VLČÍ PROMĚNA ✔

Subjekt 1020

Promnula jsem si oči a následně je i otevřela. Ocitla jsem se v bílé místnosti bez oken, Svázaná na nemocniční posteli. Snažila jsem uvolnit ruce, ale nešlo to. Jsem slabá, unavená a naštvaná. 

 Rozhlížela jsem se po místnosti, ale byl tam jen stolek a na něm injekce. Začala jsem s sebou vrtět ve snaze se  vymanit z pout, které se mi tím, ale ještě více zadělávaly do kůže. Dan tu nikde není. Snad ho nezabili. Pomyslela jsem si. Nechci ho znovu ztratit. Zadívala jsem se na strop a všimla si kamery, nasměrované na mě. Najednou jsem zaslechla otevření dveří a pomalé kroky směřující ke mně. Pohlédla jsem se směrem, odkud ty kroky šly a spatřila jsem zase toho chlapa. Jak že se jmenoval? Derek? Asi Derek. Má na tváři zase ten úsměv, který tak nenávidím. Začala jsem sebou škubat ve snaze, že ty pouta a provazy povolí, ale marná snaha. Derek se uchechtl, a když došel ke mně vzal do ruky jednu injekci a začal se s ní přibližovat k mému krku. ,,jak by to asi dopadlo s vlkodlakem, který bude mít vzteklinu,, řekl a už byl s injekcí u mého krku. ,,Ne, prosím,, snažila jsem se ho zabavit, aby si nevšiml, že mám na rukou dlouhé drápy, abych rozřezala provazy. Derek se usmál ,,s tebou žádné slitování mít nebudu,, řekl a vpíchl mi jehlu do krku. Sykla jsem bolestí. Jeden provaz už povolil, ale pořád hrozně pálil. Jednou rukou jsem se vymanila z pout, ale to už mi Derek zatlačil látku, která způsobuje vzteklinu do těla. Cítila jsem jak mi proudí v krvi. Najednou jsem dostala obrovskou chuť někoho sežrat.

,,Tak práce už je hotová,, s úsměvem odložil injekci. ,,Za hodinu ti přijdu vpíchnout další várku,, otočil a byl na odchodu, když v tom jsem rozřezala drápem poslední provaz, skopla ho na zem a svou zbylou silou vyklouzla z pout. Sice mi to zlomilo některé kosti v rukou, ale ty mi pak začaly srůstávat dohromady. Hrozně to bolelo, ale za to, že jsem volná to stálo. Derek se na mě otočil a místo jeho debilního úsměvu měl strach v očích. To mě donutilo se k němu rozběhnout. Derek vytáhl pistoli se stříbrnými kulkami a zamířil na mě. Jedna kulka mě střelila do ramene. Hrozně to bolelo, ale je šla dál k Derekovi. Druhou vystřelil a ta mě strefila do břicha. To už jsem nevydržela. Rozběhla jsem se a skočila na něj. ,,U mě se slitování taky nedočkáš,, zlomila jsem mu vaz a chtěla odejít, ale jedna část mě ho chtěla sežrat. Ucítila jsem jak mi začínají růst tesáky a chlupatí mi obličej. Začaly se mi lámat kosti v těle.

 Najednou jsem stála na čtyřech a ožírala jsem svého nepřítele. 

Po vydatném jídle jsem se snažila najít Dana a rychle odsud vypadnout. 

Otevřela jsem si dveře předníma packama a vydala se po schodech nahoru. no tohle oni mě měli ve sklepě. Uslyšela jsem kroky a mužské hlasy. ,,Kde je Derek?,, ,,Šel se podívat na subjekt číslo 1045,, ,,Jdu se za ním podívat,,. Hlasy utichly a jeden muž se začal přibližovat. Seběhla jsem schody zase dolů a schovala se za sloupem u schodů. Muž prošel kolem mě a zamířil si to do té bílé místnosti. Vběhla jsem tam za ním a než stačil zařvat nebo střelit skočila jsem,chňapla ho za jeho krk a zlomila mu vaz. Začíná mě to nějak bavit pomyslela jsem si a vydala se tentokrát rychleji po schodech nahoru. Byly tam velké černé dveře. 

Za dveřmi byla dlouhá šedá chodba. Zapojila jsem svůj vlčí sluch. Na pravo se bavili o tom kolik žen měli v posteli a podle tlukotů srdcí tam byli tři muži. Nalevo se bavili nějaké ženy o subjektu číslo 1020. ,,odvez ho na sál,, řekla jedna ze čtyř žen a já poznala, podle hlasu, že je to ta co mě a Dana postřelila. ,,Viv pojď se mnou budu potřebovat, aby jsi vzala břitvu, musíme vyzkoušet jestli našemu hezounkovi doroste další slezina,, zasmála se. To mluví určitě o Danovi. Rozhlédla jsem se po chodbě, jestli tu někdo nehlídá a vydala se doprava.

Uviděla jsem dvoje dveře jedny byly bílé a široké a ty druhé byly skleněné. No, a teď kudy? Zaposlouchala jsem se a uslyšela kolečka jak vržou o podlahu. Otevřela jsem ty bílé. 

Byla tam bílá místnost s nemocniční postelí. U postele stály dvě dívky bruneta a blondýna, měly přes pusu modrou roušku. Zavrčela jsem na ně a ony se ihned otočily. Blondýna šmátrala za sebou po nějaké zbrani a bruneta tam stála jako kůl v plotě. Rozběhla jsem se k nim, a když jsem se odrazila od země v úmyslu na jednu skočit, zrzka odněkud vytáhla železnou baseballovou pálku a odrazila mě. Dopadla jsem tvrdě na zem. Mezi tím co jsem se zvedala unavená ze země se ty dvě rozutekly pro posily.

Přešla jsem rychle k nemocničnímu lůžku. ,,Dane probuď....,, Když jsem se na postavu lépe podívala došlo mi, že tohle není Dan. Je to... Ne to není možné.....Tati?