VLČÍ PROMĚNA ✔

Válka začíná

Polovina z nás se sešla před lesem a druhá šla na svá místa. Já jsem měla jediný úkol a to ten vysvobodit Vojtu  s Tylerem. Docela mě štve, že mě nechcou poslat bojovat.

,,Kate ty už běž napřed'' řekl Dan a já se rozběhla do lesa. Přeskakovala jsem různé pařezy a kořeny stromů. Cítila jsem se zvláštně. Bylo úžasné běžet za tmy lesem. Zastavilo se mi málem srdce, když jsem zastavila na konci lesa a uviděla lovce. Byla tam jeskyně před kterou stálo šest aut. Byla tam velká klec a vní byli dva lidé. Počkat! To je Vojta a Tyler!
Lovci se objevili venku. Bylo jih hodně. Určitě tu mají více aut a v nich mají i zbraně. Šla jsem ještě blíž. Je jich více než nás. Co když ten sen byl pravdivý! Všichni umřou a já budu žít! Ne to se nesmí stát!

,,Hej tamhle se něco hýbe, Jdeme tam'' ozval se jeden z mužů a mířil se skupinkou můžu, kteří měli zbraně do lesa. Schovala jsem se za keř.

Co mám dělat?! Umí vlkodlaci šplhat po stromech? Jdeme to vyzkoušet. Odrazila jsem se od země a byla v polovině stromu. Vedle větve, na které jsem stála byla další, ale od jiného stromu a tak jsem na ní skočila. Ještě ze mě bude veverka.
Dostala jsem se až ke stromu pod kterým byla klec. Sešplhala jsem dolů, protože nevím jestli bych dopadla na všechny čtyři. Přece nejsem kočka.

,,Hej'' zasičím na dva známé vlkodlaky.

,,Kate'' ozvou se najednou.

,,Je to natřené omějem'' varoval mě Tyler.

,,Hej vy dva krvežíznivci zmlkněte" kopl do jejich klece jeden z lovců. Rychle jsem skočila za keř. Lovec odešel a já si z kapsy vytáhla rukavice. Oměj na kůži už nikdy víc. Nandala jsem si je a šla ke kleci. Chytla jsem dvě mříže a vší silou za ně zatáhla až jsem je vytrhla. Oba vylezli. Tak a hotovo. 

,,Slyšeli jste to! Rychle ke klecím'' zařval lovec. Uslyšela jsem kroky mířící k nám. Tři muži. A sakra.

,,Tady jsou'' řekl jeden a namířil na nás zbraní.
Tyler vzal kámen a vši silou ho po něm hodil. Muži odpadla hlava a řinula se po zemi krev. Další dva po nás střelili stříbrné kulky, ale minuli. Skočila jsem na jednoho a zlomila mu váz, to samé udělal i Vojta tomu třetímu lovci.

,,Musíme odsud vypadnout'' řekla jsem a dali jsme se do útěku.

,,Kde je smečka'' zeptal se Tyler.

,,V lese. Připravuje se na boj''

,,Tak to se přidáme'' řekl Vojta.

Doběhli jsme ke smečce. Byli přeměněni ve vlky a tak jsme se k nim přidali. Na zemi leželi mrtví lovci.  Jde se do boje. Rozběhli jsme se a mířili ke konci lesa. 

,,Vlkodlaci" zařvala skupina lovců. Dan se na dva vrhl a rozpáral jim hrdla. 

Proti mě běželi tři lovci. Jeden měl nůž a hodil ho po mě. Nůž se mi zabodl do nohy. bolelo to a to hodně. Sehnula jsem hlavu ke zraněné noze a nůž hodila na zem. Zavrčela jsem na ně a skočila na jednoho se zbraní namířenou na mě. Rozpárala jsem mu jedním seknutím hrdlo. Jeden lovec toho využil a střelil mě do zad. Neváhala jsem a tlapou mu odhodila zbraň. Poté jsem mu tlamou zlomila vaz. Ten třetí se rozběhl pryč. No tohle! Ještě zajde pro posily. Rozběhla jsem se k němu a skočila mu záda. Zakousla jsem se mu do krku a utrhla mu hlavu. Jeho teplá krev mi stékala po bradě a tak jsem jí olízla a šla pomoct smečce. Adam a Vojta leželi na zemi. Bez dechu a bez života. Tohle neměli! Skočila jsem zezadu na lovce, který se chystal zaútočit na Chloe. Vytrhla jsem mu páteř z těla. Bylo tu čím dál více lovců a my je zabíjeli jednoho po druhém. Žádný lovec ke mě neběžel, proč? Pět lovců nastoupilo do auta a jeli pryč. Rozběhla jsem se za něma. 

