsem stihl vydat povel rukou, zezadu na nehlídaná záda se mi vrhl další.
Vykřikl jsem, když mi černé drápy projely kůží na zádech. A vykřikl jsem znovu, ještě hlasitěji, když jsem si uvědomil, že mi monstrum protnulo tetování mezi lopatkami. Příšera mě tlapou přišpendlila k zemi a vrhla se mi po krku. Vytvořil jsem kolem své hlavy magickou bariéru a zkažené tesáky se zastavily jen kousek před mým krkem. Kdyby nebylo mých rychlých reakcí, bylo by dozajista po mně.
Snažil jsem se popadnout dech, ale nebylo to snadné. Démon si mě otočil na záda a já zaúpěl bolestí, když se mi rozcupovaná záda dotkla studeného mramoru. Nesmím tady zemřít.
Cítil jsem pronikavou bolest a krev, která mi po zádech stékala. Démon zavrčel a já mu jednoduchou zprávou stejný počin zopakoval. Chceš bestii, máš ji mít.
Kolem mě byly všude pařáty dalších nestvůr. Byl jsem celý od černé krve, která smrděla jako splašky a pálila na kůži. Magická bariéra začala polevovat a jeho tlama plná ostrých rozházených zubů se přibližovala.
Kolem krku se mi cosi stáhlo a donutilo znova zalapat po dechu. Udusím se.
„Waru!" uslyšel jsem vzdálený hlas. Připadal jsem si, že jsem pod vodou.
Kopal jsem kolem sebe a vrčel na příšeru, která vypadala jakoby se mi vysmívala. A opravdu. Obrovská tlama se stáhla do šklebu a rozeklaný jazyk ochutnával stěnu mé tenké bariéry. Bylo mi na zvracení. Omdléval jsem.
Kde je ten bastard, když ho potřebuju?

Pokusil jsem se přehlušit vrčející tvory a vykřikl k Victorii někde vysoko nade mnou.
„Zřejmě...VICTORIE! Musíš mi rozkázat, co mám dělat! Jinak se odtud nedostanu!" vychrlil jsem ze sebe a plíce se mi bolestivě stáhly.
Možná mi naše pouto přidá sílu. Možná se proměním na stejné monstrum. A to potřebuji.
Bariéra se zmenšovala a neměl jsem prostor ze sebe dostat tu nechutnou havěť. Další se mi vrhl po noze, ještě jeden zabral místo u mé hlavy. Znovu jsem vykřikl, když se do mě zaťaly drápy ostré jako dýky. Začali se přetlačovat o nejlepší místo a bariéra tiše zasténala, když se zase o něco zmenšila.
Neslyšel jsem Victoriin rozkaz, ale poznal jsem to proto, že mi kolem krku začala pulzovat značka. Spatřil jsem modrou pronikavou záři a v hlavě se mi ozval hlas Victorie. 'Setřes ty tvory ze sebe a bojuj.' takto znělo přikázání. Byl jsem v šoku, jak se mi u všech bohů dostal Victoriin hlas do hlavy a jak tohle zpropadené "Vše" funguje. Tohle je směšné. Hodnou chvíli se nic nedělo a pak, najednou...
Na konečcích prstů mi zase prohrávala magie. Muselo to by tím rozkazem. Objevila se z ničeho, najednou a teď. Neměl jsem čas nad tím uvažovat a proto se dal zase do boje. Za Victorii, za tenhle zpropadený svět.

Na krev, jež mi sotva uschla na těle, mi ulpěla další, čerstvá horká a stejně páchnoucí po všem zlém a shnilém.
Při každém napnutí svalů jsem zatnul zuby a snažil se pulzující tetování na zádech nevnímat. Bylo to zlé, ale ne tak, abych se přestal kolem sebe ohánět. Zavrčel jsem na krvavé oči před sebou a šlahouny moci zase zaútočily.
Takhle to pokračovalo další dlouhé minuty, než jsem se prorval na druhou stranu. Zády jsem se přitiskl ke dveřím a látka se přilepila na otevřené rány. Na chviličku se mi bolestí zatmělo před očima.

Byly tu dveře. A vedle nich další. Dveře černé jako noc, tmavší než šero, co je obklopovalo. Dopočítal jsem se pěti dveří a pak mi něco, co mi celou dobu unikalo rozsvítilo v hlavě. Nikde nebylo po portálu ani stopy. Proběhl jsem to tu křížem krážem, ale nic.
„Musely být za těmi dveřmi." vydechl jsem a odhodil přibližujícího se prokletého démona magií a odplivl si.
Už jich nezbývalo tolik, ale stále to bylo pro Victorii čekající nahoře nebezpečné.
„ARMAROSI!?" vykřikl jsem. Dovolil jsem si zvednout oči ke stropu, ale jakoby se po něm slehla zem.
Ten.. Batstard!
Krev mi v těle začínala vřít.
Byla to opravdu past?

~
Pohled Victorie

Držela jsem se nízkého zábradlí a nervozitou si kousala spodní ret, dokud jsem na jazyku neucítila železitou pachuť krve.
Nepostřehla jsem, kam zmizel Armaros, ale zato jsem si všimla mlhotavého stínu po mé pravici.
„Co jsi zač?" špitla jsem a o krok ustoupila. Stín se zatřepotal a začal se shlukovat do jednoho stálého tvaru.
Zatajila jsem dech.
Najednou přede mnou stála žena. Byla stále bílá a průhledná, ale rysy byly až moc přesvědčivé. Mám halucinace?
Měla dlouhé vlasy až k pasu, úzké rty a moudré oči, ty mě zaujaly nejvíce.
„Kdo jsi?" přiměla jsem se znova zeptat se snahou zkrotit svůj strach.
„Na to teď nemáme čas." ozval se jemný hlas plný ledového klidu z jejich rtů. „Mohu se zdržet jen krátce, tak mě prosím vyslechni." promluvil znovu onen ženský chytrý hlas, který ně pohladil po duši. Byla jsem zticha a  prozíravě ji sledovala.
„Musíš se stát silnější, rozkazovat svému poddanému démonovi a uzavřít portál. Ten není v této místnosti děvče. Musíte se dostat do těch dveří." jemně cukla hlavou k pěticím dřevěných dveří, o jež se opíral Waru. Proč nám pomáhá?
„Srdce si pomůže, ukáže ti ty správné.
Portál je velký. Větší než první, s kterým ses setkala. Proto budeš muset využít veškerou svou moc. Neměj strach dítě, má moc ti požehná.
Potom se znova zjevím a pomohu vám dostat se ven." lehce kývla a stín, kterým doteď byla, se rozplynul. Můj mozek dočista rezignoval. Poslední dobou je na mě toho moc. A jestli se mi opravdu všechno tohle zdá, je to aż moc živý sen.

Kývla jsem otupěle na znamení souhlasu, i když jsem ji neviděla a ruku si položila na srdce.
„Waru! Proměň se a rozcupuj je na kusy!" vykřikla jsem. Ten hlas jakoby nebyl můj. Byl klidný, připravený velet a pevně rozhodnutý. Co se to se mnou děje.
Nenechala jsem se tím rozhodit a s klidnou hlavou pozorovala Junu, jak se mění na příšeru a s dlouhým hlasitým zavytím se vydává vpřed.
My zvítězíme. Věřím ti Waru.