VLČÍ PROMĚNA ✔

Kde to jsem?!!!

Točila se mi hlava oči jsem pomalounku otevírala až jsem je otevřela tak, abych něco viděla. Okolo mě byla tma, nic jiného než černočerná tma. To je ještě noc? pomyslela jsem si a snažila se z lehu přejít do sedu. Povedlo se. Teď by jsem se mohla postavil, ale v tom mi něco bránilo. Natáhla jsem nad sebe ruce a ucítila mříže, ruce jsem dala hned pryč, protože ty mříže hrozně pálily. Snažila jsem se zařvat, aby mě někdo slyšel, ale měla jsem sucho v krku a řvaní mi v tuhle chvíli nešlo jenom tiché sípání ,,haloo,,. Ale marně, byla jsem unavená a nejhorší na to všem bylo to, že mě něco stále oslabovalo, ale co to bylo to netuším. Oči jsem zase zavřela a doufala, že se mi to všechno jen zdá.

******
O pár minut později:

,,Hej ty. Vstávej. Slyšíš,, řval na mě mužský hlas a začal třepat s klecí. Otevřela jsem pomalu oči a všimla si, že ten dotyčný rozsvítil. Chvíli mi trvalo než jsem si zvykla na světlo, ale pak jsem se na toho dotyčného podívala. Má černé vlasy a tmavě hnědé oči. Někde jsem ho už viděla. ale kde? Odkud ho znám? Snažila jsem se si vzpomenout, ale on najednou kopl do klece, tak že se málem převrátila.
,,To je, ale smůla, že tě nestihl varovat dřív než se proměnil,, začal se smát. Dřepl si vedle klece a prohlížel si mě. ,,Jak odporné zvíře to s tebe udělal,, řekl a odplivl si vedle sebe. ,,Lepší zvíře než člověk jako jste vy lovci,, štěkla jsem po něm sípavě. Objevil se mu úsměv na tváři a zvedl se z dřepu. začal chodit okolo klece a pořád mě sledoval jako dravec svou kořist. ,,Něco tě oslabuje, že?,, řekl a pořád se usmíval. ,,o tomhle ti asi Dan neřekl, že?,, pokládal dál otázky a já měla čím dál větší chuť ho roztrhat na tisíc kousíčků. ,,copak? on ti vážně neřekl o vlčím oměji?,,. Vlčí oměj? Co to je? ,,ta klec je namazaná výtažkem z vlčího oměje,, řekl a znova si klekl. Přiblížil se víc ke mě a pošeptal ,,Vlčí oměj je pro vlkodlaky a vlky jedovatý,, pak se odtáhl a prohlížel si mě. Tak to mě oslabuje! Jak já bych mu nejradši ukončila život, ale pomalu a bolestivě. Proč mi o tom Dan neřekl?!!

,,Dereku, máme jít za šéfkou,, vešel do místnosti další kluk a podíval se na toho zmetka. Tak jo jméno už znám, ale pořád si nemůžu vzpomenout odkud. Ten oměj mi snad otupuje i paměť! Derek se na mě ještě podíval, zvedl se a ještě než odešel řekl ,,Doufám, že ho už chytili,,. Ale koho?! Najednou už všude byla tma jen černočerná tma. Oči se mi pomalu začínaly zavírat až jsem zase usnula.

******
Vzbudilo mě třískání a tak jsem pomalu otevřela unavené oči. Byla tam pořád tma, ale určitě to tříská tady. ,,halo je tu někdo?,, zasípala jsem a snažila se v té tmě rozkoukat, ve snaze, že někoho nebo něco uvidím, ale marně. ,,Zoro??,, zeptal se naléhavě klučičí hlas. ,,Kdo jste?,, odpověděla jsem mu na otázku otázkou. ,,To jsem já Dan,, řekl a zněl naléhavě. ,,Dane,, vydechla jsem úlevou. ,,Jsi v pohodě?,, zeptal se ,,Jo jsem, co ty?,, ,,No i na zlomenou nohu, která se nehojí je mi fajn,, řekl.  Najednou se místností ozvala rána. ,,Co to bylo?,, zeptala jsem se. ,,netuším,, řekl Dan. Snažila jsem se rozkoukat, ale ještě pořád jsem si nezvykla na černo černou tmu. Najednou si někdo odkašlal. A to odkašlání se ozvalo za mými zády. Otočila jsem se a všimla postavy. Ženské postavy. ,,Ale ale pejsánci,, začala a já už hned věděla, že to bude kráva, která se bude chlubit tím, že není zavřená v kleci. ,,jaké to je v té malinkaté místnůstce?,, zeptala se a přejela po kleci prstem. Co jsem říkala kráva jak vyšitá. ,,je tu lépe než venku s tebou,, ozval se Dan. Dívka žena nebo co to bylo luskla a jako naschvál se rozsvítilo světlo a mě začaly pálit a slzet oči. 

Byla to žena, mohla mít okolo čtyřicítky. Měla husté černé vlasy do půli zad a tmavě hnědé oči. ,,Co si mě tak prohlížíš čokle!!,, Vrhla na mě pohrdavý pohled. ,,Tady někdo neumí rozeznat psa od vlka,, rýpl si Dan a žena se přiblížila k jeho kleci. Šáhla si do kapsy od černé kožené bundy a vytáhla z ní  pušku. Namířila na Dana a střelila ho do ramene. Dan se zhroutil na zem, ale pořád se mi díval do očí. ,,Co-co--jsi mu to udě-dě-lala?,, vykoktala jsem ze sebe a dívala se do jeho vytřeštěných očí, plných bolesti. ,,To co se hodlám udělat i tobě!,, řekla a tentokrát namířila pušku na mě. Uslyšela jsem výstřel a poté mě začalo šíleně bolet rameno...