Od 8 let do 13 let byla vězněna v Hydře kde na ni dělaly pokusy. Začala chodit do školy. Ale před spolužáky a učiteli má jedno velké tajemství. Má různé schopnosti a křídla. Jak to vezmou její příbuzní co jí zbyly? Najde svého bratra kterého unesl A...
(Když máme takové krásné číselko kapitoly :D, řekla jsem si že tento díl bude delší)
Po snídani jsem šla do obýváku. Po chvíli přišli ostatní a pustili televizi. Asi po pěti minutách cinkl výtah a vystoupil z něj Thor. Protočila jsem očima a zase otočila hlavu na televizi.
,,Jess?" řekl se opatrně.
,,Co?" zeptala jsem se s nezájmem.
,,Můžeme si promluvit? O samotě?" zeptal se. Líně jsem se vyvalila z křesla a šla za ním. Do jeho pokoje.
,,Co potřebuješ?" zvedla jsem obočí a sedla si na stolek co tam měl a nohy si dala na židli.
,,Pojď se mnou na Ásgard...." začal.
,,Nechci tam jít, je to tak těžké pochopit?" přerušila jsem ho.
,,Proč?" zeptal se. Pokrčila jsem rameny. Vyjmenovala bych mu klidně sto důvodů proč se mi tam nechce, ale zrovna sem si na ně nemohla vzpomenout. Fájn, možná jich není sto ale jen dva.
,,Dělá se mi blbě z té cesty?" řekla jsem na konci s otázkou.
,,Blbá výmluva" uchechtl se. ,,Prosím, jen chci zjistit jestli si pr...." zase jsem ho přerušila.
,,Ne, neříkej to slovo" zarazila jsem ho.
,,Dobře, jestli si z královského rodu nebo ne. Potom můžeš klidně domů, nemusíš tam zůstávat" řekl tak trochu zoufale.
,,Máte na Ásgardu něco jako gumové medvídky nebo něco podobného?" zeptala jsem se.
,,Jo, jsou tam takové gumové kolečka s náplní, proč?" nechápal.
,,Když mi toho dáš plnou misku a ještě k tomu se budu moct projít po paláci nebo co to je, půjdu" naklonila jsem hlavu.
,,Fajn" kývl.
,,Jdu se převléct, ten chlapík by asi nebyl rád kdybych přišla v teplácích do paláce" zašklebila jsem se a odešla. Mám pokoj kousek od toho Thorova takže super. Vlezla jsem rovnou do šatny a sundala si všechno oblečení až na spodní prádlo. Oblékla jsem si černé kraťásky, černé tričko se smajlíkem a nějakým nápisem, na to šedou bundičku a obula jsem si černé boty na podpatku na zavazování.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Do kapsy jsem si dala mobil a ještě šla do koupelny kde jsem si pročesala vlasy. Vylezla jsem z pokoje a viděla Thora který šel směrem ke mě.
,,Zrovna jsem pro tebe šel, ostatním jsem vše řekl takže můžeme jít rovnou na střechu" usmál se. Přikývla jsem a s ním za zadkem šla k výtahu.
,,Čau" mávla jsem na ty kteří ještě byli v obýváku. Mávli nazpět a mi vlezli do výtahu.
-NA ÁSGARDU- Zase mě vzal kolem pasu a letěl se mnou přes celý most až k paláci/varhanům.
,,Řekla jsem ať to už neděláš" zamračila jsem se na něj. Jen nevinně pokrčil rameny a rozešel se dovnitř. Já šla za ním jako ocásek. Všude kolem byla zlatá, zlatá, zlatá a konečně zlatá. Počkat, zmiňovala jsem už tu zlatou? Někdo je tady ujetý na jednu barvičku. Že neuhádnete na jakou? Já vím že ne. Dobře, zas tak těžké to není. Jak jsem si tak povídala se sebou, záhadným způsobem jsme se dostali do té obří místnosti s tou obří židlí. Asi trůn.
,,Dobrej" uculila jsem se na toho dědulu s tou ženou. Dědula si povzdechl a žena se trochu pobaveně usmála.
,,Otče, matko" poklonil se Thor. Snažila jsem se napodobit jeho pohyby. Málem jsem spadla ale stihla jsem se zachytit Thora. ,,Nech tě šaškáren" řekl tiše Thor.
,,Jakých šaškáren? Sem se chtěla poklonit" odfrkla jsem si a uraženě si založila ruce na hrudi. Dědula vstal se slovy 'Pojďte za mnou' se rozešel někam do neznáma. Fajn, nebylo to do neznáma, ale do chodby kterou jsme přišli. Začala jsem si potichu stěžovat že ta chodba je moc dlouhá ale umlčel mě káravý výraz Thora. Zvedla jsem ruce v obraně a dál šla za dědulou. Došly jsmě do nějaké místnosti s knihami. Asi knihovna. Ne asi, to bude určitě kuchyně vole ozval se můj vnitřní hlásek. Nemám ho ráda. Dělá ze mě ještě většího debila než jsem. Dědula vytáhl nějakou tlustou knihu a dal ji na stoleček v úrovni jeho pasu.
,,Neotevře ji nikdo jiný než pravá Jötunheimská princezna" koukl na mě.
,,Jak mi to dokážete?" přimhouřila jsem oči. Chtěl ji otevřít ale z knihy vyšel nějaký paprsek který zasáhl jeho ruku. To samé se stalo když se o to pokusil Thor a ta žena. Přistoupila jsem ke knize a sáhla na ni. Hlavou se mi vířilo spoustu otázek. Co když ji otevřu? Co když jsem doopravdy princezna? Pustí mě domů tak jak sliboval Thor? Nebo lhal? Co se doma změní když to ostatní zjistí? Budou mě mít pořád rádi? Nebo mě budou mít za někoho jiného?
,,Jess?" ozval se Thor. Koukla jsem na něj. ,,Zkus to otevřít" pobídl mě. Kývla jsem a zase se otočila na knihu. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela ji. Začala zářit a na stránkách se začali zjevovat písmenka. Po stranách byli ozdobené něčím podobným jako je třeba břečťan.
,,Je to pravda" řekl ohromeně dědula. Nevěřícně jsem si dala ruce před pusu a odstoupila pár kroků dozadu. Z očí mi začali téct slzy. To není pravda. Nemůže to být pravda.
,,Jessiko?" řekl Thor a tím mě probudil z mého myšlení. Trhla jsem hlavou směrem k němu.
,,Není to pravda, nemůžu být princezna" zašeptala jsem. Pomalu jsem začala couvat ke dveřím. Když jsem byla u nich, otevřela jsem se a rozeběhla se po chodbě. Teď mi bylo jedno jak je ta chodba dlouhá. Musela jsem na vzduch. Možná mi ten vánek pomůže se vzbudit z tohohle hnusnýho snu. Nevzbudila jsem se. Takže to není sen. Rozbrečela jsem se ještě víc a zase se rozeběhla. Doběhla jsem až k nějakému lesíku na jehož kraji byla lavička. Sedla jsem si na ni a nohy si přitáhla k bradě. Jak je to možné? Táta ani máme nebyli z toho vznešeného rodu. Teda aspoň o tom nevím. Ale o něčem takovém by mi přece řekli když by se to mělo přenést i na mě. Nebo ne? Je možné že mi jeden z nich celý život lhal v tom kdo je? Nebo to věděl i ten druhý a lhali mi oba? Opřela jsem si hlavu o opěrátko lavičky a jen tak bezmocně vzlykala do prázdna.
