Avengers

74- Narozeniny

-O PÁR DNÍ POZDĚJI-
Je 4. červenec a dneska má Steve narozeniny. Dnes mu bude 99. Teda, vypadá na 26 ale je mu 99. Já, Avengers a Fury jsme udělali Stevovi oslavu. Pozvali jsme i nějaké lidi se kterými se kamarádí. Oslava bude v toweru. Já jsem celý den dělala že o jeho narozeninách nevím. Byl smutný ale snažil se to zamaskovat falešným úsměvem. Já se taky usmívala jak blbec ale z úplně jiného důvodu. Těšila jsem se na jeho výraz až uvidí tu oslavu. 

Nalíčila jsem se jen jemně protože Steve nemá rád když na sobě mám jakýkoliv make-up. Takže jen řasenka a linky. Oblékla jsem si zelené volné šaty po kolena bez ramínek. 

Obula jsem si obyčejné černé podpatky a vzala si černé psaníčko ve kterém byl mobil a pár dalších blbostí. Přešla jsem do pokoje Lili. Měla na sobě růžové nadýchané šaty po kolena. Dostala je minulí rok na narozeniny od Pietra.

,,Mami? Co si mám obout?" zeptala se když viděla že stojím v jejích dveřích.

,,Třeba tyhle" ukázala jsem na růžové baleríny. Kývla a obula si je. Chytla jsem ji za ruku a šla s ní dolů do obýváku kde seděl Steve.

,,Tati, sluší nám to?" zeptala se Lili. Steve se otočil.

,,Jste nádherné" usmál se. Řekla jsem mu že táta pořádá nějaký večírek v toweru a my jme zvaní. Takže o oslavě nemá ani tušení.

,,Půjdeme?" zeptala jsem se.

,,Jo" kývl. 

-V TOWERU-
Když jsme jeli výtahem do párty patra, Steve stál opřený o stěnu a smutně koukal do země.

,,Co se děje Steve?" zeptala jsem se jako bych to vůbec nevěděla.

,,Nic zlato" falešně se usmál. Kývla jsem ale to už se otevírali dveře výtahu. Všude byla tma. ,,Neříkala si že tu má být večírek?" otočil se na mě.

,,To sem říkala? O žádném večírku nevím" usmála jsem se. V tu chvíli se rozsvítilo.

,,Všechno nejlepší" zakřičeli jsme všichni. Koukla jsem na Steva který se na to všechno koukal šokovaně a překvapeně.

,,Nějak si ztratil slova starouši?" drkl do něj táta. Všichni se ke Stevovi nahrnuli a začali mu přát. Já jsem šla poslední.

,,Všechno nejlepší lásko" usmála jsem se, krátce ho políbila a podala mu menší krabici.

,,Děkuji, už jsem myslel že si na mě zapomněla" objal mě.

,,Zapomněla, o tomhle jsem nevěděla a dárek mi do ruky strčila Nat" zalhala jsem. To s tím dárkem byla pravda, včera jsem si ho tu nechala aby to Stevovi nebylo podezřelé když by jsme sem jeli.

,,Kecá, sice jsme to připravovali my ale podle jejich rozkazů" objevil se u nás Pietro.

,,Vím, už poznám kdy mi lže" usmál se.

,,To jsem až tak průhledná?" zabručela jsem. Ti dva se smíchem kývli. Rozbalil si dárky, můj si nechal na konec. Možná schválně. Prví vytáhl tričko s nápisem nejelepší TÁTA na světě.

Potom vytáhl obálku kterou hned otevřel. Byla to fotka ultrazvuku.

,,Máš to naopak" usmála jsem se. Hned to otočil.

,,Budeme mít další miminko?" zeptal se potichu. Kývla jsem. V očích mu zajiskřilo. Stoupl si, objal mě a zatočil se se mnou.

,,Co šílíš?" zeptal se ho Clint.

,,Budeme mít miminko" odtáhl se ode mě. Všimla jsem si že mu po tváři tečou slzy.

,,Neplakej" usmála jsem se a setřela mu slzy.

Po devíti měsících se nám narodil nádherný syn. Matthew Samuel Rogers. Má hnědé vlásky a modré očka po Stevovi.

Tak tohle je poslední díl. Mějte se krásně a užívejte zbytek školy. Jestli chcete, přečtěte si moje další příběhy které najdete na mém profile. Ahoj :D