Waru - Démon smrti [DOKONČENO]

Otřes země

Držel jsem ji pevně za ruku a postupoval dopředu po úzké římse. Slyšel jsem její rychlý tlukot srdce, kdy jí málem podklouzla noha.
Otočil jsem se na ní a chytil Victorii za obě dvě ruce.
Propíjel jsem svůj pohled do jejího a dělal malé krůčky pozpátku. Opravdu jsem ji nechtěl chytat jako hrdina, kdyby spadla, teda v tom lepším případě. V horším bych seškrabával to, co by z ní zbylo ze dna propasti.
„Nedívej se dolů." zašeptal jsem a nedovolil, aby se náhodou jinam podívala. Aspoň k něčemu jsou ty uhrančivé oči.
„Opravdu jsi v pořádku?" špitla.
Na tohle se mě zeptala už po několikáté. Ta lidská empatie...
„Není to vážné." pousmál se. Při tom jsem moc dobře věděl, že mi zpoza nasáklé košile odkapávala krev, jenž se vpíjela do římsy kdykoliv jsem se nahnul. Jako démon jsem ztrácel sílu a řídký vzduch propletený dobrou karmou mě do rány bodal jako tisíce střepů. Možná tady zemřu a moje poslední slova budou "nic mi není". Hmpf...
„Myslela jsem, že jsem zachránila život chlapci, ale místo toho, jsem zjistila, že to chlapec vůbec není. Řekl mi, že je démon a najednou se se mnou ocitl v zemi, o které jsem neměla ani tušení..." řekla si spíše pro sebe a klidně dýchala, aby se uklidnila. Možná by o tomto dobrodružství měla napsat knihu.
Zastavil jsem se na úplném kraji římsy.

„Zavři oči." přitáhl jsem si ji k sobě a pořádně se nadechl.
„P-proč?" zakoktala, ale v tom okamžiku jsem se zaklonil a ztratil pevnou půdu pod nohama. Svět se jednou otočil kolem dokola.
Málem vykřikla, ale naštěstí jsem roztáhl hned křídla a vletěl do otevřeného okna několik metrů pod námi. Snad si mě venku nikdo nevšiml.
Pustil jsem ji na chodbě a zakašlal se. Jsem čím dál tím slabší... Na chodbě naštěstí nikdo nebyl.
„Pojď, jdeme." rozběhl jsem se v rámci možností mramorovou chodbou a hledal onu místnost. Může to trvat celé hodiny, než ji najdeme.

**
Zaběhl jsem s Victorií za roh a ukázal, aby byla potichu.
Na chodbě se objevili dva démoni. Něco si horlivě líčili a smáli se na celé kolo. Chytil jsem se za ránu a snažil se dýchat co nejtišeji. Snad neucítí mou krev, na to jsem nemyslel.
„Co hodláš dělat?" zašeptala a stiskla mou ruku.
Pokrčil jsem rameny.
„Potřebujeme se dostat k portálům v hlavní síni..." oznámil jsem jí. Victorie se na mě naposledy podívala a vyšla z úkrytu. Vykulil jsem oči, ale zůstal na místě. Co to vyvádí? Snad si nemyslí, že se jí tohle zdá.
„Ehmm, já hledám hlavní síň.." zakoktala se a prohlížela si oba dva příslušníky dobré karmy. Věděl jsem, že nemám dost síly na boj. Kdyby se jí něco stalo... Utekl bych? Ne, to bych nedopustil.
Ti se na sebe podívali a ukázali za sebe.
„Jakto, že nevíš, kde hlavní síň je?" podívali se na ní vážně.
„To bude asi tím, že tu ještě nikdy nebyla." oznámil jsem a vyběhl z úkrytu, abych chytil do náručí Victorii. Z rukou mi vytryskly černé prameny magie a obtočily se kolem dvou andělů. Poslední kapičky mé moci.
Okamžitě padli k zemi a já se rozběhl směrem, kde ukázali. Jenom jsem je omráčil. Za sebou jsem nechával krvavé stopy a pěkně jim hyzdil tu jejich přeleštěnou zem.
„Co si jim to udělal?" zeptala se vystrašeně.
„Za chvíli se probudí." odpověděl jsem zmoženě a vrazil do dveří před sebou.

Objevil jsem se v obrovské osvětlené místnosti. Vedle mne se točily dlouhé křišťálové schody, směřující dolů, kde se všechno odehrávalo. Usmál jsem se vítězně.
V mramorové síni uprostřed stál obrovský portál sestaven ze spletitých sloupů, které tvořily oblouk. Místo pod ním byl samotný portál, jenž vypadal jako hladina moře. Vnitřní stěna portálu se vlnila a utvářela nádherné ornamenty.
Victorie zatajila dech a já si uvědomil, že vlastně taky nedýchám.

Kolem portálu v mramorové stěně byly vchody, ze kterých vystupovalo nespočet dobrých démonů. Někdo mi kdysi říkal, že to jsou dlouhé tunely, kde je všem "andělům" počátek.
„Tady se rodí dobří démoni." oznámil jsem a nemohl spustit oči z portálu.
„Musíme se dostat dolů." chytil jsem Victorii za ruku. Co se stane, až to zastavíme? Zabiju ty, co ještě nevyšli, ochromím je, aby opravdoví andělé mohli zaútočit?

Najednou se zem pod námi otřásla a pod nohama se na mramorové podlaze objevily praskliny.