Waru - Démon smrti [DOKONČENO]

Co tu děláš?

Byla chladná noc a nebe plné hvězd.
Studený vzduch štípal ve tvářích a od úst se bělovlasému chlapci linuly obláčky páry.
Za ním se ozývaly hlasité kroky skupiny a mužské hlasy, jež se rozléhaly tichým městem.
V rukách měli petrolejové lucerny a světlo postupně zaplavovalo všechno zákoutí temné uličky.
Chlapec byl ze všech stran obklíčen a nezbývalo mu nic než doufat, že unikne. Už je to přinejmenším týden, kdy ho skupina vojáků začala pronásledovat. A taky doba od toho, kdy mu před očima zabili nejlepšího přítele Trissashe, jenž ho učil magii.
Při vzpomínce na onu událost se bělovlasému chlapci zaleskly oči a po chvíli po jeho bledém obličeji sklouzlo i pár slaných slz.
Netrvalo však dlouho a z obou konců vydlážďené ulice vyšli muži.
Nikdo se však mladému démonovi do očí nepodíval. Někteří z nich měli zbraně a jiní pouze černá křídla, která odrážela světlo petrolejových lamp, připravená vynést vojáka do vzduchu a zaútočit. Démon si je všechny prohlédl a rozkřičel se.
„Proč jste mne pronásledovali, když jsem nic neprovedl?! Proč jste zabili nevinného, když za nic nemohl?!" otočil se na druhou stranu a utřel si mokrou tvář.
„Podívej se, co jsi spáchal, kolik krve bylo prolito, kde jsi vzal tu prokletost, že si celá města vyhubil! Jak můžeš být toho schopný, ten muž tě snad něčeho naučil?! Na žádném světě pro tebe není místo, zasloužíš si krutý trest, něco horšího než je smrt!!" zakřičel mohutným, hrubým hlasem jeden z nich a vydal pokyn, aby chlapce chytili.

Snad jen z vlastní vůle jsem se probudil z nekonečného snění a přinutil nečinné plíce nadechnout se.
Pomalu jsem otevřel oči a zamrkal. Mlhavý obraz se po chvíli zaostřil a naskytl se mi pohled na azurově modrou oblohu. Jsem přece jen mrtvý?
Kolem dokola byly trosky centrály a kousek ode mne stál jako jediný mocný portál. Dva oblouky, jakoby pohasly a hladina mezi nimi se rozplynula. Byl tady déle, než se kolem něj postavila centrála. Bude tu i potom, co se centrála proměnila v prach.
Byl jsem tak zesláblý, že mi trvalo hodnou chvíli, než jsem se postavil na nohy. Zatočila se mi hlava a v uších mi začalo nepříjemně pískat. Přesto jsem se soustředil jen na jednu věc. Očima jsem kmital po okolí a hledal Victorii. Zmocnil se mě strach, když jsem ji nikde nezahlédl. Udělal jsem první krok, při čemž se mi rozklepaly nohy a málem se objevil zase na zemi, jenže mě někdo před dopadem chytil. Nejdříve jsem se lekl a chtěl se otočit za osobou, ale hned co jsem spatřil krátké kaštanové vlasy jsem si to rozmyslel.
„Co tu děláš?" hlesl jsem úžasle.
I když mi před tím, jeho přítomnost vadila, teď jsem byl za ní rád.
„To jsem se chtěl zeptat já tebe." řekl vážně a dřív než se přede mne postavil, sklopil jsem zrak.
„Jsou tu na cestě Serafíni, jestli se nechceš nechat znova zavřít, radím ti urychleně odejít. "
„Já... Já, kde je?!" vyhl jsem se mu pohledem.
„Ta holka?" zeptal se.
Ze srdce mi spadl veliký kámen, ale zdaleka nemám vyhráno.
Moje krvácení se zřejmě zastavilo, ale i přes to jsem ztratil hodně krve.
„Bydlím odsud nedaleko, jakmile jsem zaznamenal zemětřesení a rány od centrály neváhal jsem a přiběhl.
Jestli si tohle způsobil ty, zřejmě jsem se v tobě mýlil a to dost." promluvil a polkl.
Najednou ode mne odstoupil a odběhl pryč.
„Počkej, kam to jdeš?!" zvedl jsem hlavu a chtěl ho zastavit, jenže byl rychlejší.

Přitáhl jsem si plášť blíže k tělu. neboť mi začínala být zima.
Jen pomocí tohoto daru, se odsud můžeme dostat... Byl nasáklý mou krví a na pár místech natrhnutý.
Uslyšel jsem kroky a když jsem se otočil, spatřil jsem Walliama, jak nese v náručí Victorii, jenž zřejmě omdlela.
Nebyla zraněná, za což jsem byl nesmírně rád a klopýtl dopředu. Koutky mi cukly nahoru a v duchu jsem radostí div nejásal.
Ona to opravdu dokázala...
„Proč ses mi ještě ani jednou nepodíval do očí?" zabručel a i přes to, že jsem se mu do obličeje nedíval cítil jsem, že ze mě nespouští zrak.
„Opravdu nejsem ten, za koho mne máš, ale jedno vím jistě. Děje se něco zlého a myslím, že by se to mělo co nejrychleji zastavit. Slibuji, že ti to jednou povím..." odpověděl jsem a
převzal si Victorii, při čemž mi hrozil další pád.

Ani jsem se nestihl rozloučit, nebo snad poděkovat a kolem mě a hnědovlasé dívky se omotala známá zelená záře. Vůbec nemám tušení, jak to funguje... Byl jsem tak vysílený, že jsem nad tím ani nepřemýšlel.

DŮLEŽITÉ
Ahojte lidi!! Je tu další kapitola a s ní i jedna otázka.
Napadlo mě, že bych mohla udělat "Character ask", což znamená, že by jste mi pod tuto kapitolu napsali pár otázek + na koho jsou směřovány a já bych na ně, respektive mé postavy odpovídaly. Může to být jakákoliv otázka... 😈😄
Podle mě je to dobrý nápad, protože jsem nestihla všechno vysvětlit a mám z toho blbý pocit, že?
Tak pište otázky!! Některé z nich vyberu :3