Avengers

31- Vysvobození

Dovedli mě do nějaké místnosti kde mě připoutali na kovové lehátko a odešli. Zase přišel ořech a zmáčkl něco na nějakém ovladači. Stěna naproti mě se oddělala a zůstalo tam jen sklo. Místnost za sklem byla cela ve které držely Avengers.

,,Ani nevíš jak se těším" usmál se vořech. Nějaké ženské do mě napíchaly snad tisíc malých jehliček. Z každé vedla hadička do jednotlivých kádinek ve kterých byly různé séra různých barev. Zase něco zmáčkl na ovladači a séra začala putovat hadičkami směrem ke mě. Když mi séra začala proudit žílami začalo to nesmírně štípat, svědit, studit i pálit. Silně jsem stiskl oční víčka i pěsti k sobě. Z očí se mi hrnuly slzy. Stiskla jsem silně i čelist protože jsem nechtěla křičet. Takovou radost jim neudělám. Jakoby z dálky jsem slyšela hlasy. Když to skončilo podívala jsem se vořechovy do očí.

,,Si nesmírný hajzl" prskla jsem.

,,Dejte jí trojitou dávku" řekl k těm ženským.

,,Pane, to ale nemůže přežít" řekla zrzka.

,,Řekl jsem ať jí dáte trojitou dávku" zaječel. Ona jen přikývla a další dávku sér nalila do kádinek. Tohle se opakovalo další měsíc. Někdy si neodpustil poznámku o naší dceři. Ano, mám dítě a on je otcem. Když mi bylo třináct a byla jsem tady v Hydře, znásilňoval mě. Jednou si zapomněl vzít kondom a já otěhotněla. Bylo mi teprve třináct když jsem porodila krásnou a zdravou dceru Lilien. Jelikož mi bylo jen třináct, rok jsem se o ní starala s mámou. Potom jsme ji daly tetě protože se začaly projevovat moje schopnosti a já ji nechtěla ublížit. Když máma umřela nemohla jsem si ji vzít protože mě daly do děcáku tak zůstala u tety kde je do teď. Tetin dům jsem smazal ze všech databází a všeho jiného. Nikdo kromě mámy, tety a vořecha neví že mám dítě. Avengers na nic naštěstí nepřišly a já jsem za to ráda. Nevím jak by reagovali. Asi po měsíci se rozhlasem rozezněl poplach že je někdo napadl. Že by nás Pietro se Stevem přišli zachránit? Moje domněnka se potvrdila když jsem viděla Steva v uniformě se štítem jak k nám běží. Něco naklikal vedle mé i sousedovic cele a mříže se pomalu začaly sunout nahoru. Stoupla jsem si na nohy ale hned se mi podlomily nohy. Přiběhl ke mě táta a vzal mě do náruče.

,,Já to zvládnu" koukla jsem na něj.

,,Jasně, to jsem viděl" řekl ironicky a běžel se mnou ven. Doběhl před jejich základnu kde byly dva jeho obleky. Fakt nevím jak je zavolal. ,,Jarve leť s ní do Avengers toweru" přikázal a opatrně mě dal do jednoho obleku.

,,Ne, já vám chci pomoct je zničit" začala jsem protestovat. On po mě hodil pohled drž-pusu-nebo-ti-ji-něčím-zacpu a já radši ztichla. Obleky jsem zavřel a letěl se mnou do toweru.