Od 8 let do 13 let byla vězněna v Hydře kde na ni dělaly pokusy. Začala chodit do školy. Ale před spolužáky a učiteli má jedno velké tajemství. Má různé schopnosti a křídla. Jak to vezmou její příbuzní co jí zbyly? Najde svého bratra kterého unesl A...
,,Tak to si jenom myslíš, já nejsem žádná princezna. Nemůžu být princezna, vždyť jsem jako každý jiný člověk, nechci být princezna. To nejde. Vždyť máma byla normální, táta taky. Ne, nemůžu být princezna. Nemůžu tu být" mlela jsem páté přes deváté a potom se rozeběhla z místnosti. Chvíli jsem bloudila chodbami než jsem vyběhla si na zahradu a běžela do lesíka na jejím konci. Svezla jsem se po stromě na zem a rozvzlykala. Nemůžu být princezna, to prostě nejde. Vždyť jsem holka co je zvyklá chodit v džínách a teplácích, ne v šatech. Přitáhla jsem si kolena k bradě a opřela si o ně hlavu. Byla jsem v tom lesíku asi dlouho protože jsem slyšela volání mého jména a dupání několika párů bot.
,,Slečno Jessico" zakřičel hlas blízko mě. Schovala jsem se za strom a nějaký stráž kolem mě prošel a nevšiml si mě. Rozeběhla jsem se ven z lesíku a když jsem viděla nějakého stráže, schovala jsem se za stromy. Jednoho jsem si ale nevšimla.
,,Mám ji" zakřičel na celý les. Chytl mě za paži a táhl k paláci. Snažila jsem se mu vytrhnout, ale držel mě moc silně. Dovedl mě až k bráně kde čekal Thor s tím starým chlápkem a tou ženou.
,,Pusťte mě" cukala jsem sebou.
,,Pusť ji" řekl Thor. Stáž kývl, pustil mě a odběhl o kousek dál. ,,Jessico..." začal.
,,Nemůžu" zašeptala jsem a rozeběhla se po duhovém mostě k bifrostu. Podpatky jsem držela v ruce, sundala jsem si je když jsem běžela chodbami. Když jsem byla asi v půlce, přistál přede mnou Thor se svým kladivem.
,,Jess prosím, nech si to vysvětlit. Nemusí to být pravda, je to jen moje domněnka" zakroutil hlavou.
,,Přesně, je to jen tvoje domněnka" kývla jsem. ,,Protože já nejsem princezna, nemůžu jí být. Jsem zvyklá chodit v teplácích a džínech, ne v šatech. Sakra Thore nemůžu být princezna. Ony nejsou sprosté, ironické, sarkastické a sobecké jako já kurva" zakřičela jsem na něj. Zase mi po tvářích tekly slzy.
,,Takhle by princezna mluvit neměla" ozval se za mnou hlas. Naštvaně jsem se otočila. Byl tam ten chlápek.
,,Já. Nejsem. Princezna." zakřičela jsem hlasitě a zamračila se na něj. Zase jsem se rozeběhla se k bifrostu, tentokrát jsem doběhla. ,,Prosím, chci domů" koukla jsem na toho mužíka.
,,Nemůžu vás pustit princezno" zakroutil hlavou.
,,Prosím, vy to nechápete. Celý život jsem žila v tom že jsem divná protože mám schopnosti, na základce mě bili za to že jsem se chovala jinak než oni, měla jsem úplně obyčejný život a teď mi jen tak řeknou že jsem princezna nevím čeho" vzlykla jsem a zoufale si sedla na schůdky co tam byly.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,Časem si na to zvyknete, Thor vám určitě pomůže. Navíc, nikde není napsáno že musíte vládnout" povzbudivě se usmál.
,,Myslíte že se toho můžu nějak zbavit?" tázavě jsem se na něj podívala.
,,Nevím, zkuste se podívat do královské knihovny, mohlo by to tam být" řekl.
,,Nechci se tam vracet, můžu prosím domů?" zeptala jsem se zase.
,,Dobře" kývl.
-V TOWERU- Přistála jsem na střeše toweru a rovnou šla k výtahu. Sjela jsem s ním do patra s obývákem a zase vystoupila. Nevšímala jsem si zvědavých pohledů ostatních a jejich ještě zvědavějších otázek co se stalo, proč brečím a podobně a šla jsem do pokoje. Zamkla jsem se a svalila se na postel. Po chvíli jsem usnula.
