Waru - Démon smrti [DOKONČENO]

Magie

Zbraní démona zabít nemůžeš. A přesto to není pravda.
Existují věci, jenž zákony porušují.
Například prokleté zbraně.
Ne každý má čest zbraň vlastnit, při čemž ona sama si bere svou daň. S takovou jsem se setkal už mnohokrát. Třeba kosa toho blonďatého muže, jenž mi způsobil problémy. Pokud se démon nechce spoléhat jen na svou magii, jsou dobrými pomocníky.

Oslepila mě silná záře a trvalo dlouho, než jsem byl schopný oči otevřít.
Mé zkušenosti s portály jsou takměř nulové, a proto přistání nebylo zrovna nejelegantnější.
Dopadl jsem na zem a udělal ještě několik kotrmelců než jsem se zastavil.
Ještě že křídla aspoň trochu pád ubrzdila.

Otřepal jsem si nohavice a rozhlédl se kolem.
Byla noc a jediné světlo vycházelo z pouliční lampy, která nade mnou svítila.
Jakým zázrakem bylo, že jsem se nacházel na ulici, kde mne toho dne 'zachránila' Victorie.
Ach ano... Něco jsem slíbil.
Uvědomil jsem si však, že v Eldolasu plyne čas jinak, než na zemi a proto se rozletěl přímo k nemocnici.

Sedl jsem si na parapet jejího okna a snažil se nahlédnout přes závěsy.
Nakonec moje snaha byla marná a zbývalo mi jen zaklepat.
  Chvíli bylo ticho, ale později jsem uslyšel kroky a otevření okna.
„Jak jsem slíbil, vrátil jsem se." mírně jsem se usmál a pozoroval Victorii stojící u okna.
Dřepící s roztaženými křídly jsme se ani nehnul.
„Myslela jsem... Opravdu..." kulila na mě oči a sedla si na postel. Vypadá, jako by mě zase viděla poprvé...
Složil jsem křídla a skočil do nemocničního pokoje.
„Vypadá to, že je ti líp." nespouštěl jsem z ní pohled.
„Za týden půjdu domů." usmála se.
„Chtěla jsem ti ještě něco říct.-" zarazila se.

Najednou jsem ucítil něco ve vzduchu.
Pohledem jsem prohlížel celou místnost, než někdo vystoupil ze stínů pokoje.
"Kchhh." vydal jsem ze sebe a počkal až se dotyčný ukáže.
„Ale copak?" uviděl jsme jeho úškleb na tváři.
Stál tam světlovlasý muž s dýkou v ruce a s bílými křídly anděla.
„Pomohl mi se vyléčit." špitla Victorie.
„Tím pádem jsem na špatném místě." řekl jsem s kamenným výrazem a už se chystal zmizet.
„Přišel jsi jí zabít, že je to tak..?" přistoupil blíže ke mně.
"Nechci dělat problémy, a už vůbec bojovat před ní." zavrčel jsem.

Ani jsem nestihl postřehnout, jak rychle se rozběhl, během čeho se jeho dýka zarazila do mého břicha.
Victorie vykřikla, ale když jsem se na ní podíval, uklidnila se.
„Myslíš, že mi ublížíš obyčejnou zbraní? Já ovládám magii... Tvoje síla nemá proti mé šanci." zašeptal jsem a zavzpomínal, kdy jsem se magii učil.
Jeden hodný démon, Trissash se jmenoval, mi ji pomohl ovládnout. Učil jsem se rychle i poslepu, kdy mi zavazoval oči, abych mu neublížil.
Už v brzkém věku jsem jeho sílu překonal a stal se mocným ve jménu magie. Byla to má silná stránka.
Tsss... Tak strašně mi trhá srdce, když si vzpomenu, že ho kvůli tomu, že mi pomohl, kdy jsem byl na útěku, nemilosrdně zabili.

Měl jsem co dělat, abych udržel slzy, jenž se mi draly na povrch a zatnul ruce v pěst.
Kolem mých rukou se začalo hromadit obrovské množství temné magie, která byla dosti podobná černé karmě. Nakonec obalila celé mé zápěstí na obou rukách.
„Poslední varování." zasyčel jsem a zvedl hlavu, abych se mu podíval do tváře.