Byli metr přede mnou. Přidala jsem do běhu a pak se odrazila zadníma nohama od země. Skočila jsem na střechu auta, která se pod mou váho trochu prohnula. Bylo těžké se na té střeše udržet, když jeli tak rychle a navíc se snažili dělat prudké otáčky, aby mě dostali dolů, ale to se jim nepovede. začala jsem tlouct tlapou do střechy až se tam udělala díra. protáhla jsem tam tlapu a roztrhla spolujezdci hrdlo. Ti co byli na zadním sedadle stříleli do stropu. Jen tak tak jsem se vyhýbala kulkám. Jedna mě trefila do tlapy. Chytla jsem balanc. Podklouzly mi nohy a já se ocitla na zemi. Kutálela jsem se, ale když jsem už jen ležela auto bylo fuč. Postavila jsem se na tři a ze čtvrté tlapy si vytáhla kulku. Kulka v zádech mě spalovala, ale vytáhnout jsem jí nemohla. Měla jsem špatný pocit a tak jsem se otočila a běžela zpátky ke smečce.

Bylo to hrozné. Lovci i vlkodlaci leželi na zemi a nehýbali se. Bylo to...jako....jako v mém snu. Oni mrtví já živá. 

,,Ne ne ne ne" zhroutila jsem se. tohle nemůže být pravda. 

,,Ale je" ozval se on! Nick! Přesně jako v tom podělaným snu! 

,,Ty! Za všechno tohle můžeš ty!" zařvala jsem a vrhla se na něj. Smál se! ten hajzl se smál! Měla jsem vztek tak hrozný vztek! 

,,Ne. Já za to nemůžu. To ty! Ty jsi věděla, že se to stane a stejně si tomu nezabránila. Kvůli tebe jsou mrtví!" Ne to není pravda! Byla jsem zase člověk. Zachumlala jsem se do klubíčka. Ucítila jsem na rameni studenou ruku. Zvedla jsem pohled a viděla před sebou postavu v plášti a s kapucí přes hlavu, takže jí nejde vidět do obličeje. to je ta z mého snu, ale tohle není sen. Je to skutečnost! 

,,Ty víš jak je zachránit" řekla jemným hlasem. 

,,A-ale ja-k? Je to nemožné" 

,,Když žijí vlkodlaci je možné všechno" zopakovala moje slova a mě to dodalo kuráž. Zvedla jsem se ze země. Zavřela jsem oči. Snažila jsem se soustředit na to, že žijí. Vzpomínala jsem na všechno co jsme zažili. Hodně mě chránili a já jim teď pomůžu. 

Necítila jsem pod nohama zem. Měnila jsem se ve vlka. Otevřela jsem oči. Vybavila jsem si ten sen ,,Buď oni nebo já" Oni! Samozřejmě, že si vyberu je! Viděla jsem okolo mě záři, která postupně osvětlovala všechny mé milované vlky. Cítila jsem zvláštní pocit v zádech. Kulka jako by se mi zavrtávala hlouběji do kůže. Všechny těla vlků se vznesly do vzduchu se mnou. Kulky z jejich těl vletěly do mého a všechna zranění, které prodělali se přenesly na mě. Byl to hrozný pocit. Umírala jsem. Asi tímhle myslel Dan, že jsem zvláštní vlkodlak. 

Podívala jsem se pod sebe a viděla své tělo. 

,,Dokázala si to" řekla postava s pláštěm. Byla jsem mrtvá. 

Postavila jsem se na zem a sledovala jak ožívají. Pomáhali si navzájem se zvednout. 

,,Kate!" Uslyšela jsem zařvat Dana jak si klekl k mému tělu. Držel mě za ruku. Všichni kolem mě udělali kolečko. Holky brečely. Chtěla jsem je obejmout a říct jim, že jsem tu s němi, ale když jsem se dotkla ramena od Damona, necítila jsem ho a on necítil mě. Byla jsem duch. Přeměnila jsem se na člověka. 

,,Málo kdo by se obětoval, aby zachránil své přátele" řekla postava. Otočila jsem se na ní. 

,,A co bude teď?" zeptala jsem se.

,,To netuším"